Turnaj Kladno

   Tuto neděli jsme vyrazili za vytrvale sychravého počasí na další turnaj 4.tříd na Kladno. Tedy pokud je babí léto podzimem, který se tváří jako pravé léto, tak podzim, který se stejně podloudně vydává za větrné období dešťů, musí být babí monzun. Ale dost skuhrání! Přece se nebudu zlobit na něco tak neuchopitelného, jako je počasí. To i judisté říkají, že nemáte-li možnost soupeře pořádně uchopit, těžko se nad ním vyhrává. I když mě překvapuje, že potenciál takového počasí ještě nikdo nevyužil v předvolebním klání. Čekal bych, že politici začnou slibovat vzdušné zámky z pravého sibiřského vzduchu anebo naopak to, že ONI hned po vítězných volbách zajistí teplo a sucho pro všechny; až se bojím, aby nám všem z toho pak nebylo příliš horko. A tak raději dost a pojďme konečně k hokeji.

   V prvním zápase naše Áčko nastoupilo proti Buldokům z Neratovic, s kterými jsme v minulé sezóně svedli mnoho a mnoho těžkých bitev. Proti očekávání měl ale tentokrát zápas výrazně jednoznačnější průběh a byla z toho zasloužená výhra 16:8. Byli jsme tvořivějším celkem, který si více nahrával, lépe bruslil, byl silnější na puku a soupeři znatelně naše hra dělala velké obtíže. Bohužel před poslední třetinou někteří podlehli iluzi, že zápas už je vyhrán a lehkovážně zařadili nižší rychlostní stupeň. Zkrátka a dobře, Buldoci v závěrečné periodě hru vyrovnali a občas nás i docela zmáčkli. Přesto naše vítězství bylo přesvědčivé a zasloužené.

   Po dvouhodinové pauze nás čekali domácí Rytíři a od začátku to bylo velmi vyrovnané utkání a velká bitva. Hrálo se od brány k bráně se šancemi na obou stranách a ze zápasu se stalo drama, kdy se bojovalo o každý puk i centimetr ledu. Vyhecované utkání, kdy se občas jiskřilo, občas se to i chtělo prát, ale především si všichni museli opravdu hrábnout, a tak je to nejlepší. Osobně si nesmírně vážím především zvládnutého závěru, kdy to kluci oddřeli do poslední vteřiny. Nebylo to možná jedno z těch krásnými kombinacemi a akcemi prošpikované utkání, jako jsme viděli o minulém víkendu, ale náš tým určitě zaslouží pochválit za velkou vůli a bojovnost. Tohle nebylo vůbec snadné utkání, ale zvládli jsme ho na jedničku a nakonec myslím, že i zaslouženě vyhráli 11:7. Celému týmu míří velká pochvala ale největší Samovi, který tentokrát chytal jako fantom a domácímu výběru zmařil řadu tutovek. Klukům se s touhle zdí za zády evidentně zvedlo sebevědomí a touha porvat se o dobrý výsledek.

   Sotva jsme v potu tváře porazili Kladno, okamžitě jsme nastoupili k poslednímu utkání proti Čáslavi. Jak bylo očekáváno, náš tým se do Gripeňat od první minuty zakousl, naprosto potvrzoval papírové předpoklady, že budeme zápasu ve všech herních činnostech dominovat a nakonec se skóre utkání zastavilo na vysoké cifře 27 vsítěných branek. Při vší úctě k soupeři, tohle byla snadná kořist, která nás nepřinutila k maximálnímu nasazení, až se vážně na některé nedalo dívat, co v polospánku na ledě předvádí. A protože mi nejde o góly a nesmyslně vysoká vítězství za každou cenu, ale o dovednosti a hokejovost, tak jsme od druhé třetiny začali hrát v poli oslabení o jednoho hráče, což kluky přeci jenom donutilo k aktivnějšímu bruslení.

   Tým si za celý turnaj zaslouží rozhodně velkou pochvalu. Nechci ale jen bezhlavě vychvalovat (myslím, že si toho kluci doteď užili až až) a tak se dnes v hodnocení jednotlivců zaměřím především na naše nedostatky, to aby nám ta, ani nevím jak už dlouhá, série bez porážky moc nestoupla do hlavy. Jak již bylo řečeno Sam v bráně proti Kladnu naprosto excelentní, ale v zápasech kde nebyl v takovém vytížení, si neodpustil pár laxních zákroků. Když je Pepa v dobrém rozmaru, a na tomto turnaji většinou byl, tak je v této kategorii těžko ubránitelný. Pokud se ale trochu nedaří, má problémy s emocemi a slzami, které mu komplikuji podávat 100% výkon. Tomáš měl velké problémy v zápase s Kladnem, především proti lajně čahounů, kdy hrál se zbytečným respektem. Kubu byla radost sledovat na puku, ale potřeboval by zlepšit zakončení a trochu víc vidět spoluhráče. To je někdy problém i Matěje a zlepšit budeme muset i disciplinovanost, nicméně v koncovce a tahu na branku veliké zlepšení. Matouš zatím výrazně překračuje mé představy, které jsem si před sezónou o jeho možné výkonnosti vytvořil, přesto tentokrát se občas liknavě vracel a několikrát i zbytečně vyčkával na polovině soupeře na dlouhou přihrávku. Štěpán mi udělal radost, že konečně zkusil párkrát vystřelit i forhendem, ale po buly někdy prorážel přehuštěným středem, místo aby hru roztáhl víc do stran. Přesto přeze všechno pozitiv bylo v naší hře a výkonech jednotlivců výrazně více, ale o těch až příště. A teď předám ještě slovo Víťovi s reportem o béčku.

   První zápas proti Neratovicím začal ve vysokém tempu. Hrál se hokej nahoru dolu a mač to byl velice vyrovnaný. První třetinu chlapci sice prohrávali, ale ve druhé zvedli hlavy a vybičovali se k heroickému výkonu ve třetině třetí. Sice jsme celkově prohráli 4:6, ale musím říct, tedy napsat, že se ctí!

   Do druhého zápasu proti domácímu Kladnu jsme díky rozlosování nastoupili až po dvouhodinové pauze, ale se stejnou vervou jako proti Neratovicím, což se později ukázalo, jako zásadní. Se soupeřem jsme se přetahovali o každou píď ledu a ve druhé třetině jsme dokonce vedli o tři góly! Bohužel člověk míní, život mění a my jsme se lacinými chybami připravili o vítězství. Plichta 9:9 tedy byla zasloužená a výkon znovu chvályhodný.

   V posledním zápase jsme ve vzájemném derby s Čáslaví měli obrovitánské problémy s jejich malinkatým gólmánkem. Malý vzrůstem, ale velký činy, držel čáslaváky celou první třetinu ve hře o body. Po neustálém dobývání jeho svatyně a poté co chlapci našli recept na jeho neprůstřelnost, zůstalo konto Čáslavi zatíženo dvanácti góly.

   Celkově – výborný výkon, chlapci!!!

   Děkuji Víťovi za jeho hodnocení a věřím, že zmiňovaný výborný výkon našich svěřenců byl pro něj i milým dárkem, kterým si zpříjemnil své narozeniny – všechno nejlepší. Celkově tedy nelze hodnotit účinkování našeho týmu na turnaji 4.tříd na Kladně jinak, než jako velice úspěšné a je velkou výzvou do budoucna tuto výkonnost nejen zopakoval, ale i ještě vylepšit. Pro dnešek již ale myslím slov stačí. Tradičně budu chvilku váhat nad tlačítkem Uložit, jestli je článek vyvážený, dostatečně poctivě reviduje a přitom dává aspoň trochu smysl. Jestli může někoho potěšit, nebo zda někomu nešťastnou formulací místo zamýšleného impulzu do další práce, nezpůsobí spíš nával vzteku, smutku nebo chuti všeho nechat. A jako ve většině případů (i když zdaleka ne ve všech) nakonec do tlačítka lehounce ťuknu, jako kdyby měl ten nový článek mezi vás čtenáře veplout jen potichu, ostýchavě, neagresivně a bez přílišné okázalosti. Tak tedy: Ťukám, zdravím a děkuji všem, kteří sem chodí, čtou a chápou sport jako hledání té správné cesty, směru a přístupu k životu, aby se i vaše děti staly jeho užitečnou a platnou součástí.

Sestava „A“: Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Matěj Mimra,

branky: Josef Dvořák 19x, Tomáš Břinčil 17x, Štěpán Jelínek 6x, Matouš Bajer 6x, Matěj Mimra 5x, Jakub Komárek 1x

asistence: Josef Dvořák 14x, Matěj Mimra 6x, Jakub Komárek 4x, Matouš Bajer 4x, Štěpán Jelínek 2x, Tomáš Břinčil 2x,

Sestava „B“: Michal Zvěřina, Jří Koubský, Adam Hykš, Martin Závůrka, Kamil Hladík, David Staško, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Matouš Klouček, Dominik Rejnek,

branky: David Staško 9x, Matouš Klouček 5x, Ladislav Janeček 5x, Jiří Koubský 2x, Kamil Hladík 1x, Adam Hykš 1x, Martin Závůrka 1x, Dominik Rejnek 1x

asistence: David Staško 3x, Kamil Hladík 2x, Jiří Koubský 1x, Adam Hykš 1x, Ladislav Janeček 1x, Vojta Krištof 1x