První branka neznamená vítězství

Tak a máme za sebou první utkání KLD v sezóně 2013/2014. Jaké bylo? Jak dopadlo? Kdo byl nejlepším hráčem na ledě? Příliš otázek najednou, začneme tedy postupně. Nejdříve se sluší zmínit, že jsme hráli se Slavojem Zbraslav, týmem který v minulé sezóně tuto soutěž vyhrál. To už je ale minulost a v jeho kádru, stejně jako v našem, došlo k výrazné hráčské obměně.

   Do první třetiny jsme vstoupili aktivněji a dokázali si vypracovat i poměrně slušné množství šancí. Koncovka však byla nepřítel číslo jedna a k vyjádření naší střelecké převahy (17:7) chybělo to jediné, ale bohužel nejdůležitější, to jest branky. Na tomto místě je třeba zmínit, že první komu se to přeci jen podařilo, byl ve 14.min. Fíša po nahrávce Miloše – 1:0. Do kabin se ale bohužel přesto šlo za vyrovnaného stavu, protože minutu před sirénou hosté srovnali na 1:1.

   Vstup do druhého dějství se nám hrubě nevydařil. Dvěma téměř stejnými brankami, kdy útočící hráč vyjel zpoza branky a nepohrdl volným prostorem v postoji našeho gólmana, se Zbraslavští ujali vedení 1:3. Zpět do zápasu nás dostal svojí bekhendovou střelou Fíďa – 2:3 a ještě v téže minutě jsme po nejhokejovější akci zápasu (myšleno z naší strany) srovnali na 3:3. Michal zavezl podél hrazení puk do třetiny, Fíša se natlačil před gólmana, kde na sebe navázal bránícího hráče a Dýťa si ze slabé strany sjel mezi kruhy, kam dostal přihrávku a přesně zakončil. Ano, takhle jsme si to o přestávce malovali na tabuli a kluci v praxi ukázali, jak se hokej máti hráti. Na Nově by za to byl palec nahoru, ale my jsme se bohužel dlouho neradovali, protože během následujících čtyř minut jsme dostali dvě další laciné branky – 3:5 a najednou už zápas nešel našim směrem.Přesto se ještě Fíšovi s Michalovou asistencí podařilo v čase 36.25 snížit na 4:5, což ale hosté strpěli pouhých 24 vteřin a poslali nás do kabin s dvoubrankovým deficitem 4:6.

   Ve třetím dějství jsme chtěli znovu nakopnout motory a dokázat, že na to prostě máme. Nebudu vás ale déle napínat – nepovedlo se. Hned v úvodu jsme potvrdili zatím nelichotivou bilanci špatných vstupů do třetin a v rychlém sledu opět dvakrát inkasovali – 4:8, což prakticky rozhodlo o osudu utkání. Chvílemi jsem měl pocit, že soupeři tam snad spadne téměř vše, zatím co my nejsme schopní proměnit ani ty nejvyloženější šance, o čemž by jistě mohl vyprávět především Michal, který se musel cítil jako Jarda Jágr v play-off za Boston. No nic, každý den není posvícení. V 51.min. ještě vykřesal jiskřičku naděje Fíša – 5:8, ale víc jak na korekci stavu to již nestačilo. Přesto ale nemůžu klukům upřít snahu do poslední chvíle s výsledkem ještě něco udělat.

   Nebyl to zápas o tom, kdo víc chce, protože evidentně chtěli obě mužstva, ale spíš o několika šťastných a pro toho druhého, zákonitě nešťastných okamžicích. Jak už jsem napsal, snahu nelze nikomu upřít, nicméně jsme nepodali výkon, na který podle mě máme. Když to vezmu od zadu, tak oba gólmani předvedli několik kvalitních zákroku, přesto se ani jednomu nepodařilo podat zcela koncentrovaný a bezchybný výkon. Postoupím-li k obráncům, tak největší průser byla absence konstruktivní rozehrávky, pasivní hra na kotouči, neschopnost přesně přihrát a založit útok. Na obranu obránců je potřeba ale i říct, že není jednoduché rozehrát, když útočníci nenajíždějí do hlouby pole, stojí k nim zády a velké množství přihrávek ani nezpracují. No, a když už jsme u útočníků, je potřeba víc proměňovat vytvořené šance.

   Co ale vidím jako naprosto zbytečné mínus, bylo to, jak ve chvílích, kdy skoro nikdo nemohl mít úplně čisté svědomí, někteří podrážděně reagovali na lavičce a místo bojovnosti a rytí držkou v ledu, ryli akorát po sobě navzájem. Jste jen dorostenci, hokej se pořád učíte a máte právo dělat chyby. Je ovšem potřeba si je říct a uvědomit, protože jinak se z nich nepoučíte a stále je budete opakovat. Hokej je jen sport, zábava a proto byste se měli navzájem povzbuzovat i ve chvílích, kdy se zrovna nedaří. To je to, co pro budování sebevědomí potřebujete. Pro mě jste borci, co se snaží něco dokázat a máte můj velký respekt už jen za to, co vše jste zatím svému koníčku obětovali a jak už od jara v trénincích dřete a makáte.

   Hráčem zápasu byl vedle Fíši se třemi brankami určitě i Fíďa, jenž přes svůj legendární flegmoš styl, získává letos neskutečné sebevědomí, bere hru mnohem víc na sebe, což se mu podařilo prokázat i bodově a v poslední třetině, kdy se přesunul do beka, byl našim nejtvořivějším a nejlepším obráncem.

Sršni Kutná Hora – Slavoj Zbraslav 5 : 8 ( 1:1, 3:5, 1:2 )