Vítězství s rozpaky

   Od úvodního vhazování jsme byli aktivnějším a lepším týmem, tudíž vedení 1:0 v 5.min., po rychlé spolupráci 1.lajny a koncovce Fíši, bylo zaslouženým a vcelku logickým vyústěním naší nátlakové hry. Další šance na sebe nenechali dlouho čekat a přicházely s lehkostí, s jakou je ovšem naši plejeři spolehlivě zahazovali. S postupujícím časem to ale vypadalo, jako bychom čekali, až si soupeř vstřelí nějaký ten gól sám a čím dál míň bruslili. Většina Sršňů přepla na jakýsi jiný level a od té doby jsme hráli takovou bídu, že se na to nedalo občas koukat. Naivita a lenost z nás doslova cákala, takže výsledkem bylo zákonité srovnání na 1:1 v čase 12.08. Náš výkon byl sice i dále o něco lepší než soupeře, měli jsme územní převahu, víc střel na branku, ale bez pohybu a s absencí spolupráce to i přes to vše byla hrozná holomajzna. Útočníci se jen neradi vraceli, a tak v závěru hosté štípali jak komáři a my mohli být nakonec rádi, že třetina skončila smírným stavem 1:1.

   Během druhého dějství se nám podařilo získat po trefách Davida a Ondry dvoubrankové vedení 3:1 a zdálo se, že se konečně nakopneme a zbytek utkání dohrajeme v klidu a naší režii. Bohužel přání bylo otcem myšlenky, ale v reálu nepřesnost střídala nepřesnost a kloudnou akci abys pohledal. Soupeř se v našem obranném pásmu sice zjevoval poskromnu jako Bludný Holanďan, to mu však stačilo, aby dvě minuty před odchodem do kabin z rychlého protiútoku snížil na 3:2.

   Konec přetahované znamenal vstup do třetího dějství a dvě rychlé branky Michala a Davida nám poskytly uspokojivý náskok 5:2. V čase 48.34 rozehrál Fíďa přesně na rychlonohého Michala, který po prohození obránce vyvinul kosmickou rychlost a typickou individuální akcí získal pomyslnou zlatou helmu za nejhezčí akci zápasu – 6:2. Bohužel krátce poté se zranil, odstoupil ze zápasu, my museli přeskupit útočné řady a tady už vlastně není ani o čem psát, protože dál už byla předváděná hra naprosto o ničem, jako bychom se nemohli dočkat konce zápasu.

   Utkání proti momentálně poslednímu týmu soutěže nakonec dopadlo pro Sršně dobře, ale porod očekávaných tří bodů si rozhodně zaslouží označení komplikovaný. Na jedné straně těší výhra, na straně druhé tuto spokojenost kalí průběh samotného zápasu a náš mátožný výkon. Je to možná paradox, ale po minulém utkání s Rakovníkem, které jsme sice o gól prohráli, jsem měl z naší hry a výkonu daleko lepší pocit. Mužstvo Žebráku nepůsobilo příliš nebezpečně, ovšem Sršni toho nedokázali patřičně využít. Naopak, nechali se onou bezzubostí nakazit a přizpůsobili se jejich hře. Potvrdilo se, že útočit do zavřené obrany není naše silná stránka a mnohem víc nám vyhovuje, když se hra přelévá ze strany na stranu. Nemůžu říct, že by nám chyběla snaha, ale přesnost nahrávek a pohyb po kluzišti byl tentokrát slabinou všech zúčastněných. K tomu neustále problémy s komunikací, kdy jsme si občas vzájemně překáželi, nebo naopak na sebe koukali jako kokosy na sněhu. No a taky jsme se opět nějak nepopasovali s koncovkou a dobře chytajícím brankářem soupeře. Já vím, říká se: „Tři body jsou doma a historie se neptá….“, ale mě to nestačí a tentokrát těch základních písmen hokejové abecedy, která velká část hráčů ani po tolika letech hraní hokeje nezvládá, bylo opravdu hodně. K tomu se ještě přidalo zranění Pavla s Michalem a na příští zápas máme zaděláno na pěkný problém. Na druhou stranu nám to ale může pomoci se víc semknout a podat mnohem lepší výkon než proti Žebráku. A to, že to dokážete, vím. Několikrát jste mě o tom již přesvědčili.

Sršni Kutná Hora – TOS Žebrák 6 : 2 ( 1:1, 2:1, 3:0 )