Vykročení tou správnou nohou

   Vánoce máme zdárně za sebou a hokejová sezóna je v novém roce zase nezadržitelně zpátky. A tak se někteří více, jiní méně už nemohli dočkat svazového turnaje v Mladé Boleslavi. Určitě ale všem přišlo k duhu posunutí začátku a tím i našeho ranního vstávání o jednu hodinu. Obzvláště pak skupince rodičů, která byla v sobotu na plese a jako takové malé perpetum mobile, jenž nepotřebuje spát, v neděli fungovala vesele dál. Já tedy perpetum mobile zjevně nejsem a ten spánek mi po noční scházel. Kafe v tekuté formě mi už léta nepomáhá, a když jsem před odchodem na zimák přežvýkal pár hrstí zrnkové kávy, byl jsem schopen vnímat alespoň černobíle. Samovolně jsem tedy přepnul do nouzového režimu a celý den se dál jen ploužil.

   Pojďme ale k samotnému turnaji, který spíš vykrystalizoval do dvojzápasu s Mladou Boleslaví. Začnu dnes „B“ týmem, který první zápas prohrál 1:14 a druhý 1:24. Výsledek vypadá vskutku nedobře, ale pokud se podívám pod pokličku těchto utkání, tak musím říct, že jsem minimálně s předvedeným výkonem v prvním zápase spokojený a na průběh druhého již měla bohužel vliv projevující se celková únava materiálu. Myslíte, že jsem se zbláznil nebo že mi chybí soudnost? Ne tak docela. Před turnajem jsem se totiž pokoušel domluvit s boleslavskými pro naše Béčko věkově přijatelného soupeře, ale bohužel to neklaplo. Domácí mají totiž v roč.2008 přes třicet dětí (nechci je tedy podezírat, že před pár lety podlehli kouzlu nechráněného sexu, pročež se jim urodilo velké množství dětí, ale tohle jim můžu jenom závidět) a potřebují s nimi prostě hrát. No a z toho plynulo, že před naším „B“ týmem, jehož dvě třetiny tvořili hráči o rok až dva mladší, stál opravdu pekelně těžký úkol. A o tom, jak v tomto věku je jeden, natož pak dva roky velký výkonnostní rozdíl se asi nemusím dlouze rozepisovat. Nicméně i přesto chci všem klukům za odevzdaný výkon moc poděkovat a bez ohledu na výsledky takových zápasů proti starším soupeřům, chci dál, aby pravidelně co největší počet našich dětí hrál. To je totiž jediná cesta, jak zlepšovat jejich herní dovednosti a zajistit, abychom v budoucnu byli schopni početně i výkonnostně hrát bez problému všechny mládežnické soutěže. Takže když to vezmu touto optikou, tak to není žádný průser, protože ty získané zkušenosti jsou pro naše benjamínky cennější než obdržené góly.

   No a teď se ještě pokusím, jak je mým zvykem „krátce“, shrnout hru našeho Áčka, kde si to již rozdaly věkově naprosto srovnatelné týmy. První zápas jsme vyhráli 13:6 a druhý 16:5. Výsledky výborné, předvedená hra velmi dobrá, ovšem popisovat sáhodlouze jednotlivé momenty nebudu. Za zmínku ale stojí fakt, že jsme soupeře výrazně přebruslili a co je pro mne velmi podstatné, že dovednosti našich hráčů byly povětšinou lepší. No, a když k tomu ještě přidám, že kluci hráli s ohromnou chutí, nasazením, poctivým ježděním za pukem a neustálým napadáním soupeře, tak si toto hezké vítězství rozhodně zasloužili. Nechci náš výkon a výsledek nějak zásadně přeceňoval nebo mu přikládal zvláštní magický význam. Nicméně když se hráči nebojí pořádně hýbat a jsou všude včas, tak se jim to úplně jinak hraje a nám se na to pak příjemně kouká. No a to je minimálně důvod k dobré náladě.

   V prostoru pro hodnocení jednotlivců dnes nebudu nějak moc rozebírat naše ostřílené lídry Pavla s Pepou, protože jsem je už chválil hodněkrát a určitě i v Bolce patřili k našim nejlepším hráčům na ledě vůbec. To samé můžu rozhodně napsat i o Štěpánovi, ale hráč, který podle mě předvedl nejvýraznější nadstandard své momentální výkonnosti, byl Kuba. Především hodně slušně a poctivě bruslil dopředu i dozadu a od toho se v hokeji v podstatě všechno odvíjí. A k tomu ještě nevypuštěný jediný souboj, bezhlavě neodpálený jediný puk, protisměrné kličky, vybruslené oblouky s pukem a to vše se zájmem, nasazením a především hlavou nahoře. No prostě byla radost na něj koukat a k tomu dva góly jako zasloužená odměna. Abych byl ale spravedlivý, tak velká pochvala za předvedený výkon a bojovnost patří úplně všem, byť je jasné, že někomu šlo něco víc, jinému zase méně a úplně všichni mají stále co zlepšovat. Takže kluci, děkuji!!!

   Na úplný závěr ještě zmíním, že kluci přišli do kabiny sice úplně mokří, ale jako odměnu a zpestření pro ně nachystala Monika hostinu a gurmánský zážitek numero uno. Je neskutečné a zasluhující poděkování, co všechno a nezištně dokáže pro všechny naše děti připravit a zorganizovat. No a i v kontextu vzpomínky na letošní soustředění jsem si v tu chvíli s dojetím pomyslel, že kdyby pana Foglara byly bývaly zajímaly dívky, určitě by byla hlavní ušlechtilou postavou jeho románů pro děti. Ovšem nebyl čas na snění, protože „sladkou tečku nakonec“, již kabina plná termitů spolehlivě likvidovala. Ono i zde platilo: „Kdo zaváhá, nežere…!“, takže i já jsem rychle nějaké to sousto vložil do úst. Již teď je mi jasné, že slovní spojení „vložil do úst“, najde u někoho možná pochopení ve zcela odlišném kontextu, ale přesto do toho půjdu prsama a zmiňovaných pár slov zde ponechám. Ono mi totiž i s ohledem na Vaše dárky z Ruthardky došlo, že to praktikujete jako v letadle: „Nejdříve nasaďte masku sobě a pak až svému dítěti!“. Což znamená, nakrmený trenér – základ fungujícího a spokojeného týmu. Ale vážně. Velká pochvala a poděkování všem za veselou mysl a pozitivní náladu.

sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Pavel Tvrdík, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Jakub Komárek, Pepa Dvořák, Jiří Koubský, Matěj Mimra, Michal Zvěřina/Matouš Klouček

branky: Pepa Dvořák 11x, Štěpán Jelínek 6x, Pavel Tvrdík 6x, Jakub Komárek 2x, Matouš Bajer 2x, Matěj Mimra, Matouš Klouček

asistence: Štěpán Jelínek 4x, Matouš Bajer 2x, Pavel Tvrdík, Jakub Komárek

sestava „B“ týmu: Jakub Jelínek, Dominik Rejnek, Marek Neumann, Ladislav Janeček, Kamil Hladík, David Staško, Filip Littmann, Adam Hykš, Vojta Maník, Ondra Gygal, Tomáš Král, Roman Socha, Štěpán Smetánka, Michal Zvěřina/Matouš Klouček

branky: Ladislav Janeček, Michal Zvěřina

fotky: http://sirahokej.rajce.idnes.cz/10.1.2016_turnaj_Mlada_Boleslav/

-Pavel Sirotek-