Tentokrát nechyběl čas, ale elán

KLJ kolo 05: SK Sršni vs. HC Junior Mělník 3:5 (0:3, 2:1, 1:1)

Hrálo se: 26.10.2013

Velmi mě poznamenalo prohlášení mělnického trenéra po utkání, že z jejich strany to byl nejhorší výkon, který od nich viděl.

Možná, že to potom trochu odnesli mí junioři v kabině (také po utkání) – asi jsem byl na ně strohý a oni si to až tak nezasloužili. Asi to taky začnu říkat zejména po utkáních, která se nám (případně) vydaří…

Junior Mělník je loňský ligista, hraje většinou se 13 hráči, má gólmana, který chytá za „A“ tým dospělých v krajské lize (a spolu s ním i několik hráčů). Má výrazně dovedné obránce, kteří obstarávají většinu branek. Když je přímo nedají, tak je připraví.

Vlastně je to tým, který je nám některými vlastnostmi docela podobný.

Při rozbruslení jsem si všiml, že střelci mělnického týmu jsou opravdu obránci a že jsou opravdu šikovní, že to dovedou s kotoučem. Vzhledem k jejich výsledkům a k průběhu utkání (branky většinou dávají rovnoměrně ve všech třetinách) jsem si myslel, že budou hrát stejně po celých šedesát minut, že tempo začátku udrží až do konce.

Utkání začalo v klidu a měl jsem pocit, že to bude vyrovnané utkání. Hráli jsme svoji hru a žádná převaha Mělníku se neprojevovala. Dokonce jsem měl pocit, že naši obránci dobře brání už ve středním pásmu a že se jim daří zastavovat anebo narušovat mělnické akce před naší modrou čárou. Ale přišly tři běžné akce  (v páté, v desáté a v patnácté minutě), dvě na první pohled netěžké střely, jedna vyražená a doražená do prázdné branky a bylo to opět 0:3. Nutno ale poznamenat, že první branku jsme dostali v oslabení. Martin Zika byl vyloučen, když příčinou jeho faulu – vzteky se ohnal hokejkou po soupeři – byl nepotrestaný faul na něj v situaci, kdy mohl ujet všem…

My jsme ale vůbec nehráli špatně. Hra v poli byla vyrovnaná a dokonce bych řekl, že jsme z ní měli více. Ale těžko se nám dostřelovalo k brankáři soupeře. Kotouče se odrážely se železnou pravidelností od hostujících hráčů a k brankáři se tak většinou ani nedostaly.

V kabině jsem v první přestávce burcoval tým do vstřelení rychlé branky, protože pak bychom rozhodně měli šanci utkání dohnat a zvrátit. Takže jsme, samozřejmě, hned v první minutě druhé třetiny dostali čtvrtou branku. Po zápase ale nebylo. Před půlkou utkání jsme dokázali dát dvě rychlé branky (dobře zahrané – rozhodně lépe než zahrál ty svoje soupeř…). Měli jsme naději, že to dotáhneme. K mému velkému překvapení se Mělník vytratil ze hříště a my byli ve druhé třetině lepší. Jenže jsem měl stejně pocit, že tentokrát to z naší strany není s elánem. Nemohu říct, že bychom neměli nasazení, to ne, ale chybělo v tom více zaujetí. Zase jsme jezdili od kotouče (dělá nám potíž zabrzdit u kotouče, udělat protisměrnou kličku a být zase ve hře…). Vím, že to hodně často opakuju, ale myslím, že je to pro hru důležité. Hlavně se někteří hráči vyloženě okrádají o kus hry, o pocit, že jsou to oni, kdo určují ráz utkání. A to je velká škoda a budu jim to říkat dál, i když je tím budu štvát. Teprve potom z nich budou hráči.

Pořád bylo dost času, ale pomalu jsem se začal smiřovat s tím, že to asi už nedokážeme. Naši obránci se vehementně tlačili do útoků, dostávali jsme Mělník do úzkých, ale k cíli to nevedlo. Měl jsem pocit, že my hrajeme, že my děláme dramatično utkání, ale že je to stejně marné.

Dostali jsme zase typicky hned v první minutě třetí třetiny branku na 2:5. A zase jsme hráli víc než soupeř a zase to trvalo příliš dlouho, než jsme dali naši třetí branku. Na úplném konci malinko vypukla rvačka, ale byla nepodstatná a ani rozhodčí z ní nedělali žádné velké závěry.

Myslím, že jsme opravdu nehráli špatně, ale pohled na časové rozložení našich inkasovaných branek je docela výmluvný. Něco za tím je – jakoby nám chybělo soustředění se na počátky nejen utkání, ale i třetin.

Zkusíme změnit rozcvičení před utkáním.

Snad to bude příště lepší.

Branky, asistence, sestava a bodování výkonu (10 nejlepší, 1 nejhorší): (Toto bodování je moje-trenérovo SUBJEKTIVNÍ hodnocení výkonu. Není to bodování srovnávací. Pro každého hráče mají jeho body jinou hodnotu. Když ohodnotím hráče třeba šesti body, znamená to, že momentální výkon byl ohodnocen „jeho“ šesti body z jeho maxima deseti bodů. Pro někoho je to třeba i vysoké hodnocení, pro jiného zase naopak třeba zklamání. K tomu platí zase moje teorie o standardizaci výkonu. Cílem hráče by měl být co nejvyšší „průměr“ jeho osobní výkonnosti.)

Branky, jak šly za sebou – min. Asistence v závorce: 27. Sádlo Aleš (Hynek Ota, Jelínek Matouš), 28. Jelínek Matouš (Sádlo Aleš, Hynek Ota), 55. Jelínek Matouš (Hynek Ota). Vyloučení: 5:8.

Sestava a hodnocení: Balham Šimon (6,5), Kurka Michal (-), – Šváb Ladislav (8), Švejda Pavel (8), Marvan David (8,5), Švejda Petr „C“ (8) – Hynek Otakar (-), Sádlo Aleš (7), Jelínek Matouš (8) – Zika Martin „A“ (8), Ryšan Dominik (7), Kadlec Ondřej (8) – Jestříbek David (-), Pavlíček Tomáš (-), Vojtíšek Ondra (-).

Richard Bláha

(trenér JUN)