SK Sršni Kutná Hora

HK Kralupy nad Vltavou – Sršni Kutná Hora 6 : 3 ( 2:0, 1:3, 3:0 )

Protože mě bez pozvání navštívil jakýsi bacil a způsobil u mužů tak neoblíbenou rýmičku doprovázenou neodbytným bratříčkem kašílkem, ulehl jsem pod deku a odložil tak psaní reportu z nedělního zápasu v Kralupech. Ovšem podle statistiky přístupů na náš web to vypadá na velké očekávání, a tak jestli se ptáte, jak to dopadlo, tak se snad ani neptejte. Do kroniky letošní sezóny jsme bohužel přidali další smutnou kapitolu dějin sršního dorostu.

Byl to souboj spodních pater tabulky a mohl to tedy být i vyrovnaný zápas, ovšem byl tu jeden velký otazník – my a naše marodka. Sestava se totiž rodila, jako poslední dobou skoro pokaždé, dost komplikovaně a nakonec byl úspěch, že se v šatně postupně sešlo jedenáct odhodlaných jedinců včetně brankáře. Nicméně přiznávám, že zvuk příchozí SMS zprávy mě poslední dobou začíná kapku neurotizovat a už mám zaděláno na takový malý podmíněný reflex. Abychom se ale dostali k jádru věci a k tomu proč to vlastně všichni čtete – tedy ke zpravodajství ze zápasu 12.kola KLD Kralupy nad Vltavou – Sršni Kutná Hora.

Hned na začátku bylo vidět, že předzápasové promluvy v kabině jsou zcela zbytečné, neboť předváděná hra byla naprosto odlišná. První lajna byla sice častěji na puku, ale nedokázala zahrát účinně dopředu a jejich snahy tak vyznívaly víceméně hodně jalově. Všichni, tedy kromě Pavla, málo stříleli a o tlaku do brány snad ani nemůže být řeč. Je to škoda, protože kralupští byli hratelní, ale to platilo i opačně z pohledu domácích na nás, a to především ve chvílích, když zatlačovali naši druhou lajnu do obranného pásma a rozebírali ji jak stavebnici Merkur. První gól padl za záda našeho gólmana v čase 5.59 po samostatném úniku a druhý minutu před koncem první třetiny. V tu chvíli však již začaly převládat určité pochybnosti nad verdikty sudího, neboť byl dosažen střelou do posunuté branky. Netřeba se ovšem zabývat výkonem rozhodčího, který utkání řídil sice s velkou noblesou, ale téměř až s úsměvnými výroky. Tento jistě jinak slušný pán si ukousl větší sousto, než se mu vešlo do úst, a tak místo toho aby pískal hokej, splácal pěkný hokejový guláš. Výsledkem bylo, že rázem byli na hrací ploše tři protivníci: domácí, hosté a sudí, který velkou měrou poškozoval ve hře obě mužstva, ale především hokej. Ale zpět ke hře. Po dvaceti minutách tedy 2:0.

Ve druhé třetině se sice gólové dostihy nekonaly, přesto malá odbočka a současně úkol pro chytré matematické hlavičky. Počítejte průběžné skóre se mnou. Slovní úloha tedy zní: Když puk z Dominikovy hokejky doskotačí až za brankovou čáru, ale za minutu si vykoleduje svůj vlastní desetiminutový time-out, neb má pocit, že ho sudí mylně vyloučil. Když Pavel přesvědčí přítomné, že musel v minulém životě lovit bizony hodem kamene mezi oči, protože nádhernou střelou od modré trefí na milimetry přesně vingl. Když kralupští zahrají na svou oblíbenou brejkovou notu a přidají z této situace další gól, aby na sebe posléze upozornil i Mates šikovnou střelou z první gólmanovi přímo mezi nohy a k tomu ještě domácí dva jasné góly spálí a tři visí v luftě, tak kolikrát se Síra zoufale chytí za hlavu? Odpovězte celou větou! Ale ohne sranda, milý čtenáři, kolikpak to po skončení druhé třetiny tedy bylo? Ti kdo hádali 3:3, se můžou nechat nejbližší přítomnou osobou poplácat po rameni, ti ostatní nám povinně přijdou příští zápas fandit.

Do třetí třetiny jsme tedy nastupovali plni dobrých předsevzetí a úmyslů, ale špatných provedení.

Spinkej už Sršníku spi, kralupští sladce jen sní.

Vždyť už jsi 3 góly dal, utichl celičký kraj.

Nejezdi ven z pásma sám, radši to nahoď jen k nám.

Třetinu už si hrál, tak se jen uklidni-usínej dál.…

takovou nějakou ukolébavku zazpívali zřejmě domácí Sršňům během druhé přestávky, protože místo toho aby nás srovnání nakoplo k vyššímu výkonu, přišla letargie, lhostejnost, netečnost, otupělost a soupeř mohl za necelé dvě minuty dorážet do odkryté kasy – 4:3. Není ale všechno tak černé, něco je totiž ještě černější a ve chvíli kdy jsme se chystali na závěrečný nápor, odešel za faul kolenem bručet na 5 min.+ do konce utkání Mates. No a pak už to šlo ráz na ráz. Nepochopitelné vyloučení Pavla za zdržování, takže jsme hráli dvě minuty pouze ve třech a k tomu ještě definitivně odstoupil z utkání Láďa. V rozestavení hráčů začal panovat mírný chaos a prakticky nikdo nevěděl, kde hraje, s kým hraje a jestli vůbec hraje. Zkrátka taková hodně nehokejová anarchie, během které domácí ještě upravili na konečných 6:3.

Pomyslný dárek od Mikuláše v podobě vítězství tak získali domácí a my si odvezli pytel s 6-ti uhlíky a blbý pocit… Zápas jsme si rozhodně prohráli sami a nemá smyslu se vymlouvat na pána v proužku. Výkon bezkrevný, statický, chaotický a na hony vzdálenýpředstavením z minulých sezón, což korespondovalo i se ztichlými a liduprázdnými tribunami. Jasně, můžete si říct, že tady tlachám nesmysly a zbytečně řeším pár proher… Ale já si myslím, že momentálně 7. místo je pro mužstvo našeho kalibru a pověsti špatným vysvědčením a známkou!!! Samozřejmě nejde nevidět úbytek odchozivších hráčů a je mi jasné, že v tomto směru nám nejvíc chybí Jenda, se kterým odešla dobrá třetina gólů. Víme o tom ale dost dlouho, abychom se s tím už srovnali. K tomu zranění, nemoci, poklesy formy a jsme v situaci, ze které se zvedat nebude vůbec jednoduché. Ovšem neexistuje vítězství bez boje a úspěch bez dřiny a potu. Víte, už jsem si v hokeji užil opravdu hodně výher, titulů a trofejí, že mě pár proher nemůže rozházet, i když samozřejmě připouštím, že vždycky je příjemnější vyhrávat – to je bez debat.

Jak je vidno, na dnes již všeobecně známém tréninkovém videu, ani Jágr se hokejově jen tak nenarodil, ale povstal z obrovské dřiny a potu. A to je taky to jediné, co vám momentálně nabízím i s tím rizikem, že dřít a potit se chce jen málokomu. Vím, že na pomyslné stupnici popularity tím u vás získám pouze záporné body, protože to bude hodně bolet, bude to vyžadovat hodně vůle a především lásky k této nádherné hře.

Plně si uvědomuji, na jak tenký led vstupuju a jak rychle to může skončit všechno špatně, ale nevidím jinou smyslu plnou cestu a považuji za důležité jí projít, semknout se a snažit se to především sami zvládnout.

Každý máte svobodnou volbu, jestli do toho boje se mnou půjdete a nikoho nemůžu prosit ani přemlouvat, i když nevím jak si vážit člověka, který v takové situaci opustí loď. Sport zkrátka přináší výhry i prohry a je důležité obojí unést a vzít si z toho pro sebe to nejlepší poučení. Nehledat chyby jinde, ale zamyslet se nad tím, co já můžu příště udělat jinak, aby to bylo lepší.

Doufám, že jsem se nikoho nedotkl a zároveň věřím, že na ledě zase brzy uvidím ten žlutočerný tým, který nosím zaháčkovaný na levé straně svého hrudního koše!

Sestava:

brankaři: Jelínek David

obránci: Švejda, Brabec, Šváb, Konečný

útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Fišar ml., Fišar st., Lederer, Prášek

branky: Jiráň, Švejda, Jelínek Mates

asistence: Fišar ml.

P.S. Olda tentokrát vyrazil na zimák vybavenou FullHD technikou, takže gólové situace a obraz hry si každý může na vlastní oči prohlídnout sám.