Vojto, nezanevři na juniorku!

JUN: kolo 08 SK Sršni vs. HC Rakovník 13:2 (7:0, 3:1, 3:1)

Hrálo se: 28.10.2014

Před utkáním s posledním týmem soutěže jsem se nepodíval na soupisku hostí, po utkání jsem zjistil, že můj odhad podle rozbruslení byl správný – menší část týmu věkově odpovídala našim hráčům (ale také ne zcela), a větší část týmu byla evidentně mladší. Bylo to tak – Rakovničtí měli v týmu převážně ročník 1997. Ten nám zcela chybí. Bylo jich jak psů, což svědčí o perspektivě. Když se navíc podíváte na výsledky rakovnické mládeže, dovedou porazit i Kladno a hrají vyrovnaná utkání s většinou tamějších týmů. Prostě perspektiva nadějná.

Snad mi prominou, ale utkání s námi bylo beznadějné (z jejich pohledu). Hodně mladí brankáři jsou také momentálně nevýhodou. Na druhou stranu se celý tým bez respektu rval. To je dobře, ale odskákali jsme to nehezky – Martin Ziggy Zika zase pochroumané už dříve problémové koleno (zbytečný zákrok raka) a Vojta Dytrych zlomená klička (ještě zbytečnější zákrok raka).

Poprvé s námi hrál Vojta Dytrych – bylo to mé přání už od loňské sezóny – a svůj velmi dobrý debut zakončí nedobrovolně ve zcela rozhodnutém utkání po zbytečném zákroku. Škoda. Vojto, proto i dnešní titulek. Nevolalo se mi snadno jeho kouči Michalovi Procházkovi…

Naše druhá personální změna se odehrála v brankovišti. Po dvou sezónách chytal za sršní juniorku někdo jiný než Michal Kurka. Požádali jsme Denise Herrmana z „A“ týmu, protože Michal Kurka se nejenže nedal od minulého týdne a utkání s Mělníkem do pořádku, ale jeho stav se ještě zhoršil. Měřit výkon Denise Herrmana tímhle utkáním by bylo neseriózní, ale domluvili jsme se s ním na neděli do Kralup (i kdyby byl už Michal v pořádku, nechytal by – střevní problémy dovedou člověka pořádně vysílit a bez tréninku to nejde…).

Dříve, než jsme se domluvili s Denisem, jsem nabídl místo v naší brance dorostencům – Tomáš Pekař chytal za svoji řádnou kategorii – starší žáky a Filip Wágenknecht už měl jiný program… Docela je škoda, že „Peky“ neměl možnost jít s námi. Myslím, že by to pro něj byl ideální zápas na postupný návyk na vyšší a ještě vyšší kategorii. Stejně ale jinou cestu nemá a budeme hledat příležitost dál…

Co říct k utkání?

Byla to skutečná hra kočky s myší, ale jsem hodně rád, protože po výprasku v Mělníce se ukázalo, že to nezanechalo vůbec žádné nepříznivé konotace v našich myslích. Skóre narůstalo a držet v takové situaci někoho na uzdě je těžké (a zbytečné). Borci se v podstatě koučovali sami. Nakonec z toho byly na konec šarvátky, jedna regulérní bitka, kterou Ziggy vyhrál (ale po pomstu vyvolávajícím zákroku na koleno asi spíše prohrál…). V posledních minutách bylo vidět, že místy už Raci opravdu spíše chtějí vyvolat i nějakou další pěstní seanci. A odnesl to Vojta Dytrych.

Rád bych poděkoval borcům za divadlo (Pípa měl několik pěkných šejkspírovských monologů), za hodně příjemné vztahy k dorostencům (za to fakt klobouk dolů, borci) a jednu věc nechci opomenout. Absolutní nezištnost Matouše Jelínka. Táta Zdeněk se to snažil po utkání vysvětlit tím, že když nedával góly sám, „alespoň“ nahrával, ale to je velký omyl. Na Matoušovi bylo lze vidět, s jakou radostí ty pasy kolem sebe rozdával, neměl jsem z jeho hry pocit, že nahrávky jsou „alespoň“ jako nějaká náhražka. Stejně se budou v sezóně honit s Honzou Tvrdíkem a týmu to může jen pomoct.

Aleš Sádlo už vypadal opravdu v pořádku – zase to rval jako fréza na led a byly z toho čtyři kusy a dvě asistence. Přesto jsem ho po utkání „zkritizoval“. Pořád nechce předvést manévr samostatného vyjetí zpoza brány a rychlou střelu do opačného víka golmanovi „přes ruku“. Cpe kotouče (taky nezištně) hned z brankové čáry do brankoviště a okrádá sám sebe.

Velká úklona patří také Davidovi Jestříbkovi. Na začátku utkání musel chvíli čekat na svoje místo ve hře (on nejvíce doplácí na neexistenci dalších devadesátsedmiček), ale po chvilce začal hrát a na jeho výkonu to nebylo znát (negativně). Byl bych rád, kdyby si to uvědomil a na tréninku si sám intenzivněji zkoušel své věci…

Beci nám letos dělají spíše radost než starost i bez ohledu na minulý výprask, za který rozhodně nijak nemohli. Ale snaží se bruslit, nenechávají „míče“ náhodě a když ještě rychleji budou přistupovat k soupeřům buď ve středním pásmu nebo na hranici naší modré, bude to ještě lepší. Láďa Šváb mě zase překvapil svojí absolutní rychlostí. Nevěřícně na něj vždycky zírám (a určitě přitom mám otevřenou pusu), jak zabere, začne se mírně kývat do rytmu a vyrazí jak sprinter (a to doslova). Neuvěřitelné. Myslím, že když bude chtít, nikdo mu neujede ani náhodou. To by mu museli nejdřív zout jednu brusli…

Skončilo to tak, jak to skončilo.

Povinné body, dobré skóre, špatná poranění.

Naše branky, jak šly za sebou – min. (asistence v závorce): 2. Pipek Martin (Sádlo Aleš), 6. Tvrdík Jan, 8. Sádlo Aleš (Pipek Martin), 10. Tvrdík Jan (Jelínek Matouš), 14. Zika Martin (Kadlec Ondřej, Marvan David), 15. Sádlo Aleš (Pipek Martin), 17. Jelínek Matouš (Tvrdík Jan), 27. Tvrdík Jan (Jelínek Matouš), 27. Sádlo Aleš (Šváb Michal), 35. Jestříbek David (Jelínek Matouš, Pipek Martin), 49. Šváb Michal (Jelínek Matouš, Pipek Martin), 59. Sádlo Aleš (Jelínek Matouš), 60. Švejda Pavel (Sádlo Aleš).

Vyloučení: 14 (+ Zika 5+OK za hrubost, 10 Švejda Pavel za nesportovní chování) : 8 (+Trestné Střílení za podražení). Využití: 1:0.

Sestava: Herrman Denis – Šváb Ladislav, Švejda Pavel, Marvan David, Fišar Tomáš sr.  – Dytrych Vojtěch, Tvrdík Jan, Jelínek Matouš – Šváb Michal, Sádlo Aleš, Pipek Martin –  Švejda Petr „C“, Zika Martin „A“, Kadlec Ondřej – Jestříbek David.

Richard Bláha

(trenér JUN)