Výsledek spravedlivý, i když…

JUN: kolo 19 SK Sršni vs. Slavoj Zbraslav 4:8 (2:3, 2:2, 0:3)

(předehrávalo se 01.02.2013)

 Utkání se Zbraslaví jsme předehrávali. Vzhledem k tomu, že se naše výkonnost po Novém roce docela stabilizovala, předpokládal jsem, že bychom mohli i se Zbraslaví sehrát vyrovnané utkání. Neměli jsme na pomoc nikoho z dorostu, ale stejně jsem věřil, že se Zbraslaví nemusíme nijak propadnout.

Sestavu jsme měli „nouzovou“ především ve druhé řadě, kde se při absenci Janka Kořistky střídali Ondra Vojtíšek a Míra Drahota. Tomáš Pavlíček hrál zase v obraně po boku Ondry Kadlece. Už jsem si zvykl, že i v této sestavě nijak viditelně nepropadáme až do doby, kdy nás soupeř začne provokovat a my se necháme vylučovat. Pak už to nezvládáme.

Jirka Tvrdík má problémy s kolenem a hrozba, že nebude hrát mě docela straší. Vždycky si říkám, aby odehrál alespoň půl zápasu. Se Zbraslaví to bylo stejné – nedohrál a já měl strach, aby hlavně přišel k autobusu do Sedlčan hned následující den (v sobotu) ráno…

Se Zbraslaví jsme zase začali hodně dobře po pěti minutách zcela vyrovnané hry dal Ondra Vojtíšek branku a měli jsme o trochu více ze hry. Zbraslav dokázala po dalších pěti minutách vyrovnat a srovnala i hru. Její síla se projevila. Přesto jsme dokázali v první třetině ještě jednou vést. Zbraslav přidala, ale nijak nás nedeptala. Jenže v poslední minutě první třetiny jsme nebyli schopní uklidit kotouč do bezpečí (třeba i za cenu ajsingu) a dostali jsme dvě branky. Dokonce to vypadalo, že budeme schopní dostat i další, ačkoli do konce třetiny chybělo po třetí inkasované brance jen osm vteřin… Nutno říci, že k tomu zmatku přispělo i dvojí vyloučení Ondry Kadlece prakticky v krátkém intervalu za sebou. Chtěl jsem posílit sestavu hráči, kteří dovedou vyčistit území, takže na ledě zůstal navíc i třeba David Marvan s úkolem hrát křídlo. Asi tohle taky zatím nedovedeme, jsme z toho celí vedle a pak nás ledacos překvapí. Uznávám ale, že to je moje věc. Já dávám pokyny hráčům…

Druhou třetinu jsme udrželi vyrovnanou a Zbraslav, ačkoli se snažila, nijak zvlášť nás nedusila. Přestože jsem s takovým průběhem počítal, stejně mě to překvapilo.

Vždycky si v takové chvíli říkám, jestli to mí hráči pociťují. Že dokáží udržet mnohem silnější tým na uzdě, že nepropadáme. A jestli si z toho dokáží vzít ponaučení, protože když budou tohle poznání uplatňovat v KAŽDÉM utkání, jejich výkonnost poroste. Možná, že se už něco málo změnilo…

Nechci nijak plakat, ale mám letos podivný pocit z našeho vylučování. Jestli jsem dobře vyluštil zápis, byli jsme v utkání vyloučeni devětkrát. Dvakrát v první třetině a SEDMKRÁT ve třetí třetině. Asi by bylo snadné říct, že je to třeba tím, že ve třetí třetině nám docházejí síly a projeví se to ve vylučování. Dovolil bych si takovému názoru oponovat. A dokážu, že to není pravda. Hned třeba v následujícím utkání se Sedlčany. Navíc většina vyloučení byla charakteru „sekání“, „hrubost“, „krosček“. V tom je ten problém – Martin Zíka se u mantinelu chystá jet za kotoučem, protihráč na zemi mu normálně obejme oběma rukama nohy = dostane ránu rukavicí . Vyloučený je jen Zíka. Sotva slyšíte úder hokejky na hokejku = Kutná Hora jde ven za sekání. Jsem připravený pochopit vyloučení za tato provinění, ovšem nejsem připravený uznat to, že se tak děje jen vůči jedné straně. Příklad další: Ota Hynek s kotoučem projede střední pásmo, vjede do obranné třetiny soupeře. Celou cestu ho zezadu osekává protihráč. Snaží se mu marně nadzvednout hokejku, takže ho v podstatě hákuje. Když se v závěru celého tohoto představení Ota ožene, ihned je vyloučený – sám. A to už nemluvím o Jirkovi Tvrdíkovi. V každém utkání to na něj zkouší, protože jinak nemají šanci. Trdíkova smůla je, že většinu nájezdů proti sobě doslova ustojí a ubruslí. V podstatě je to jeho „chyba“.

Stojím na střídačce, koukám na led.

Nevidím ani jeden důvod, proč bychom měli za stavu 4:5 po dvou třetinách (se Zbraslaví!!!) začít hrát tak, abychom byli vylučování. Zejména v situaci, kdy STAČÍME bez problémů silnějšímu soupeři. My potřebujeme hrát stejně a čekat, že se nám podaří vyrovnat. A najednou sedm vyloučených po druhé třetině, kdy jsme neměli ani jednoho vyloučeného. Kdybychom hráli toto utkání „s jazykem na vestě“, asi bychom museli faulovat i v té druhé třetině, kterou jsme dokázali hrát 2:2!

Nikdo mi to nevysvětlí.

Vadí mi to.

Letos je to prakticky zápas co zápas.

Na loňské krajské svazové konferenci (na jaře 2012 po skončení loňské sezóny) jsem vystoupil s poznámkou ke zkušenostem s výkony rozhodčích v soutěži. Vedle mě seděli zástupci našich soupeřů a co jsem viděl, pokyvovali souhlasně hlavami.

Tak nevím.

Třetí třetinu jsme odehráli pod dojmem těch sedmi vyloučení. Jirka Tvrdík nedohrál, takže naše oslabení bylo pokaždé dvojnásobné.

Suma sumárum, výsledek byl spravedlivý. Ale sehráli jsme se Zbraslaví dobré utkání, ve kterém jsme kromě třetí třetiny netahali za nijak zvláště kratší konec.

Ať se děje co se děje, musíme si uvědomit, že Sršni nesmí zavdat sebemenší důvody k vyloučení. Nám se to prostě nevyplácí. I když budeme VŠICHNI říkat, že to nemá cenu.

Není to jednoduché, jak se dozvíte z dalšího referátu z utkání se Sedlčany. Nezvládám to ani já.

Zásahy brankářů:

1. třetina: SKS 13, ZBR 11

2. třetina: SKS 22, ZBR 10

3. třetina: SKS 19, ZBR 7

Sestava, branky, subjektivní bodování a +/- statistika (součet účastí na ledě při obdržených a vstřelených brankách).

Branky (v pořadí jak padaly za sebou) a Asistence (v závorce): Vojtíšek (Tvrdík), Drahota (Sádlo),Zíka (Hynek), Hynek (Marvan). Vyloučení: 9:6. Využití: 1:2. Oslabení: 0:0.

Sestava, subjektivní bodování, (v závorce +/- body): Balham 8 –  Pavlíček 6 (0), Kadlec 7 (-3) – Marvan 7 (-4), Švejda Petr 7 (-3) – Hynek 7 (-1), Tvrdík 6 (-1), Zíka 8 (0) – Macháček 6,5 (-4), Sádlo 7 (-3), Drahota 8 (+1), Vojtíšek 8 (-2).

Richard Bláha