Sršeň prolétl rytířskou tvrzí bez úrazu (dorost)

 Neuběhl ještě ani týden od zápasu s Popovicemi a už nás čekal další těžký oříšek, tým Rytířů z Vlašimi. Šlo o velice pikantní utkání, protože s nimi je to vždycky tak trochu derbíčko. Kdo odešel po druhé třetině, si může myslet, že Sršni hrají pěkný hokej a musí být těžké je porazit. Kdo ale vydržel celé utkání, viděl, jak jsme se málem sami připravili o výhru. Ale raději hezky popořádku. 

   Zápas začali Sršni výborně a za svou aktivitu v prvních minutách byli odměněni dvěma zásahy do černého, což neznamená, že soupeřův brankář dostal na „gule“, ale vedení 2:0.
Již v čase 00.21 David vypálil neuvěřitelnou střelou od modré golfem a ještě žhavý puk málem protrhl síť za levým vinglem. No a za dvě minuty se ještě do zápisu o utkání zvěčnil jako střelec gólu Mates. Na začátku páté minuty poskytl rozhodčí domácím výhodu přesilové hry a ti nás poměrně záhy přesvědčili, že právě tato herní situace bude dnes jejich nejsilnější stránkou. Dostali nás pod souvislý tlak, rozebrali do posledního šroubku a zaslouženě snížili na 1:2. Hráči Sršňů se však brzy oklepali a nadále se srdnatě vrhali do soubojů s nekompromisní obranou Vlašimi. Trpělivě snášeli důrazné zákroky a jako supi čekali na své příležitosti. A ty, díky aktivitě a dobré ofenzivní hře i přicházely. Minutu před odchodem do kabin se puk dostal mezi kruhy, kde jej s šikovností sobě vlastní přebral Jenda. Střídačka se nervózně zvedla a viděla jak krátkým, přesným švihem nedal gólmanovi šanci 1:3.

   Druhá třetina začala jako její mladší sestřička a již za 32 vt. jsme po spolupráci Janek-Jožan vedli 1:4. Sršni začali zřejmě používat praktiky černé magie, neboť se střídavě měnili na užovky či stíhačky a hbitě pronikali do vlašimské obranné třetiny. V této fázi zápasu jsme dominovali ve všech herních činnostech, předváděli ofenzivní gejzír a útočná aktivita domácích byla překvapivě postavena jen na pokusech o samostatné průniky přes půl hřiště, případně na nahrávkách do brejku. A tak jsme postupně brankami Marwa, Dominka a Janka dostali Vlašimské až do deficitu 1:7. S přibývajícím časem však Rytíři poznali, že takhle žádné body z tohoto mače nevydolují a poněkud přiostřili. Svojí nepříjemnou hrou, kdy osekávali některé naše hráče jak Jánošík stromy na Malé Fatře, vyhrotili situaci a více než na hokej se myslelo na vyřizování účtů, a kdo a co komu provedl. Není se tedy čemu divit, že ztráta koncentrace přispěla k tomu, že jsme minutu před odchodem do kabin v rychlém sledu dvakrát inkasovali 3:7.

   Kdo by očekával, že třetí třetina přinese ódu na hokej, musel být notně zklamán. Nejprve David v čase 42.14 trochu podcenil střelu od modré, a tak se puk ocitl za jeho zády – 4:7. Chvíli nato Rutyšan zcela zbytečně a nepochopitelně narazil soupeře zezadu hlavou na mantinel, za což nemohl dostat jiný trest než 5+do konce utkání. Není to však jen otázka hokejových pravidel, ale hlavně elementární ohleduplnosti ke zdraví druhého hráče, a proto důrazně říkám: „Nechci z naší strany již takové zákroky nikdy vidět“. Bylo zřejmé, že následujících pět minut oslabení bude nesmírně obtížnou záležitostí, obzvláště když na lavici hanby šel za chvíli ještě Petr. Vlašimští uzamkli naše hráče v obranném pásmu a pro Sršně nastala takřka několikavteřinová doba temna, která skončila snížením již na 5:7. Před námi bylo ještě víc jak dvě minuty oslabení 4na5, do konce utkání nějakých čtrnáct minut, domácí evidentně na koni a nám visely hlavy jak oběšencům. Nastala doba, kdy k vítězství nestačily jen technické dovednosti a týmový duch. Doba, kdy je vítězství nutno zaplatit výkonem na hranici svých možností, obětavostí, fyzickou vyčerpaností a někdy i bolestí. Čas se najednou neuvěřitelně vlekl a každá uběhlá sekunda byla  naší střídačkou kvitována s povděkem. Postupně jsme hru opět vyrovnali a v čase 57.26 našel Jenda před brankou volného Matese a ten stylem: „Pojď sem! Kam jdeš? Vždyť já jdu ale na druhou stranu.“, nejenže vykoupal gólmana v brankovišti, ale i definitivně sebral vítr z vlašimských plachet – 5:8 a tři body v chalupě.

   Dnešní utkání přineslo rychlý hokej nahoru dolu, po jehož větší část jsme byli aktivnějším a lepším celkem. Přesto se může někomu zdát, že konečný stav nevyjadřuje poměr sil na ledě úplně přesně, ale účetnictví je v hokeji důležité jen před a po zápase. Cenné skalpy Popovic a Vlašimi se rozhodně počítají, ale naše hra má stále slabiny a je pravda, že dnes jsme k těm starým chybám přidali i pár nových. Pokud bych neměl být přehnaně kritický k našemu výkonu a přesto zůstal aspoň trochu upřímný, tak musím říct, že především obránci (mimo Marwa, ten podal standartě kvalitní výkon) předvedli velmi úsporné bruslení, působili velice vlažně až ospale a marně hledali lauf z posledního zápasu. Konkurence sice nemusí být příjemná, ale je to dobrá věc, a proto na tomto postu rozšíříme počet hráčů, aby naše obranná hra, která v tomto utkání nebyla na jedničku s hvězdičkou, byla v příštím představení vyztužena cihlami poctivosti, bojovnosti a maltou klidu. Bohužel ani výkon prvního útoku nebyl zdaleka podle mých představ a z pohybu po ledě jsem měl občas pocit, že se nám po prvních úspěších prostě nechce makat. Pochvala tedy dnes pouze celému druhému útoku a „vypichol bych“ Dominika, hráče malého vzrůstem, ale velkého výkonem. Jeho mrštnost, aktivita a především práce na malém prostoru byla někdy až neuvěřitelná a obránci soupeře často jen přihlíželi jeho kouskům. Móóóóóc dobrý Domčo.