Stav juniorky před zahájením krajské ligy

Mohli bychom hrát slušný hokej. Je tu ale příliš mnoho „ale“…

Juniorům teoreticky i prakticky končí přípravné období a v tomto týdnu se chystají na první ligové utkání v Kralupech.

Co ukázalo přípravné období?

Na rozdíl od minulých dvou sezón se teoreticky stabilizoval hráčský kádr. Přišli kluci z loňského velmi úspěšného týmu dorostu, na papíru se najednou dalo dohromady dokonce devatenáct jmen.

Ale máme tady případy (je to vlastně samé „ale“):

Brankář Adam Sirotek je po reoperaci křížových vazů. Přišel se sice minulý týden poprvé sklouznout na bruslích, ale má před sebou relativně dlouhé rehabilitační období. Relativně dlouhé je proto, že je sice, měřeno dny, dlouhé, ale ve smyslu jeho dalšího plnohodnotného aktívního života nicneznamenající…

Druhým případem je  Josef Draslar, o němž jsem byl přesvědčen, že teprve letos dokáže na ledě prodat to, čeho je opravdu schopen.  Zapomeňme na něj – je po autohavárii a letošní hokejová sezóna je (prý) pro něj v nenávratnu. Uvidíme, třeba se dá dohromady dřív, než si myslíme. Morálu na to má  vrchovatě.

Těmhle dvěma popřejme hodně štěstí v uzdravování.

Pak tady máme další dva případy z jiného soudku:

Dominik Vítek, schopnostmi obdařený, ale jinými zájmy ovládaný plajer. Kdykoliv příjde, hýkáme a budeme vždy hýkat blahem. Mám však pocit, že si moc nezahýkáme, i když ho všichni maximálně tolerujeme… Něco je prostě jinak.

Matěj Rovenský. Stejný kousek. Po letech loni začal znovu hrát a myslím, že jsme nakonec našli jeho parketu v obraně. Vyloženě herní a navíc nebojácný typ s nadprůměrnou střelou. Tlačil jsem na něj, aby se nebál víc hrát po svém a myslel jsem, že letos to bude taky jeho sezóna. Jenže v létě se něco někde zlomilo a hokej se u něj dostal ne na druhou, ale na vedlejší kolej… Ještě asi není všechno ztraceno, ale…

Dost hráčů trpí buď krátkodobými zdravotními nebo jinými neduhy, takže na tréninky nechodí…

Je to stejné jako předloni a loni. Na tréninku se objevují prakticky titíž, ale chybí jim partneři k tomu, abychom se mohli zaměřit vyloženě na herní situace – na založení útoku, na přesilovku, na oslabení, na celkovou souhru po celém hříšti. Je to důležité, protože právě kvůli tomu v utkáních inkasujeme branky, které bychom dostat vůbec nemuseli. Kdybychom věděli, kde se máme pohybovat…

Několik věcí mě ale těší – ti, kteří chodí na tréninky pravidelně anebo příjdou jednou za čas, fakt poctivě cvičí. Kdybych měl problém i s tímhle, asi by mě to nebavilo. Takhle se snažím skutečnost respektovat a pořád (už třetím rokem) věřím, že začneme chodit v plné sestavě. Pak mě těší, že přišel (vrátil se) z Kolína brankář Šimon Balham. Máme dva gólmany, dovolím si tvrdit, že na vysoké úrovni. Na tréninku je to znát. Oba kluci jsou navíc velmi pozitivní, bezproblémoví a já jen doufám, že nebudou z tréninků moc otrávení. Hlavně asi Šimon byl zvyklý na vyšší kolínský cvrkot.

Mám radost z kluků, kteří přišli z dorostu – jsou zvyklí trénovat, poslouchají a doplnili „staříky“. Máme jistotu čtyř beků a dvou lajn (taky sice trochu teoreticky, ale…).

Před zahájením ligy (nemám žádné zprávy proč bez Berouna?) jsme sehráli dvě přátelská utkání s týmy odjinud.

Co ukázala?

Sršni JUN vs. Nový Bydžov 2:5

První utkání jsme hráli proti silnému týmu z královéhradeckého regionu. Věděli jsme, že jsou dobří,  protože jsou živeni královéhradeckým hokejem… Byli poprvé na ledě a projevilo se to snad jedině tím, že bylo vidět, že od druhé třetiny trochu polevili. Myslím, že se projevila únava prvního bruslení, ale je fakt, že my jsme přidali.

Od druhé třetiny jsme zvýšili tlak, protože díky naší neorganizované hře jsme rychle dostali tři branky (snad za první dvě tři minuty utkání…) a vypadalo to nedobře. Šimon Balham sám přišel s tím, aby šel hned od začátku druhé třetiny chytat Michal Kůrka, abychom nečekali na plánovanou výměnu v půli utkání. Stejně jsme ale dostali i čtvrtou branku, ale pak jsme začali mít herně navrch. Tlačili jsme, Jirka Tvrdík (připadá mi ve své staré kůži – herně nahoře) se dostával do šancí, Aleš Sádlo se svojí lajnou taky. To mě těší, protože za optimálního stavu bychom mohli mít dvě silné  pětky (obě silné od beků, což je základ). Bydžovský golman byl ale hodně dobrý a góly se mu dávaly těžko.

Nakonec jsme dohráli za stavu 2:5. Druhou a třetí třetinu jsme ale hráli 2:2. To je potěšující zjištění.

Sestava a moje subjektivní hodnocení (10 nejlepší, 1 nejhorší):

Balham (brankáři mají právo být nehodnoceni, protože jejich výkon mnohdy není daný jejich skuečným výkonem, ale spíše okolnostmi…), Kůrka 7 – Zika 5, Kadlec 5 – Hynek 7, Tvrdík 6, Pavlíček 7 – Švejda 6, Marvan 7 – Sádlo 7, Vítek (hrál jen třetinu, bez hodnocení), Tomčík 6, M. Jelínek 7 (půjčen z dorostu).

Sršni JUN vs. Lanškroun 9:6

Lanškroun přijel na dvojutkání s dorostem a juniorkou v podobném rozpoložení (nedostatek hráčů v JUN). Soupeř, kterého jsme absolutně neznali, ale z města, kde je hokej populární a kde mají velmi hezkou zánovní halu.

Od počátku bylo jasné, že jsme lepší. Celkově jsme se lépe pohybovali, byli jsme důraznější ve hře do branky a skóre narůstalo… Jediný parametr měli Orli z Lanškrouna opravdu lepší. Byli čipernější kolem kotouče. I když ho třeba nezískali, velmi rychle se orientovali a velmi rychle ke kotouči přistupovali. Zatím jsem nepřišel na to, proč to tak často bývá. Jako bychom měli studenější krev (ale ne všichni, to bych nám křivdil – Jirkovi Tvrdíkovi, Otovi Hynkovi nebo Aleši Sádlovi, třeba, kotouč prakticky nevzali…) .

V brance jsme měli od počátku (Balham nemocen) bezchybného Kůrku.

Tlačím všechny čtyři beky do toho, aby se odnaučili hned se zbavovat kotouče od vlastní branky „geniálními“ dlouhými přihrávkami, které většinou končí na čepelích soupeřů nebo v ajsingu… Přípravná utkání jsou k tomu ideální. I proto se stalo, že v druhé polovině utkání jsme na chvilku zapomněli na soupeře a ti nám párkrát ujeli sami na gólmana. Tam se projevily naše největší chyby. Ne v tom, že nám ujeli, ale v tom, že dostali šanci opakovaně ohrozit branku. Náš gólman únik zlikvidoval, ale my jsme nezlikvidovali odražené kotouče. Zase jsme se pustili do takové bramboračky před svojí brankou a třikrát za sebou jsme z toho inkasovali. To byl prakticky jediný slabší okamžik v naší hře. Zase jsme se ale dostali do tříbrankového vedení a byl klid.

Doufám, že si uvědomíme, co nám přináší úspěch – aktivní hra a rychlý přístup k soupeři v okamžiku, kdy nemá ještě stoprocentně zpracovaný kotouč a není už u nás ve třetině. Góly přijdou. Aleš Sádlo na ně už čeká, protože v obou utkáních se velmi dobře dokázal přes protihráče prosadit. Jen ten golman, ten mu to většinou zhatil. Ale to přijde. Nemám obavy.

Sestava:

Kůrka 7,5 – Kadlec 6, Zika 7 – Hynek 6, Tvrdík 7, Pavlíček 6 – Švejda 7, Marvan 7 – Macháček 6,5 Sádlo 7, fotbalistoflorbalista Ondra j.h. 8. (zkratka j.h. je divadelnická – „jako host“)

Fotbalistoflorbalista Ondra je kámoš kluků, který s námi v létě chodil na tréninky (už i loni). Protože je to opravdu HRÁČ, ptal jsem se ho, jak je na tom s bruslením (no, bruslil jsem na rybníku s klukama, odpověděl), dvakrát si s námi zatrénoval na ledě a v neděli nastoupil, protože nás bylo málo. Vůbec neměl trému a pohyboval se neomylně tam, kde byla hra (to každý neumí). K mému velkému překvapení to zvládnul opravdu špičkově a rozhodně to klukům nekazil… Po svém prvním velkém hokejovém utkání v životě si šel ještě zahrát fotbalový mistrák… Snad nás za to fotbalisti neroztrhnou.

Richard Bláha