SK Sršni Kutná Hora

JUN: kolo 14 HC Slavoj Zbraslav vs. SK Sršni Kutná Hora 9:6 (4:3, 3:1, 2:2) (Hrálo se 12. 01. 2013)

JUN: kolo 15 SK Sršni vs. Spartak Vlašim 4:6 (0:1, 3:2, 1:3) (hrálo se 19.01.2013)

——————————————————————————————————-

JUN: kolo 14 HC Slavoj Zbraslav vs. SK Sršni Kutná Hora 9:6 (4:3, 3:1, 2:2)

(Hrálo se 12. 01. 2013)

Probuzení ze snu

Na Nikolajce jsme nikdy neuspěli a i když se nám tam podařilo hrát docela dobře, vždycky jsme tam prohráli. Zbraslav má dobrý tým a „ti kluci“ to nikdy nevypustí. To je naše zkušenost.

Ve stejném duchu jsme tam dopadli dvanáctého ledna.

Na příjemné vánoční besídce, kterou připravili naši hráči v klubovně malínského fotbalového klubu jsme se ujistili formou sázky, že porazíme alespoň jednou Zbraslav a Kralupy. Mám velmi rád tenhle typ sázek, i když jsou třeba nesplnitelné nebo jen velmi těžko. Nemám rád, když se potom taková sázka dopředu vzdá. Já jsem zastánce své vlastní teorie, že každý člověk by měl mít velké sny. A není ani tak důležité je stoprocentně splnit. Říkám, že i jen polovina splněného VELKÉHO snu je fantastický úspěch, protože je to lepší než nic. A ten pokus o to, ten se v životě počítá. Je lepší prožít život sice jen polovičním plnění velkých snů, než se životem jen propočítávat, proplánovávat a prostrachovávat.

Myslel jsem, že by s námi mohla jet zase čtyřka pětka dorostenců, protože to tak termínově vycházelo. Jenže nejela – nakonec nás posílil jen ten, o němž bylo dopředu na 99% jasné, že nepojede, protože se v den utkání teprve vrací z hor – Pavel Švejda.

Na Zbraslavi jsme se tentokrát vůbec nebáli a za necelých pět minut jsme vedli tři nula díky třem opravdu zahraným gólům. Žádné náhody. Zejména třetí branka Aleše Sádla byla perfektně trefená, po výborném vybruslení Janka Kořistky. Nádhera.

V tu chvíli jsem stál na střídačce jako ve snu. Nevěděl jsem co se děje a ani jsem nestačil nic jiného říkat než: „To je skvělý, to je skvělý…“ Přitom jsem pořád hlídal naší půlku hříště a říkal si, že snad nedostaneme první gól příliš brzy. A borci zatím hráli na druhé straně a dávali góly.

Pak se to vrátilo do obvyklejších kolejí. Nutno pochválit Zbraslav, že nic neuspěchala a krok za krokem nám brala vítr z plachet. Do konce první třetiny jsme dostali čtyři branky.

Pak jsme nehráli dobře, a už bylo znát, že asi na zvrat mít nebudeme. My si při hře málo pomáháme. Hraje většinou hráč s kotoučem a ostatní buď zcela přestanou hrát nebo někde „za bukem“ očekávají geniální přihrávku. Je to takový náš nejsilnější negativní jev. Pokud se k tomuhle stylu přidají obránci a zůstávají odtržení od útočníků, dostáváme se do potíží před naší brankou a nedokážeme podpořit útočnou sílu před brankou soupeře.

Jednoduše a jasně řečeno: příliš brzo couvají a jsou tak daleko i od soupeře s kotoučem v prostředním pásmu, a naopak příliš pomalu bruslí za našimi útočníky, takže dojíždějí pozdě na modrou útočnou a připravují se o možnost ohrozit branku soupeře.

Je to škoda, protože když to hrajeme dobře, jsme mnohem útočnější a naopak před naší brankou je více klidu, zejména když obránci pochopí, že nemusí hrát pořád vedle sebe, ale jeden může být víc vpředu a druhý se stáhne na podélnou osu hříště více dozadu…

Ve druhé třetině jsme se trochu ztratili, ale na druhou stranu, v utkání jsme nepropadli tak, aby to skončilo ostudou. Třetí třetina byla zase vyrovnaná, i přestože Jirka Tvrdík musel hrát velmi opatrně, protože si hnul s postranními vazy a to je vždycky nebezpečné…

K té naší sázce musím ještě poznamenat, že Martin Zíka, jeden z iniciátorů sázky, dřel jako Bulhar. Nezastavil a pořád zkoušel ohrožovat branku Zbraslavi. Z toho jsem měl radost.

Jinak škoda z promarněné šance.

Poznámka:

V minulém utkání jsem napsal, že první branku dal Ota Hynek po přihrávce Ondry Vojtíška. V oficiálním zápisu byl správně jako střelec zapsán Ondra Vojtíšek. Omlouvám se mu a blahopřeju k významné brance jeho sportovní kariéry.

Sestava, branky, subjektivní bodování a +/- statistika (součet účastí na ledě při obdržených a vstřelených brankách).

Branky (v pořadí jak padaly za sebou) a Asistence (v závorce): Kadlec, Hynek (Tvrdík), Sádlo (Kořistka), Švejda Petr (Tvrdík), Tvrdík (Zíka), Zíka (Tvrdík, Švejda Pavel). Vyloučení: 3 : 4 + Kořistka 10´ nesportovní chování (hokejkou bouchl do mantinelu).

Sestava, subjektivní bodování, (v závorce +/- body): Balham 6 (od 33. Kurka 7) – Kadlec 6 (-3), Švejda Pavel 6,5 (-4) – Marvan 7 (+1), Švejda Petr 7 (-1) – Hynek 6 (-1), Tvrdík 7 (-1), Zíka 8 (-4) – Kořistka 7,5 (-1), Sádlo 7 (-1), Pavlíček 6 (0).

Richard Bláha

————————————————————————————————–

JUN: kolo 15 SK Sršni vs. Spartak Vlašim 4:6 (0:1, 3:2, 1:3) (hrálo se 19.01.2013)

Dřeli jsme do krve (někteří)…

Nerad to vždycky říkám, ale tentokrát jsme byli lepší než náš soupeř a přesto jsme prohráli. Prohráli jsme, protože jsme nedokázali proměnit spoustu šancí především od druhé půlky první třetiny. A prohráli jsme i proto, že kapitán Vlašimi – „Třiadvacítka“ je opravdu šikovný hráč a pokud dostane šanci, téměř pokaždé ji dokáže proměnit. V tomto utkání nám dal dvě branky jako přes kopírák – z kruhů přesně k tyči PO ZEMI. Pokud se tohle trefí, golman bývá téměř bez šance.

Nemůžu si stěžovat – hráli jsme bez výpomoci z dorostu (dorost hrál dvě utkání) a předvedli jsme docela dobrý hokej. První třetina byla herně vyrovnaná, ale dostali jsme branku. Nedá se říci, že by za ní byla nějaká výrazná chyba (když pominu to, že se prostě musíme pokaždé snažit, aby soupeř nejel lehce přes střední pásmo), ale „třiadvacítka“ to prostě trefila přesně k tyči.

Postupně už v první třetině jsme zvýšili úsilí a mně se zdálo, že je to jen otázka času, kdy to začne padat do vlašimské branky. Měli jsme opravdu hodně šancí. Dostávali jsme se až před golmana Vlašimi, ale hlavně Jirka Tvrdík nebyl schopen trefit volné místo (anebo byl ten golman tak dobrý, že i to zdánlivě volné místo byl schopný včas pokrýt…). Škoda, za stavu 3:2 pro nás jsme mohli odskočit a byl klid…

Poznámka: křivdil bych Jirkovi Tvrdíkovi, kdybych ho nařknul z toho, že to je důsledek „měkkých“ nájezdů při tréninku. On je jeden z téměř nikoho dalšího, kdo v tréninku trefuje kotouče vší silou. I při tréninku (vlastně – ZEJMÉNA při tréninku) je nutné dopravovat kotouče do branky s maximálním zaujetím a maximální silou. To je prostě návyk. Když pak přijde dostatečně rychlý golman, stačí pomalejší, byť dobře umístěné kotouče pochytat.

Vzhledem k letošnímu fungování dvou golmanů se snažím, aby pokaždé každý odchytal polovinu utkání. Šimon Balham šel do branky v půlce utkání, ale o druhé přestávce to vzdal – byl nastydlý a nebylo mu dobře, takže do třetí třetiny zase nastoupil Michal Kurka. To pro něj asi taky nebylo nejpříjemnější řešení, ale odchytal zase hodně dobré utkání a uspěl, mimo jiné, i při dalším samostatném nájezdu „třiadvacítky“ a dvakrát vychytal v přímém duelu „třiatřicítku“. To stojí za poznámku: v utkání ve Vlašimi za ním tenhle hráč (číslo „33“) přijel při rozbruslení a říká mu – seš jedinej, komu jsem zatím nedal v lize gól. Už to mají jako takovou interní soutěž. Michal zatím vyhrává – nedostal od něj branku ani tentokrát, borec z toho byl tak špatný, že se nakonec nechal vyloučit za nesportovní chování na 10 minut…

Opravdu jsme nehráli špatně. Myslím, že bych dokázal vytknout pár opakujících se chyb. Třeba i to, že naši útočníci se dost často nechtějí USILOVNĚ vracet s útokem soupeře a nechávají to všechno na obráncích. To prostě nejde. Beci pak z obav couvají o něco dříve než by museli a umožňují tak soupeři rozjezd bez odporu.

Ve třetí třetině jsme udělali změnu – Tomáš Pavlíček pustil na své místo Hynka Macháčka a na levé křídlo druhého útoku přišel Ondra Vojtíšek. Já mu to říkám prakticky pokaždé: „Jsem na tebe naštvaný. Proč jsi nezačal s hokejem od dětství?“ S bruslením a hokejovou obratností má problémy, ale s hrou ne. Pokaždé se hned dostává nejen do střeleckých šancí (kdyby to dovedl rychleji s hokejkou…), ale i doprostřed vřavy. On se nebojí a do všeho vleze. V tomhle utkání dostal normálně na budku. Pěstí, klasicky hokejově. Vstal, přijel na střídačku a v klidu říká: „Kouči, dneska jsem dřel do krve.“ A utřel si rukavicí krev z nosu. Naprosto v poháči. Obdivuhodné. A to prý při té bitce dopravil kotouč za záda golmana. Jenže to už v té chvíli nikdo neřešil.

Nejsou všichni takoví.

No, nechme to být.

Tak snad příště. Tentokrát se nám nejen nepodařilo vyrovnat při powerplay (tlačili jsme fest), ale dostali jsme do prázdné šestou branku – Hynek Macháček nezvládl zbytečný manévr na modré…

Jirka Tvrdík sr. dokonce udělal v tomto utkání i statistiku zásahů brankářů. První třetina není kompletní.

1. třetina: SKS 9, VLA 5

2. třetina: SKS 5, VLA 13

3. třetina: SKS 10, VLA 16

Sestava, branky, subjektivní bodování a +/- statistika (součet účastí na ledě při obdržených a vstřelených brankách).

Branky (v pořadí jak padaly za sebou) a Asistence (v závorce): Tvrdík (Hynek), Zíka (Tvrdík, Hynek), Tvrdík (Švejda Petr), Zíka (Hynek, Tvrdík). Vyloučení: 4:3 + Švejda Petr 5+OK (za bitku, když bránil Ondru).

Sestava, subjektivní bodování, (v závorce +/- body): Kurka 8 (od 01.-30. min. a od 41.-60. min.), Balham nehodnocen (od 30.-40. min.) – Pavlíček 5 (-2), Kadlec 7 (0) – Marvan 7 (0), Švejda Petr 7 (-1) – Hynek 7 (+1), Tvrdík 7,5 (+1), Zíka 8 (+1) – Kořistka 6,5 (-4), Sádlo 6,5 (-4), Macháček 5 (-1), Vojtíšek 7 (-1).

Richard Bláha