TURNAJ KUTNÁ HORA

   Tak a máme za sebou první mrazy i první adventní víkend, kdy se lidé mačkali na náměstích v touze zahlédnout rozsvěcovaný vánoční strom nebo ve frontách na vánoční dárky, a já mám i přesto neodbytný pocit, že pro mě opravdu podstatné věci jsou v pořádku, vše důležité klape a to ostatní je v porovnání s nimi jen obyčejné křoví, které sice možná občas nepříjemně škrábne, ale to je asi tak vše, na co se zmůže. A že se k tomu ještě povedl i poslední domácí turnaj v minihokeji naší kategorie, to beru jako příjemný bonus.

     První zápas byl po týdnu odvetou proti tradičně urputnému a snaživému soupeři z Poděbrad. Do zápasu jsme ovšem vlétli jako rozdráždění sršni a hned od začátku byli lepším i aktivnějším celkem. Byl to zkrátka fičák – výborné bruslení, dobrá práce s pukem, vyhrané osobní souboje, pěkné kombinace – dobře se na to dívalo. Naše rychlé vedení 3:0 ale soupeře neodradilo a ten během chvilky ukrojil z našeho náskoku dva dílky, čímž potrestal chvilkovou liknavost a nedůraz. Nicméně i potom to krátkodobém výpadku bylo zjevné, kdo je na ledě pánem a především druhá třetina byly zcela v naší režii, kdy jsme hosty občas rozebírali na prvočinitele. V poslední části se již podle stejných not bohužel nehrálo a naše herní zodpovědnost  a potažmo i výkon s narůstajícím skóre  klesaly. Přesto konečný výsledek 15:7 je asi odpovídající dění na ledě.

   Jak jsme zápas s Poděbrady vlažně skončili, tak jsme začali ten proti Neratovicím. A to i přesto, nebo možná právě proto, že jsme mezi oběma měli hodinovou pauzu, během které Buldoci poměrně jednoznačně vymetli Polabany. Náš tým tak několik prvních střídání hledal sám sebe a než jsme se dostali do patřičného tempa, tak jsme zaslouženě tekli 0:3 a nikdo nemohl říct ani Ň. Od poloviny prvního dějství už ale byly naše motory zpátky nahozeny a do jejího konce jsme dokonce strhli vedení na svou stranu. Ve druhé části se to docela pěkně rozjelo a duelu nechybělo nic, za což by se nestyděla ani slovutná NHL – nasazení, hra nahoru dolu, góly, souboje jak břit, bitky, tresty a emoce. Nutno ale uznat, že ač jsme byli o něco lepší a své vedení postupně navyšovali, tak o pěknou hokejovou podívanou se svorně postaraly oba celky. Ovšem takové vyhecované zápasy na hraně přinášejí i velké množství dramatických okamžiků, protesty i nespokojenost s verdikty rozhodčích. A tak jediný nepříliš hezký moment, tohoto jinak pěkného zápasu, pro mne byl výstup hostujícího trenéra, který své negativní emoce doplnil označením muže s píšťalkou „svalem lásky“ a rozvinul o konkrétní místo jeho doporučeného odchodu… Neříkám, že jsem s výkony rozhodčích vždy spokojen, ale před dětmi, kteří v takové chvíli visí pohledem na každém gestu a slovu trenéra jako vánoční ozdoba na stromku, se snažím zásadně držet na uzdě. Ono se pak totiž nesmíme divit, pokud to takhle hráč vidí a slyší už v devíti letech od svého trenéra, že to sám za pár let zopakuje. A to je snad učit nechceme!!! Za ty roky jsem už viděl stovky mládežnických utkání a pamatuji leccos, ale předčasně ukončený zápas v minihokeji ještě ne. Naštěstí se povedlo verdikt rozhodčího zvrátit (chceme asi všichni, aby děti především hrály) a výměna trenérů Neratovic situaci zklidnila. Nicméně hosté se již do herní pohody nedostali a poslední část hry jsme zcela opanovali. Konečný výsledek tak byl 17:7.

   Poslední domácí turnaj nám přinesl dvě výhry a navíc se slušnými soupeři, ale především dobrý a kolektivní výkon = to nejlepší palivo pro další pokračování letu Sršňů i skrz druhou polovinu časoprostoru letošní sezóny. Nenapadá mě nikdo konkrétní, jehož výkon bych specielně vypíchnul. Klukům to tentokrát v herní spolupráci hodně lepilo, k tomu je zdobila tradiční bojovnost a byly tam i moc pěkné hokejové věci. Takže velká pochvala úplně všem.

   Podrobnější report o hře a výkonu našeho béčka nechám na Víťovi (až mi ho pošle, tak ho připojím), ale z toho co jsem viděl nemám pocit, že soupeři byli výrazně vyspělejší. Taky jsme od nich nedostali žádné příděly a spíše to byly výsledky na dostřel (6:7 s Poděbrady, 8:12 s Neratovicemi). Ovšem k vítěznému efektu tentokrát chybělo odpovídající nadšení a chuť. Kluci byli jakoby bez šťávy – ospalí a krotcí. K tomu dávali většinou přednost pro ně přirozenějšímu individuálnímu prosazení před spoluprací. Ta je pro ně stále příliš složitá a nezažitá. Takže práce před sebou máme stále dost.

   Tím se s Vámi loučím, přeji tradičně příjemný týden a nezapomeňte v honbě za dokonalou vánoční idylou, kdo vedle vás stojí, kdo více než dárky, potřebuje přivinout, pohladit a opravdově políbit. Občas totiž v honbě za dokonalou atmosférou, zapomínáme žít, dýchat a pouštět do sebe kouzlo života.

Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Matěj Mimra, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, (Adam Hykš, Jakub Komárek, Martin Závůrka)

branky: Josef Dvořák 8x, Pavel Tvrdík 7x, Tomáš Břinčil 6x, Matouš Bajer 6x, Štěpán Jelínek 2x, Matěj Mimra 1x, Jakub Komárek 1x, Adam Hykš 1x,

asistence: Josef Dvořák 3x, Pavel Tvrdík 3x, Tomáš Břinčil 2x, Matěj Mimra 2x, Štěpán Jelínek 2x, Martin Závůrka 1x, Jakub Komárek 1x,

Sestava „B“: Michal Zvěřina, David Staško, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Kryštof Lhoták, Jakub Jelínek, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, Jiří Koubský, Adam Hykš, (Sam Nevole, Jan Sadílek, Jakub Komárek)

branky: Matouš Klouček 4x, Jiří Koubský 4x, Kamil Hladík 3x, Kryštof Lhoták 2x, Dominik Rejnek 1x,

asistence: Jakub Komárek 2x, Kamil Hladík 1x, Kryštof Lhoták 1x, Jakub Jelínek 1x, David Staško 1x,