V 6. kole byli Sršni prověřeni týmem Spartaku Vlašim, který momentálně, bez ztráty bodu a s největším počtem nastřílených branek, kraluje KLD. I když ledacos mohl napovědět pohled na ročníkové složení soupeře v zápisu o utkání a průběžný stav ligové tabulky, kde my se nacházíme bohužel na opačném pólu, nejednalo se díky srdnatě bojujícím Sršňům o hon kočky s myší.
Předzápasové přípravy proběhly dle klasického scénáře. Sestava Sršňů bez dlouhodobě nemocných, k tomu několik absencí z důvodu školy, což znamenalo tradiční víkendové žhavení telefonu. Sestavu se nakonec podařilo dát dohromady, přestože v obraně nás již delší dobu tlačí noha jak v Španělské botě.
Již na rozbruslení působil soupeř dominantním a velmi kvalitním dojmem. Zápas samotný pak začal od úvodního buly ve skutečně kvapíkovém tempu, ale Sršni tentokrát byli schopní ho udržet, aktivně napadat a hrát rychlý celoplošný hokej, který se divákům jednoznačně zamlouval. Přestože vůle Sršňů uspět byla nepřehlédnutelná, kolem 16.min. jsme začali fyzicky trochu zaostávat, což Rytíři využili minutu před přestávkou. Trochu laxním přístupem jsme nechali vybruslit hostujícího útočníka z rohu až před Honzu a zbytečně se tak připravili o nulu na našem kontě. 0:1 a tímto skóre skončila také první třetina jinak plynulého a čistě vedeného zápasu.
Druhé dějství pokračovalo v podobném herním stylu a v čase 23.16 jsme byli za svůj výkon odměněni. Fíša vyhrál buly, Dýťa se rychle zorientoval, přihrál Michalovi, který z mezikruží poslal puk na bránu a vyrovnal na 1:1. Bomba!!! Škoda, že Rytíři stihli v ukázkovém provedení rychlého protiútoku přestřihnout v čase 27:17 další červený drátek – 1:2 a v čase 33.51 jsme jim nešťastným vlastencem věnovali už dvoubrankové vedení – 1:3. Sršni se ale brzy oklepali a hlad po kontaktním gólu v kontrastu s ubývající fyzičkou byl hodný obdivu. Ovšem jak výborný gólman soupeře tak i trochu ta hokejová fortuna byli proti. Tlak, který vygradoval v závěru třetiny naší asi prozatím nejlépe sehranou přesilovou hrou, ale naštěstí pro hosty, ne tak pro nás, utnula siréna.
Na začátku třetí periody byla ještě očividná vůle a snaha se zápasem něco udělat, ale od 45.min., kdy jsme počtvrté inkasovali začalanaše fyzická, ale především i psychická kondice klesat stejně rychle jako volební preference Tomio Okamuri. A protože někteří hráči působili dojmem králička, který už nemá energii z baterií Duracell, ale pouze z GP AA SuperCell za 4,-Kč, tak jsme v čase 47.43 a 57.43 (nejedná se o tiskovou chybu) ještě dvakrát inkasovali – 1:6. Poslední slovo ale patřilo nám, nebo spíš Davidovi, který v poslední minutě neohroženě zavezl puk do útočného pásma, nahrál Fíďovi na osu a ten z první vyslal puk, který si našel cestu za záda gólmana – 2:6, což byl i konečný výsledek utkání.
Prohra samozřejmě mrzí, ale s takovým týmem, který mne během hry přesvědčí o tom, že je lepší nebolí. Těžko hledat kritická slova nebo vymýšlet teorie, proč jsme prohráli. Vlašim má prostě letos jeden z nejlepších týmů soutěže, se kterým bude zřejmě atakovat vítězství v tomto ročníku KLD. Vzhledem ke kvalitě soupeře musíme brát alespoň dobrý pocit z předvedené hry. Každý, kdo by tento výkon považoval za neúspěch, ten ignoruje současný reálný stav kutnohorského dorostu. Osobně jsem byl na své hráče pyšný, jak sepochlapili a hrdý, že ukázali, co v nich skutečně je.
Utkání se tentokrát nejvíce povedlo Michalovi, který v každém střídání vyvíjel obrovské úsilí a nasazení jak dopředu, tak i dozadu a mnohokrát předvedl, že se jedná o bystrého hráče s rozvinutými dovednostmi a hokejovým instinktem. Líbil se mi taky David, který na pro něj netradičním postu, se nejvíce přibližoval mé představě konstruktivního obránce. Občas sice udělal nějakou tu chybu a namazal soupeři, ale neodpaloval puky a nebál se přenést puk na slabou stranu. Dobře se orientoval pod tlakem a svou kvalitní kontrolu puku využíval k pronikání volnými prostory a vytvářením nebezpečných šancí.
Přestože vítězná DNA týmů z minulých ročníků jakoby se ztratila z kabiny dorostu a nová šroubovice, kterou na omlazeném kádru už půl roku geneticky šlechtíme, ještě nevykázala známky úspěšného díla, jsem přesvědčený, že výkon v prvních dvou třetinách je tou správnou a jedinou cestou, jak ji opět nalézt.
„Náš největší úspěch není v tom, že nikdy nepadneme, ale v tom, že když upadneme, dokážeme znovu vstát“. Konficius
Sršni Kutná Hora – Spartak Vlašim
2 : 6 ( 0:1, 1:2, 1:3 )
Sestava:
brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip
obránci: Konečný Miloš, Jestříbek David, Jelínková Johanka, Červinka Jan
útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Fišar Tomáš st., Macháček Ondřej, Koubský Jakub, Procházka Matěj, Plíhal Ondřej
branky: Šváb Michal, Fišar Tomáš st.
asistence: Tomáš Fišar ml., Dytrych Vojta, Jestříbek David
-PaS-
Nejnovější komentáře