Seznamte se s trenéry! Mladší žáci

Tentokrát si políčíme na osobu nejpovolanější! Proč nejpovolanější? Pavel Švejda lodivod lavičky mladších žáků je zároveň šéftrenérem celého oddílu a díky studiu na UK FTVS dosáhl na nejvyšší licenci „A“, kterou trenér může v ledním hokeji získat. Aby toho nebylo málo, Pavel je již několik let kapitánem kutnohorského „A“ týmu. U „mladšáků“ (ročníky 2012/2013) mu s trénováním pomáhá bývalý hráč klubu Lukáš Krištof a David Zvěřina, který rozděluje své hokejové povinnosti mezi sršní Áčko a juniorku. Během studia Univerzity Karlovy si Pavel také zahrál za tamní hokejový tým, se kterým se podíval až na mezinárodní turnaj univerzit v Ruském Barnaul.

1. Proč jsi se vydal na trenérskou cestu? A jak dlouho se trénování věnuješ?

Na úplném začátku, někdy kolem mých 16 let jsem začínal pomáhat s trénováním u nejmladší kategorie přípravek jako asistent. Jedním z důvodů bylo to, že jsem mohl trávit více času na ledě a druhým byl fakt, že jsem se dobře znal s hlavním trenérem. Následně mě práce s dětmi naplňovala a bavila, takže jsme se v klubu domluvili, že si udělám licenci „C“. Poté jsem to měl s trénováním trošku složitější. Chvíli jsem trénoval, chvíli zase ne. Pravidelně bez přestávky jsem začal při nástupu na vysokou.

2. Jaká je tvá trenérská filozofie?

Mým hlavním cílem je vychovat z dětí dobré lidi, kteří znají lidské hodnoty a umí se chovat ve společnosti. Rád bych u dětí vytvořil kladný vztah ke sportu či pohybu jako takovému po celý život. Jelikož je dětí ve sportu stále méně a méně, je potřeba dělat dobrou práci v klubech a vychovat „sportovně založené lidi“, kteří tuto vášeň budou přenášet na své okolí i v dospělém věku. Nechci, aby byl na děti v mladém věku tlak na výkon, který může způsobovat negativní vlivy, kdy pak děti mohou se sportem končit již před pubertou.

Dále jsem zastáncem tréninku odpovídajícímu vývoji. Chci, aby mí svěřenci dělali v mladém věku co nejvíce sportů, kde zaprvé kompenzují jednostrannou aktivitu, učí se novým dovednostem, poznávají, jaký sport je ten pravý a mohou se později okolo 15 let rozhodnout, kterému se budou věnovat naplno. Navíc si díky transferu přenášejí základy jednoho sportu do druhého.

3. Co tě na práci s dětmi baví nejvíce?

To je těžká otázka. Kdo někdy pracoval s dětmi ví, že to není vždy úplně lehké. Nicméně je potřeba zmínit, že ty hezké chvíle převládají nad těmi těžkými. Nejvíce mě asi baví to, když vidím úsměvy na tvářích, jak se během určitého období zlepšují, a že se z nich stávají nejen lepší sportovci ale i lidé. Povzbuzuje mě, když na konci tréninku slyším: “My už končíme? Já chci ještě trénovat.“ Všechny tyto věci mě u práce drží.

4. Pavle, jsi absolventem nejprestižnější trenérské školy u nás – UK FTVS. Co ti škola dala a jak často využíváš získané znalosti i v praxi?

I přesto, že je praxe velice odlišná od teorie, využívám poznatky ze školy poměrně často. Například poznatky z fyziologie, anatomie, tréninku ve sportu a dalších předmětů jsou pro mě a trenéry v mém okolí při rozvoji dětí naprosto k nezaplacení. Jelikož chceme po dětech, aby byly všestranné a nevěnovaly se pouze lednímu hokeji, jsem rád za všechny různé sporty (atletika, úpoly, plavání, sportovní hry, gymnastika apod.), které jsem na škole absolvoval a mohl se v nich nejen individuálně zdokonalit, ale naučil se, jak jednotlivé věci děti učit. Dalším plusem dle mého tím největším je nespočet kontaktů na lidi z jiných sportů, mezi kterými si navzájem pomáháme a vyměňujeme různé poznatky ze sportovního prostředí. Školu tedy považuji za velice přínosnou z mnoha hledisek.