Pyramidion

Dobrý den, jednou za čas se nechám strhnout děním okolo sebe a přispěji svojí troškou do světa hokejových názorů a polemik. Bohužel je vidět (na základě několika informací z posledních dnů), že spoléhat na slušnost a civilizovanou společnost, bude u nás pravděpodobně zcela nefunkční. 
V dobách nedávno minulých, kdy komercionalizace všech odvětví našeho života byla ještě v nedohlednu, kdy sport byl víc jenom sportem, jsme hleděli do zámoří a padali na zadky před profesionály. Nakonec jsme poznali, že i oni jsou pouze z masa a kostí a mnozí z našich se také stali hvězdami největší velikosti. Jsme na ně náležitě pyšní, ale jako by nás pomalu opouštěla prostá lidská láska ke sportu, svému konání, pokora a kolektivní soudržnost, vlastnosti, které jsou potřebné proto, abychom mohli mít radost z úspěchu vlastního, ale i těch druhých.
Hokej je nádherná hra a měla by jí zůstat. Pokud ale nepřestanou některé děti a rodiče brát sport jen jako prostředek na cestě k bohatství, svazoví funkcionáři produkovat nařízení jakoby odtržená od reality dnešního stavu věcí a oddíloví bossové ruku v ruce s místními politiky a podnikateli přehlížet mládež na úkor svých „A“ týmů, tak s pánem bohem hokeji. Sport je lidská činnost, která má přinášet radost, potěšení a v neposlední řadě také zábavu nejen pro přímé aktéry, ale i pro širokou obec příznivců a fanoušků. A současný trend v mládežnickém hokeji se snaží zastavit jeho propad na mezinárodní scéně a dosáhnout transparentního úspěchu. Hmatatelným důkazem těchto slov je pak snaha o zavedení nové koncepce tzv. „Švédský model“, vznik hokejových akademií, rozjezd jednoúrovňových mládežnických soutěží a větší podpora nejmladších reprezentací. Většinu změn velice vítám a fandím jim, ale snažím se dívat na věci okolo sebe bez falešného idealismu o naší společnosti, kde po nabytí moci a peněz, většinou následuje ztráta paměti, slušnosti a soudnosti styku s každodenní realitou. A sport, potažmo hokej je toho samozřejmou součástí.
Dokud se nezmění společnost, nemůže se změnit ani náš hokej a na to je zkrátka potřeba jiných lidí. Hokej miluji a bolí mě co se s ním někdy děje. Snažíme se zavádět model výchovy mládeže ze společnosti, která je svojí mentalitou, tradicemi a ekonomikou úplně jinde. Vytváříme hokejové akademie a těmto oddílům dáváme do vínku s nejlepšími podmínkami i sporný bonus v jistotě nesestupu z extraligových soutěží. Věru nechtěl bych se dočkat situace, kdy opustí soutěž tým, který se sice v sestupových vodách nenacházel, ale vyfasoval „Černého Petra“ od v tabulce sice horšího, leč akademického týmu. Spouštíme jednoúrovňové mládežnické soutěže, s vidinou rovné příležitosti pro všechny hráče a přínosem omezení přestupů, ale zároveň například diskriminujeme juniory krajských a ligových soutěží nepovolením možnosti střídavého startu do 2.ligy – výsada pouze extraligových týmů. Podporujeme reprezentační výběry, ale nominace do nich provází tolik otazníků a nenaplněných slibů, že představa férové selekce hráčů na základě skutečné výkonnosti a schopností dostává povážlivě mnoho trhlin.
Odchylky v názorech a vidění některých věcí jinak je průvodní lidskou vlastností, kterou se každý musí naučit tolerovat, což není problém sportu, ale naopak jeho zákonitost. Ovšem některé rozdílné přístupy k mládežnickému a seniorskému hokeji považuji za veřejný políček či klacek pod nohy všem snahám té nejpočetnější, leč nevyvolené skupině v jejich práci. Co na tom, že dělají svojí činnost ve svém volném čase na úkor vlastní rodiny a zadarmo. Profesionálové či poloprofesionálové přeci potřebují ideální podmínky a přes to nejede vlak.
Snažím se pochopit realitu i to, že každý hovoří a zajímá se pouze o tu nejvyšší elitu. Tito vyvolení, talentem od boha obdaření borci jsou však pouhou špičkou, vrcholem, který musí na něčem stát. Staroegyptští stavitelé pyramid umisťovali na svá díla pyramidion, zlatý božský vrcholek, který v sluneční záři svým leskem dával zapomenout na monumentální stavbu, která jej podpírala. Je to paralela života, kdy velice snadno přehlížíme, v lepším případě nedoceňujeme práci a obětavost tisíců nadšenců, trenérů a činovníků, kteří staví a budují pevné základy té naší hokejové pyramidy a obdivujeme pouze onu zlatou špičku, které jediné vytváříme ty nejlepší podmínky.
Rozhodně si obdiv zaslouží, ale nezapomeňme, že každý pyramidion září víc, čím výš a blíž je slunci. Ovšem výš může být pouze tehdy, má-li dostatečně širokou a kvalitní základnu. Nahlédneme-li do nitra, k samé patě tohoto obra jménem český hokej, najdeme zde mnoho solidních kusů kamene, které jsou s láskou a pílí tesány na každém zimním stadionu v této republice. Nezapomínejme na to a nezapomínejme na ně.
Mnozí hovoří o potřebě úspěchu a hierarchii zájmů, ale hlavním životním cílem by měla být cesta k úspěchu. Nejdůležitějším počinem člověka je vydat se na cestu a vydržet na ní, protože každý krůček kupředu je úspěch sám o sobě, protože jenom tak může člověk dojít na hranice svých možností a zažít uspokojení z dobře vykonané práce. Naším cílem by mělo být ukázat dětem onu cestu, trpělivě je po ní vést a dát jim možnost předvést světu a sami sobě jak velká osobnost se v nich skrývá.

– Pavel Sirotek –