Série skončila, můžu se oholit

   Úvod zápasu nabídl opravdu vyrovnaný hokej a dostatek šancí na obou stranách. Do vedení 1:0 však šli již v 8.min. Sršni, když hostujícího gólmana propálil Pavel. V těchto chvílích jsme převzali iniciativu a především první útok občas ždímal obranu rakovnických jak mokrý ručník. Výsledkem sice nebyl gólový úspěch, ale soupeř se pod tlakem občas ubránil jen s pomocí nedovolených zákroků, a tak v polovině třetiny nám byla poskytnuta i luxusní výhoda hry 5 na 3. Ovšem naše přesilovka, ze které se pomalu začíná stávat spíše naše achilovka, byla doslova tragická. Jakoby hráči podlehli šálivé představě – vedeme, máme převahu, hrajeme přesilovku, teď můžeme odfrknout, protože nám dvě minuty nic nehrozí. Jak moc mylná byla tato představa, jim dokázal soupeř v čase 12.53, když ještě v probíhající přesilovce 5 na 4, potrestal chybu v rozehrávce – 1:1. Třetinové vítězství jsme si však přeci jen v čase 19.35 urvali pro sebe po klasické „nedáš-dostaneš“. Soupeř nejprve rozezněl Davidovu pravou tyčku, aby hned z protiútoku Mates pohotově dorazil Pavlovu střelu – 2:1 a hurá s veselou do kabiny.

   Dá se říct, že úvod druhé třetiny zásadně ovlivnil zbytek utkání, tedy aspoň z té naší strany. Po několika minutách hry musel po naprosto nevinně vyhlížejícím souboji u mantinelu odstoupit z utkání Tomáš s poraněním ruky, které bylo později specifikováno, jako zlomenina loketní kosti. Navíc v podstatě z následující akce soupeř opět vyrovnal a opět po hrubé chybě na obranné modré. Musím se přiznat, že jsem v tu chvíli použil opravdu mnoho ohnivých slov a vášnivých výrazů, protože přesně na tuhle situaci byli hráči o přestávce několikrát důrazně upozorňováni a výsledek naprostý opak – 2:2. Co bylo ovšem podstatně horší, že se nám zraněním Tomáše rozsypal do té doby velmi dobře hrající první útok. Improvizace se sestavou v tu chvíli neznala mezí a soupeř během několika minut dvěma góly dokonale potrestal naší chvilkovou nekoncentrovanost – 2:4. Přesto jsme se z tohoto marasmu vyhrabali a do konce třetiny si vytvořili ještě několik vyložených příležitostí na skórování. Těch šancí, mezi které počítám i Michalovo trestné střílení, by jinde a jindy možná vyšlo na celý zápas, ale tentokrát bylo až neuvěřitelné co se dá všechno zahodit či neproměnit.

   Do poslední třetiny jsme tedy vstupovali s odhodláním vstřelit kontaktní „dvojgól“ a pokusit se s výsledkem ještě něco udělat, protože šancí jsme na to měli skutečně dost. Marnost pokusu, ale zpečetila odvrácená tvář hokejového Boha, kterou jsme pocítili během prvních minut, kdy jsme třikrát inkasovali neskutečně nešťastné góly, jako je nechtěná teč puku shaftem, který původně směřoval zcela mimo branku, či biliárová střela ze záporného úhlu, která se srazila o beton Davida…. Zkrátka hosté proměnili i nevyložené šance, ale nám tam nespadlo totálně nic. Za stavu 2:7 se už z naší hry začalo vytrácet sebevědomí a bylo znát, že kromě brankového rozdílu nás dusí také únava ze sobotního náročného utkání. Nemá smysl nějak detailněji popisovat naší marnost v této části, a tak jen dodám, že v závěru utkání se začalo zbytečně více jiskřit a někteří si hodlali účty vyřizovat slovně i ručně. Pruhovaní strážci pořádku však zárodek konfliktu uhasili, a tak jen pro kompletnost dodám, že se nám to tam ještě dvakrát zatoulalo a utkání skončilo výsledkem 2:9.

   Přemýšlel jsem, kterou tematickou nití prošít závěrečné hodnocení, zda tou o tuně spálených šancí, o darovaných gólech po hrubých chybách, o hráčích kteří dřeli, bojovali, stříleli, ale i tak to nestačilo, o nepochopitelných herních výpadcích, o tom, že hokejista, který stojí je mrtvý hokejista, nebo o pokynech trenéra, jež někteří hráči naprosto ignorují, či o smůle, o únavě, o zranění. Nakonec to ale nechám na jednoduchém poznatku, že jsme, a to si přiznejme, psychicky nevyzrálý tým, který dokáže výborně šlapat, dřít, vytvoří si tlak a šance, umí si vybudovat náskok, ale jakmile byť jen na malou chvíli necítí nutnost šlapat na plné obrátky, což se projevuje především při brzkém vedení, či přesilové hře, začne si ulevovat, spořit síly, nenapadat aktivně soupeřovu rozehrávku a pak se nám to nějak rozjede a skončí to blbě. Prostě mozek je sviňa. No jo, jak už jsem říkal, s rozhodčíma se budu muset domluvit, že ty přesilovky hrát prostě nechceme, i kdyby nás soupeř masakroval, jak chtěl, tak prostě ne. Na jednu naši úspěšnou, kdy jsme dali gól, připadali 3 neúspěšné, kdy jsme gól dostali a tenhle poměr za to prostě nestojí.

   Abych ale nekončil negativně, přestože to vypadá jako debaklózní prohra. Úplně na jednu stranu (tu naši) to rozhodně nebylo. První dvě třetiny jsme hráli vyrovnaný hokej, vytvořili si i dostatek slušných šancí a předváděná hra i přes několik výpadků byla ke koukání. Náš nedělní problém byla ale střelecká impotence, chyby v rozehrávce a zranění Tomáše. Poslední třetina pak byla už jen vrcholkem úsloví: „Když se nedaří, tak se nedaří.“ Nicméně, jak zhodnotil po zápase situaci jeden z rodičů: „Kdo by v prosinci řekl, že uděláme sérii čtyř výher v řadě“ a já dodám: „A z toho dvě budou s lídry soutěže.“ Takže zapomeňme na ztracené body, bavme se opět hokejem a pěstujme si především radost ze hry. Motto pro příští týden: „Prohráli jsme vem to ďas, příště vyhrajeme zas.“

Zcela samostatný odstavec bych na závěr ještě rád věnoval nepříjemnému zranění Tomáše, s jehož odstoupením vypadl nepochybně důležitý kamínek ve spoluprácí prvního útoku. Pro mě osobně to je hořká tečka za jinak výborně fungující spoluprací s tímto nadějným hráčem, který patří k tomu nejlepšímu, co umí Sršni nabídnout. Jedná se o flexibilního hráče, fyzicky velmi dobře disponovaného, se stabilní výkonností a dobrou motivací. Omlouvám se tímto ještě jednou i touto formou jeho trenérovi Fandu Plíhalovi a celé kategorii starších žáků za oslabení jejich týmu na posledních zápasy této sezóny. Promiňte. Tobě Tomáši pak děkuji za předvedené výkony a pomoc dorostu v této sezóně. Na svůj um můžeš být právem hrdý, protože až dorosteš do naší kategorie, tak Pán Bůh se soupeřovými obránci.

brankaři: Jelínek David, Chalupa

obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný

útočníci: Jelínek Mates, Šváb Michal, Fišar, Hríbik, Červinka, Plíhal, Lederer, Socha

branky: Švejda, Jelínek Mates

asistence: Jelínek, Švejda