Vodní lev skolen ráží 9 mm (DOR)

HC Benešov – Sršni Kutná Hora  1 : 9 ( 1:4, 0:2, 0:3 )

   „Devět milimetrů důraznejch argumentů. Kdo prohraje v černým dresu, poputuje do cementu“. Možná tak nějak by se mohla upravit píseň Daniela Landy před sobotním zápasem Sršňů, protože po dvou porážkách se soupeři z nejvrchnějších pater tabulky nás čekal tým ze suterénu, respektive poslední Benešov. To samozřejmě svádělo k nežádoucímu podcenění, nicméně nebylo možné se nechat zmást dosavadním postavením v tabulce, protože každý soupeř dovede kousat a žádný se neporazí sám! K tomu se přiznám, že když se rodila sestava na tento výjezd, polykal jsem chvílemi opravdu na sucho. Mám totiž jednu nezáviděníhodnou úlohu, a to poskládat mančaft z minima hráčů i ve chvíli, kdy přichází jedna neschopenka za druhou. Ale jak řekl Zdeněk v autobuse: „Když něco blbě začíná, většinou to dobře končí“. Děkuji tedy staršákům za doplnění a především hráčům, jejichž zdravotní stav neodpovídal sportovnímu výkonu, a přesto přišli. DÍK.

   Duel se od samého začátku odvíjel pod taktovkou Sršňů, kdy si vytvořili přesvědčivý tlak a podařenými ataky do benešovského obranného teritoria a častou střelbou přinutili domácí pouze k houževnatému bránění. Ti nám ponechali výraznou územní převahu, ve snaze totální defenzívou postupně otupit ostří našich útoků a vyráželi jen do překvapivých protiútoků.  Při souhře náhody a štěstí mohla vést tato taktika k úspěchu, ovšem aktivita kutnohorských přinesla poměrně brzy své ovoce. Tentokrát sice trochu exotické, protože prvního fíka (nebo chcete-li banána) zavěsil po Dominikově nahrávce Láďa. Puk sice po vystřelení vypadal trochu jako přetížený plachťák, kterému se nejdřív nechce zvednout, pak ale nabral výšku, zatáhl podvozek a za stálého třepotání, což bylo způsobeno místními turbulencemi po nevydařeném zásahu gólmanovi lapačky, zapadl až za jeho záda – 0:1. O druhý a třetí zápis v rubrice střelců se postarali mlaďoši Vojta s Michalem, kteří se tentokrát nedali zahanbit a prosadili se v předbrankovém prostoru – 0:3. Zdálo se, že výhra nás nemůže minout. Ale soupeř v čase 16.54 vykřesal jiskřičku naděje a po našem zaváhání snížil na 1:3. Všechny tyto jiskry ale uhasil, dá se říci vzápětí, výborně hrající Dominik, který si zahrál na Šárku Záhrobskou a po svém oblíbeném slalomu naservíroval puk Matesovi do pozice, ze které se málokdy mýlí – 1:4. V závěru třetiny naši hráči trochu polevili a přešli k o poznání úspornější formě bruslení. Přesto se dá říct, že šancí jsme měli i tak na prodávání.

   Druhá dvacetiminutovka pokračovala v nastoleném trendu, kdy se na domácího brankaře jako lavina valily sršní útoky. Ten ovšem s grácií, špetkou potřebného brankářského štěstí i gólmanského umu odolával až do 35.minuty, kdy na 1:5 zvyšoval Tomáš. A za necelou minutu to již bylo 1:6, když Pavel střílenou nahrávkou na Dominika prokázal, že nepřemýšlí jenom ve škole, ale i u hokeje.

   Protože bylo nadmíru jasné, že Sršni si dokráčí pro povinné vítězství, před posledním dějstvím jsme trochu zaexperimentovali se sestavou. Přestože tím trochu utrpěla souhra první lajny, jisté oživení se dostavilo a můžu s klidem napsat, že i tato část byla plně v naší režii. O 7.zásah se krásnou střelou do růžku soupeřovi svatyně postaral neúnavný konstruktér útočných akcí Dominik. V čase 50.35 již svůj druhý zářez v dorostu získal benjamínek Dýťa a dvě minuty před koncem si prožil gólovou premiéru v sršním dresu Fíďa, jenž dopravil odražený kotouč do poloprázdné branky – 1:9. No a s tímto výsledkem po závěrečné siréně mohly být zasloužené tři body připsány na naše konto do tabulky KLD.

   Sobotní zápas byl jak z pohledu konečného výsledku, tak i předvedené hry poměrně jednoznačnou záležitostí. Všichni se ale asi shodneme na tom, že Benešov je letos prostě nejslabší, ale především nejmladší mančaft a tuto hokejovou zkušenost tentokrát zaplatil devíti brankami ve své síti. Každopádně to bylo korektně vedené utkání, ve kterém bylo k vidění minimum faulů a domácí hráči zaslouží sympatie za snahu a za to, s jakou důstojností snášeli utrpení z výrazného přídělu. Uvědomuji si, že zápasy s takovými soupeři nejsou vždy zcela jednoduché a můžou se změnit v jedno velké trápení. Vy jste to ale zvládli myslím velmi dobře. Přesto nemá smysl se nějak moc plácat po zádech, protože až příští zápasy nám ukážou, jestli jsme schopni se měřit i s těmi nejlepšími.

   Jestli bych měl dnes někoho pochválit za něco mimořádného, tak to bude určitě Brabčák. Pavel měl tento týden velké zdravotní problémy, přesto přišel a k mému úžasu svojí lehkost, kreativitu a neskutečnou aktivitu nenechal na lůžku. Spíš naopak. No a druhým je Láďa. Že si v obraně zastane své a v prostoru před brankou si umí udělat pořádek je tak nějak normální. Ovšem jaké po své úvodní brance dostal na obránce nezvykle velké útočné choutky a s jakou chutí a nasazením hrál, bylo neskutečné. Což potvrzuje i Ilčina statistika, podle které se stal jednoznačně nejčastěji střílejícím obráncem.

   A protože není důvod se za něco skrývat, tak nyní aspoň jedno negativum. Opět se potvrdilo, že se na gól strašně nadřeme a na jeden vstřelený potřebujeme zhruba tři až pět tutovek, což je strašně moc. Tudíž trénink, dril, trénink, dril.

   Důležité ovšem taky bude, abychom si tento zápas všichni vymazali z hlavy, protože víme, jak lehce usínáme na vavřínech. Teprve následující zápasy a soupeři nám totiž pravdivě odpoví na otázku, jak na tom skutečně jsme a můžeme-li pomýšlet na mety vyšší, než na kterých se momentálně nacházíme.

brankaři: Jelínek David, Chalupa

obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný

útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hribik, Fišar st., Fišar ml., Dytrych

branky: Jiráň 2x, Šváb Láďa, Hribik, Šváb Michal, Jelínek Mates, Fišar st, Fišar ml., Dytrych

asistence: Jiráň 3x, Fišar st. 2x, Švejda, Šváb Láďa, Jelínek Mates