Statistika nuda je, má však cenné údaje

Musím přiznat, že k zamyšlení na téma sportovní a v našem případě hokejové statistiky mě přivedlo psaní letošního „hodnocení sezóny“ a různé pohledy na tuto problematiku. Existují totiž laici i hokejoví odborníci, kteří staví statistiky i v žákovském období na první místo všech hodnocení. Stejně tak je mnoho představitelů opačného vyznání, kteří hájí princip zrušení statistik u všech mládežnických kategorií. Každý má na tuto záležitost svůj názor a najít dva totožné pohledy je někdy obtížné. Takže nabízím několik pro a proti k zvážení.
První třecí plocha již vzniká u samotné věrohodnosti a vypovídací hodnotě statistik. Je opravdu mnoho aspektů, které ji více, či méně ovlivňují.
V první řadě sem patří samotný post hráče a úkoly, kterými je ve hře pověřován trenérem. Obránce může jen stěží získat tolik bodů jako útočník.
Dalším důležitým momentem, který dokáže ovlivnit konečný součet bodů na kontě konkrétního hráče, představuje výběr spoluhráčů. V každém týmu je několik tvořivých a nezištných jedinců, vedle kterých herně a bodově povyroste každý hráč. Stejně tak se v týmech nacházejí borci, kteří preferují pouze vlastní střelbu na bránu. Záleží pak pouze na trenérovi, zda ponechá tvořivé hokejisty odpovídajících kvalit spolu a vytvoří údernou lajnu, která posbírá většinu bodů týmu, nebo rozloží takové hráče mezi ostatní a vytvoří ne tak kvalitní, ale o to více vyrovnané řady. Někdy tak, ale může dojít k přesunutí do té doby bezproblémově bodujícího hráče do prostředí, kde se skutečně málo věcí podaří. No, a to potom takový player většinou skutečně začne v honbě za body pokulhávat za svou konkurencí.
Dále neméně ovlivňující aspekt představuje pozice hráče v týmu a z toho plynoucí ice time (čas strávený na ledě). Pokud je nasazován na přesilovky, může si prodlužovat střídání, neztrácí síly obrannou činností – na kterou má „své lidi“ – a může jenom kroužkovat v očekávání přihrávky do brejku – to se potom skutečně dobře získávají body. Takoví hráči mají mnohdy skutečně skvělé statistiky, ale tito „vyzobávači rozinek“ bývají většinou neviditelní bez svých dělníků na černou práci.
Přes všechny tyto okolnosti se domnívám, že skutečně šikovný hráč se dokáže prosadit a využít příležitosti, které mu zápas nabídne. Nehledá žádné alibi, či výmluvy a svojí kvalitu dokáže prosadit. Ze svých vlastních zkušeností jsem přesvědčen, že na předních místech statistik se většinou umisťují opravdu ti nejlepší hráči týmu a z dlouhodobého hlediska mají určitou vypovídající hodnotu o výkonnosti a herní úrovni daného jedince.
Další a větší problém vidím v názorech, že statistiky odvádějí hráče od kombinačního hokeje, vedou je k individualismu a jsou příčinou nepochopitelných úkazů, kdy někteří chlapci se vzájemně jaksi nevidí ve výhodných situacích a vynalézají všechna možná řešení herního momentu, kromě toho nejhokejovějšího – včasnou a přesnou přihrávku na výhodněji postaveného spoluhráče.
Měli bychom skutečně vychovávat hokejisty schopné obětovat se pro svůj tým a ne jen pro svoje statistiky. Hráče, které nezajímají pouze branky, trochu nahrávky a ostatní už nesledují a tolik necení. Je tu však opět velké „ALE“. Jestli za tento nešvar mohou skutečně statistiky. Osobně se domnívám, že NE. Pouze tomu napomáhají, či podporují. Každý jsme nějaký a máme vlastní vidění světa a sportu. Postrádá-li někdo jednu z nejtěžších a současně nejžádanějších herních dovedností – cit pro kombinační hru a pro geniální přihrávku, těžko tuto dovednost získá, nebo ztratí díky statistikám. A zase z vlastní zkušenosti. Znám hráče, kteří se zcela identicky chovají v jakémkoliv kolektivním sportu (ať se tam cokoliv statisticky sleduje, nebo ne) a i pod různými trenéry. Jejich herní projev se pak nedokáže změnit ani při hře v tréninku, kde přece o žádné body nejde. A tak zkrátka, buď to tam je, anebo ne.

Bodové hodnocení hráčů představuje značnou motivaci a má v sobě soutěžní prvek. Člověk je tvor soutěživý, a pokud není, nemůže sportovat, ani se sportu učit. Dále jsou po letech fotografie, několik článků a statistiky mnohdy tím jediným, co kromě několika vzpomínek na konkrétní hokejový rok, kdy jsme byli mladší, led víc klouzal a nohy nebyly tak lenošné, zbude.
A konečně, existují i jiná hodnocení, než jenom statistiky a ke kombinaci těchto možností se já osobně velmi přikláním. Tvořiví a nezištní hokejisté jsou i mezi spoluhráči velmi ceněni a každý s nimi chce hrát. Naopak, s některými hráči nechce hrát nikdo, právě pro jejich sobectví. Hra lední hokej je překrásná také z jiných důvodů. Pokud se podaří vytvořit v lajně skutečně kamarádské vztahy a dobrou partu, potom kluci mohou vzájemně velmi efektivně spolupracovat a srdečně se radovat z každého úspěchu.

– Pavel Sirotek –