Turnaj Kutná Hora

  

Na kalendáři jsme otočili další měsíční list a ocitli jsme se v listopadu. Po vichřici, která nám minulý týden shazovala střechy, porážela stromy a upírala elektrický proud a nadále i dohodu o vzniku nové vlády, už je přece jen zase o něco klidněji. No, a protože hokej se hrál i za větru, není žádný div, že další svazový turnaj se uskutečnil i v klidnějších podmínkách; tentokrát tedy v Kutné Hoře a za účastí týmů HC Benátky nad Jizerou a HC Rytíři Vlašim.

   V prvním utkání jsme zkřížili svá žihadla s meči vlašimských Rytířů a naše áčko bylo po celou hrací dobu aktivnějším týmem. Soupeře jsme přehrávali a vytvořili si celou řadu gólovek, bohužel bez patřičného efektu. Vlašimští těžili především z brejkových situací, kterých díky našemu ofenzivnímu pojetí hry měli poměrně dost. Pokud ale chci, a to chci, aby se kluci nebáli hrát s pukem a tvořit hru, nemůžu je nutit vymetat pavučiny a odpalovat bezpečně puky po mantinelech. Naopak vyžaduju hru na hraně maximálního rizika, kdy si musí dovolit kličku, přihrávku lépe postavenému spoluhráči a nikoliv zametení kotouče kamsi do bezpečí. No a z toho někdy pramení ty chyby. Takže v podstatě bylo všechno v pořádku, akorát se k tomu přidalo v úvodu zápasu podřimování Sama v brance, které bych tu raději nerozebíral, neb nevím, zda bych měl hořekovat nebo se jen trpkoshovívavě usmívat. Nicméně předběhnu čas a prozradím, že Sam svůj vlažnější vstup do turnaje klukům v další fázi dostatečně vynahradil. Ale abych se vrátil k utkání s Vlašimí, které pokračovalo známou písničkou. Náš tlak a tvořivost narážely na naprosto jalovou koncovku a dobrého brankáře, pak puk obvykle někde proskotačil do brejku, který byl povětšinou proměněn. Naší souhru nepochybně poznamenal i fakt, že jsme hráli na 8 hráčů, takže se složení tradičních trojek permanentně měnilo. Přesto nebylo nic ztraceno, bylo totiž stále zřetelněji vidět, že máme více sil i hokejového umění a s výsledkem se dá ještě pracovat, pokud proměníme alespoň část našich šancí. Za výkon ve 3.třetině zaslouží celý tým i s Petrem, který jej v této části utkání vedl, velikou pochvalu a skutečnost jak se kluci rvali o výsledek a nic nezabalili ani v situaci, kdy tři vteřiny před koncem druhé části dostali šatňáka na 8:10 bylo na celém nedělním klání asi to nejpříjemnější zjištění. A tak jsme myslím zcela zaslouženě nakonec vyhráli 15:11.

   Po hodinové přestávce jsme vyrazili na benátské gondoliéry, kteří v předešlém utkání porazili Vlašim a dal se tak očekávat atraktivní, vyrovnaný a divácky vděčný duel. Očekávání byla myslím zcela naplněna a k vidění byl vynikající zápas od obou mužstev, který nás opravdu bavil. Ve všech řadách, na všech postech náš tým dřel do úmoru a především Sam tentokrát zachytal impozantně a některými skvělými zákroky si vysloužil potlesk a uznání. Je pravda, že takový kousek co předvedl v leže, se nevidí každý den a je hoden vyhlášených brankařských mágů. Takže i díky jemu byl po první patnáctiminutovce stav 4:0. Přestože se v další části zápasu hrál oboustranně vyrovnaný hokej a soupeř se snažil korigovat výsledek, udrželi jsme si aktivní herní projev a bezpečný náskok z prvního dějství. Až do konce se tak hrálo pěkně v tempu s šancemi na obou stranách, přesto náš celek působil sebevědomým a pohodovým dojmem, s kterým si došel pro další výhru – 10:6.

   Na pomyslnou pažbu letošní sezóny jsme si tak udělali další dva úspěšné zářezy. Její start je z našeho pohledu velmi vydařený a duše statistika by možná zaplesala z jisté schématičnosti sršních výsledků, neboť z šestnácti zápasů svazové soutěže neodejít ani jednou poražen, v sobě skrývá jistou matematickou krásu, ale především příjemný pocit z naší hry. Nicméně tento turnaj nabídl ještě jedno zajímavé srovnání. S Vlašimí a Benátkami jsme v předminulé sezóně s roč. 2008 odehráli v podstatě ve stejném složení po dvou zápasech a pokaždé prohráli. Výsledky pro mě rozhodně nejsou prioritou, ale pocit, že se zlepšujeme a neděláme to tedy s kluky tak úplně blbě, je docela fajn.

   Tak a teď report Víti o béčku:

   Souboj se soupeřem z Vlašimi byl zpočátku vlažný. Ovšem po prvních dvou brankách v soupeřově síti chlapci začali vyvíjet slibný tlak a skóre utěšeně narůstalo v náš prospěch. Po celý zápas hoši makali a byli hladoví po gólech, jak Otesánek, i když už všechno „sněd“. Na konci utkání jsem po sčotu valil bulvy na jaké cifře se zastavilo imaginární počítadlo – 16:3. Musím pochválit všechny hráče za snahu a píli, chuť hrát hokej a hlavně za přihrávky!!!

   Po hodince a něco, to byla pauza, na nás doslova vlétl sok z Benátek nad Jizerou a během chvíle jsme už měli pěknou nálož na našem brankovém kontě. Tady se ukázalo, že ty pauzy mezi zápasy nám moc nesvědčí. Kluci byli jak Růženky, když je probudil švarný princ ze stoletého spánku. V prvním dějství jsme na probuzení dostali ledový polibek, kterým byla pořádná rychta. O přestávce jsme si pěkně popovídali a ejhle, obrázek hry se náhle změnil. Otočka skóre o 180°, hra jako z učebnice hokeje a soupeř byl na konci druhé třetiny pomalu na ručník. Jenže!!! Nechval dne před večerem, nebo snad pýcha předchází pád a nebo není slabých soupeřů a ve třetí třetině bylo zase všechno naruby. Néé, že bychom byli horším týmem, ale! Hráčům z české Venezie vyšlo na co sáhli a nám nevycházelo gólové zakončení, s kterým nám nepomohl ani Benátský gólman, a tak utkání skončilo 11:18.

   Sláva vítězům, čest poraženým. Takto bych to shrnul já a domluvil jsem. Howg!

   Víťa sice domluvil, ale vzhledem k tomu, že jsme se u týmu s Petrem střídali, dovolím si ještě malé doplnění i za mě. V prvním utkání potěšil výsledek, ale především výborný výkon, po kterém byl dosažen. Naše hra byla hokejovější, efektivnější, ale především s náznaky spolupráce. Úvod druhého duelu jsme odehráli bez potřebné koncentrace a bojovnosti. Z této nepohody jsme se sice dostali a už už sahali po obratu v utkání, nicméně to se v posledním dějství nepodařilo dotáhnout, protože chyběla troška štěstí v koncovce. O to je ale cennější, že to kluci nevzdali a i za nepříznivého stavu nehráli na sebe, ale pro tým a snažili si to stále dávat. Takže pojďme takhle hrát i v dalších utkáních.

   Vzhledem k tomu, že jsem byl v sobotu i na střídačce mladších žáků, mohu s čistým svědomím prohlásit, že mám za sebou parádní hokejový víkend se skvělými kluky (omlouvám se, v případě Marušky a Báry i děvčaty), srdcaři, pro něž je hokej vášeň a chtějí hrát i když se zrovna třeba nedaří. Děkuji všem hráčům a přeju jim, jakož i všem věrným i nevěrným čtenářům krásné pondělí a veselý a úspěšný nový týden, neb jak praví klasik: „Být veselý je jediný důstojný způsob, jak být smutný“.

Sestava „A“: Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer,

branky: Josef Dvořák 5x, Tomáš Břinčil 4x, Matouš Bajer 3x, Pavel Tvrdík 3x, Štěpán Jelínek 2x, Jakub Komárek 1x, David Staško 1x

asistence: Josef Dvořák 3x, David Staško 2x, Pavel Tvrdík 2x, Štěpán Jelínek 1x, Jakub Komárek 1x,

Sestava „B“: Michal Zvěřina, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Adam Hykš, Kamil Hladík, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, David Staško, Jelínek J.,

branky: David Staško 6x, Kamil Hladík 5x, Ladislav Janeček 5x, Matouš Klouček 3x, Jelínek J. 3x, Dominik Rejnek 2x, Martin Závůrka 1x, Adam Hykš 1x, Vojta Krištof 1x,

asistence: Jelínek J. 3x, Kamil Hladík 3x, David Staško 2x, Martin Závůrka 1x, Adam Hykš 1x, Ladislav Janeček 1x, Vojta Krištof 1x, Dominik Rejnek 1x,