TURNAJ KOLÍN

   Slušelo by se zřejmě začít vysvětlením dnešního radikálního nadpisu, ale to si s dovolením ponechám až na závěr a nejdřív prozradím, že jsem byl tento víkend dvakrát v Kolíně. Poprvé v sobotu zvednout si hladinku adrenalinu skokem s padákem a podruhé v neděli na hokejovém turnaji 4.tříd. Obojí se vydařilo, ale teď trochu konkrétně.

   K prvnímu nedělnímu utkání nastoupilo naše áčko proti domácím Kozlům. Tradičnější soupeř pro nás snad ani neexistuje, rivalita je veliká, nikdo nechce prohrát a otřepané klišé, že derby nemá favorita, se již mnohokrát naplnilo. Jsou to zkrátka většinou vyrovnané bitvy jako hrom. Nicméně tentokrát jsme byli po celý zápas lepším týmem. Dlouho jsme ovšem naši herní převahu nedokázali proti výbornému gólmanovi přetavit v góly a odpovídající vedení. Soupeře jsme definitivně zlomili až ve 3.třetině, kdy jsme naší aktivitu a velké množství šancí konečně dostatečně zúročili. Pěkný zápas a zasloužené vítězství 15:7.

   Dalším soupeřem byli Gripeňata z Čáslavi. Podle doposud sehraných zápasů neměli být pro nás těžkým soupeřem a na ledě se papírové předpoklady skutečně již od prvních minut potvrdily. Soupeře jsme jasně přehrávali, i když nelze Čáslavákům v první třetině upřít sympatickou bojovnost a snahu s námi bruslit. Hokejová kvalita na naší straně byla ale mnohem vyšší a postupnými krůčky jsme zaslouženě navyšovali naše vedení. Po první třetině bylo prakticky hotovo a soupeř toho dopředu postupně předváděl méně a méně. Zahuštěný prostor před brankou jsme proto museli překonávat zvýšeným množstvím nahrávek. Potěšilo mě, že náš celek nesklouzl k nějakému sólování a individualismu, což podobné zápasy často přináší. Kluci chtěli hrát hokej a řešili situace většinou kombinačně, neustále hledali spoluhráče v lepším postavení, a i když se to někdy nepodařilo, je nutno celý tým za tenhle přístup k zápasu opravdu pochválit a samozřejmě i za zasloužené vítězství 38:2.

   Tak a teď Víťa s béčkem a poté ještě jednou já, ale to už nebude moc příjemné čtení.

   Trojderby v Kolíně. První derby (severní) proti domácímu celku začalo slušnou smrští, kdy jsme se ještě rozkoukávali a domácí už vedli 3:0. Po takové studené sprše jsem očekával úpadek a velký nářez. Ó jak jsem se mýlil! Kluci začali makat, jezdit nahoru, dolu a dokonce dávat i góly. První část zápasu jsme tedy prohráli, ve druhé se tým zvedl a sehrál se soupeřem vyrovnanou partii. Ve třetím dějství udržel soupeře na uzdě a dokonce ho přehrával. Konečné skóre 8:5 pro Kolín je pro nás velice slušný výsledek. Vyrovnaný mač, ve kterém, jak říká Franta Straka, bylo srdíčko, jen to štěstíčko nám chybělo. Pokud píši na požádání Pavla nějakou svou báchorku, jako teď, málokdy někoho vypíchnu. Dnes to udělám, protože mi to nedá. Velice se mi líbil David, který létal po ledě „jak utrženej vagón“, z čehož jistě bude mít radost kouč, jehož srdce pro dráhy bije. Velice dravě se také projevoval Kuba Jelínek.

   Druhé derby jsme po chvíli odpočinku absolvovali naopak se sousedem z jihu. Chlapci si po předchozím vyrovnaném zápase věřili, i když jsem jejich nadšení trošku mírnil. Čáslavský gólman nám totiž naposledy značně ztěžoval svým výborným výkonem efektivitu střelby. Po zjištění, že bude čáslavskou svatyni hájit Michalův, Davidův a Danův spolužák, získal tento zápas jistý punc výjimečnosti. Jestli jsem v prvním odstavci psal o Davidovi, že byl jak utrženej vagón, tak tady byl, jak „urvanej ze řetězu“ a „řádil jak černá ruka“. Na Danovi bylo taky znát, že se chce na kámoše vytáhnout a jeho výkon šel také nahoru. Až z toho zvonila Danovi tyč. Mrzet ho to, ale nemuselo. Po první třetině chlapci po výborném nástupu vyhrávali 9:1. S ještě větší chutí kluci vlétli do druhého dějství a pokořili soupeře 12:0. Ve třetí třetině už to bylo „one team show“ a dalších osm v soupeřově brance. Suma sumárum 29:1!!! Tady musím ještě zmínit Kryštofa Lhotáka, nejvíce přihrávající hráč!  Všichni ale zaslouží velkou pochvalu za bojovnost a nasazení.

   Epilog

Z výsledků, předváděné hry a dosavadního reportu, což je jistě série dobrých zpráv, by se mohl vytvořit mylný dojem, že vše bylo a je OK. Bohužel ne!!! Poslední dobou (asi tak 2-3 týdny) se nám zhoršuje tréninkové nasazení a především kázeň některých borců, kteří pod vlivem nad očekávání výborných výsledků vylezli na hrušku, která má ovšem často velmi křehké větve. Vadí mi (použil bych jiný výraz, ale raději to neudělám), že za některými, pokud chci adekvátní nasazení při tréninkových cvičeních, abych jezdil a hulákal, aby dělali věci poctivě. Nejsem vnitřně nastavený tolerovat, že když si v kabině, na střídačce, na ledě, v tělocvičně říkáme neustále něco o kázni, týmovosti, úctě k soupeři i spoluhráčům, tak někteří borci nejsou schopni ve svém věku tyto jednoduché věci pochopit a respektovat. Toto ale končí. Pohár v neděli přetekl, a tak Jirka s Tomášem šli z důvodu nekázně na střídačce předčasně do sprch a Matěj s Matoušem se postarali svým chováním v kabině o to, že od příštího týdne zavádím nominace na všechny zápasy – nebo spíš zápasové stopky pro nepoučitelné. Myslím, že slov, vysvětlování, pohovorů a medu bylo v posledních dnech až až a nyní už je na řadě bič. Nejsme v situaci, kdy musí za každou cenu všichni hrát, abychom vůbec byli schopni nastoupit k utkání, a tak pokud uvidím, že to někdo fláká a dělá čurbes, že se chová ke svým spoluhráčům způsobem, který neodpovídá týmovému myšlení a kamarádským vztahům – nebude prostě hrát, i kdybychom hráli finále, nevím čeho. Žádné vítězství mi nestojí za pocit, že napomáhá vychovávat egocentrické machýrky. Myslím, že je nejvyšší čas chlapcům trochu zkrátit opratě a doporučit více pokory a skromnosti. Jedině to je cesta, která vede sportovně vpřed. Myslet si, že jsem mistr světa a všichni ostatní nemehla, je cesta v tomto smyslu do pekel, protože skutečně velcí hráči se vyznačují tím, že i s těmi slabšími a mladšími spoluhráči jsou schopni svojí hrou a přístupem vytvořit fungující tým. Obojí spolu úzce souvisí, a pokud to stále někdo nepochopil, je potřeba tento software v hlavách některých hráčů i za cenu nepříjemných opatření, co nejrychleji vyměnit za modernější. Dřív než bude pozdě.

Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Matouš Bajer, (Jakub Jelínek, Matouš Klouček)

branky: Josef Dvořák 20x, Štěpán Jelínek 10x, Jakub Komárek 7x, Matouš Bajer 6x, Matěj Mimra 5x, Tomáš Břinčil 2x, Jakub Jelínek 2x, Matouš Klouček 1x

asistence: Josef Dvořák 6x, Jakub Komárek 5x, Tomáš Břinčil 5x, Matouš Bajer 5x, Štěpán Jelínek 3x, Matěj Mimra 3x, Jakub Jelínek 1x, Matouš Klouček 1x

Sestava „B“: Michal Zvěřina, Adam Hykš, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Jakub Jelínek, Kryštof Lhoták, Ladislav Janeček, David Staško, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, Dan Dostál

branky: David Staško 10x, Kryštof Lhoták 5x, Ladislav Janeček 4x, Adam Hykš 4x, Kamil Hladík 4x, Matouš Klouček 2x, Martin Závůrka 2x, Dominik Rejnek 2x, Jakub Jelínek 1x