První vyhrání z kapsy vyhání (dorost)

Spartak Vlašim – Sršni Kutná Hora   7 : 3 ( 1:0, 4:1, 2:2 )

   Do zápasu vstoupila lépe družina domácích Rytířů a v podstatě celou první třetinu držela popruhy zápasu pevně ve svých rukou. Jednoduchým přechodem modré čáry se usazovali v útočném pásmu a ihned si vytvářeli tlak do branky. Nám bohužel nešlo prakticky nic… Nutno však přiznat, že to bylo dáno především naším minimálním nasazení, úsporným bruslením a naopak enormní snahou na straně domácích. Na první gól se čekalo relativně dlouho a chvíle čekání ukončili vlašimští v 16.min., kdy naše druhá lajna již nestačila odolávat tlaku soupeře – 1:0. Po inkasované brance jsme začali k hokeji přistupovat trochu aktivněji, víc jsme bruslili, stříleli, ale šance soupeře byly přeci jen gólovější. My jsme z brankové příležitosti většinou udělali nebrankovou nedostatečným finálním tlakem nebo nadbytečnou přihrávkou. Po dvaceti minutách hry tak svítilo na světelné tabuli ještě poněkud lichotivé skóre 1:0, a to především zásluhou Davida v bráně.

   Do druhé třetiny jsme ale vstoupili tou správnou nohou. Po 19 vteřinách Dominik uklidil za domácího brankaře vyražený puk po Michalově střele a zdálo se, že se snad i my střelecky probudíme – 1:1. Naše nadšení ale krapet pohaslo v čase 24.43, kdy Davidovi lehká střela prosvištěla mezi nohama až do sítě. Za stavu 2:1 jsem ale ještě věřil, že něco uděláme. A taky jsme udělali! Dostali jsme 3 slepené góly a bylo téměř rozhodnuto 5:1. Na ledové ploše se v této fázi začalo poněkud jiskřit a naše hra v pěti byla spíš ojedinělá. K tomu pro zranění kolena odstoupil ze zápasu Dominik, a protože jsme to měli na střídačku dál, lezl občas zbytek fyzicky zhuntované obranné kohorty doslova po čtyřech. Naši hru zachvátil chaos a měli jsme se co ohánět, abychom se po zápase vůbec mohli beze strachu podívat na světelnou tabuli.

   O přestávce jsem v kabině nepozoroval usměvavé a optimistické tváře, jak bývá zvykem, ale spíš malý pojízdný lazaret. Přesto závěrečné dějství mělo přinést naší snahu ještě se zápasem něco udělat. Místo toho, ale přišla další škaredá facka a gól na 6:1 již po 40 vteřinách. Za dalších šest minut na světelné tabuli svítilo skóre 7:1 v náš neprospěch a vzduchem se v tu chvíli začal linout zápach debaklu. Co však můžeme ocenit je fakt, že za tohoto nepříznivého stavu z naší střídačky nepřiletěla do žita ani jedna pomyslná flinta. Bylo zřejmé, že domácí již nehrají v takovém nasazení jako na začátku, protože kurz, který nasadili, byl opravdu fyzicky náročný a síly odcházely i jim. A tak se nám v závěru podařilo díky trefám Tomáše a Matese snížit aspoň na přijatelných 7:3, což byla definitivní tečka za tímto měřením sil.

   Vždy se těžko hodnotí neúspěšný zápas, prohra a nevýrazný výkon. Co o takovém utkání tedy napsat? Náš vstup do soutěže věrně kopíruje jízdu na horské dráze, nejdříve vysoké vítězství a následně sešup a debakl. Kde hledat příčiny? Začali jsme jako mistři světa s předčasnými myšlenkami na to, co by bylo, kdyby bylo. K tomu se přidalo hrubě podceněné rozbruslení a hokejový bůh nám za to ukázal svoji sílu, nebo spíš Vlašim nastavila zrcadlo, protože byla ve všech herních činnostech lepší a to výrazně. Předvedli jsme platonický výkon bez aktivního pohybu s kotoučem i bez kotouče. Měli jsme problém prosadit se na malém prostoru ve hře jeden na jednoho. Ukázalo se, že nám chybí dynamika prvních tří kroků a z toho pramenilo, že jsme byli u puků až druzí a tím se dostávali často pod tlak. Co mě vadilo ovšem nejvíc, je fakt, že chybělo něco jako srdce, vnitřní vůle a touha po vítězství, která by nás vyburcovala k maximálnímu výkonu. Zkrátka Vlašim víc chtěla vítězství, a tak ho má. Gratuluji soupeři…

   Bylo by falešné se tvářit, že tohle utkání prohráli jenom nová jména v hnízdě sršního dorostu. Je pravda, že mnozí podali výkon pod své možnosti a chvílemi působili dojmem, že mají nohy i ruce zalité v betonu. Ovšem, a to je pro konečný výsledek rozhodující, dnes se neprosadili a zůstali hodně za svým stínem i staří a zkušení harcovníci. Bohužel sebereflexe některých hráčů je velmi malá. Mají velké mínění o své výkonnosti, ale v zápase pak předvedou téměř školácké chyby. Proto by si měl každý sám sobě odpovědět na otázku, zda předvedl opravdu to nejlepší ze sebe a případně co zlepšit na svém výkonu a přístupu, tak abychom se mohli posunout zase o krok dál.

Adeptů na hvězdu zápasu bylo včera opravdu poskromnu, přesto jsme se shodli, že pochvalu minimálně za poslední třetinu, zaslouží Brabčák, který byl v této části našim nejlepším obráncem. Jasně, dělal taky chyby, ale chtěl hrát hokej, rozehrávat, vyvážet puky, nepanikařil a především byl aktivní a obětavý. Dále bych rád poděkoval a pochválil naše mladé pušky z žáků – Tomáše a Dýťu. Přestože hráli svůj již třetí zápas tohoto prodlouženého víkendu a na regeneraci moc času nezbývalo, nabruslili toho opravdu hodně a za svůj výkon se rozhodně nemusí stydět.

   Takže borci, opusťme růžové obzory a zpátky na zem. První porážka v soutěži je na světě a pokud vám to není jedno a chcete s tím něco udělat začněte každý sám u sebe. Především musíte mít sami pocit, že jste v přípravě na zápas pracovali na 100 % a pro úspěch už víc udělat nemohli. Člověk pak ovlivní zápas jen tím, že do něj dá naprosto všechno a prodá to, co natrénoval. Lepší radu nemám.

brankaři: Jelínek David, Chalupa

obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný

útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Červinka, Fišar, Dytrych

branky: Jiráň, Fišar, jelínek Mates

asistence: Šváb Michal, 2x, Fišar