Pozlacené Vánoce

  Pokud bych k naší účasti měl něco říct, tak dnes večer bych nebyl slyšet, protože právě teď podniká jakási viróza (snad nebude příliš potácivá, jak mají virózy v některých kruzích ve zvyku) on-line frontální útok na mé hlasivky.

Nebo je pravda někde jinde a jak řekl Víťa: „To máš z toho, že křičíš na cizí děti“. Ale vy – moji milí čtenáři – aktuální skřehotání mých oslabených hlasivek slyšet nepotřebujete, protože pro vás je převedu jako obyčejně v psaný text, který si pak můžete představit v podání věhlasných dabérů se sametovými hluboko posazenými hlasy. Co bych tedy asi takovým vypůjčeným hlasem řekl? Nejspíš by zaznělo něco takového:

   Datum 28.12.2016 se zapíše do sršní historie zlatým písmem, protože družstvo 3.- 4. třídy si po dobrém výkonu nadělilo s malým zpožděním vánoční dárek v podobě pocitu vítěze Vánočního turnaje. Pokud mám ještě představit jeho další účastníky, musím zmínit, že mým jediným požadavkem bylo, sehnat soupeře, s kterými se běžně nesetkáváme a pokud možno z rozdílných regionů, abychom si udělali představu o kvalitách jednotlivých soutěží. Rozhodil jsem tedy sítě do všech světových stran a doufal, že se někdo chytí… Nakonec pozvání ze severu přijal tým HC Sršni Turnov 1931, z východu hráči týmu HC Skuteč a HC Polička, kteří hráli pod hlavičkou prvně jmenované a z jihu TJ Jiskra Humpolec. Pojďme si teď ale postupně připomenout, jak celý den probíhal.

   Po dlouhé sérii minihokejových turnajů se na první zápas na velké všichni pochopitelně moc těšili a byli správně nabití jako králíček Duracell. Od první do poslední minuty jsme svého soupeře většinou přehrávali a k vidění byly i kousky v této věkové kategorii nikterak často vídané. Hezké kombinace, individuální šikovnost, aktivní pohyb po celém kluzišti, hodně vyhraných osobních soubojů a několik opravdu zdařile vyslaných projektilů, jak při střelbách raketových divizí na Karakumi. Jednoznačné vítězství, ale především velká spokojenost s předvedeným výkonem.

   K druhému zápasu jsme nastoupili proti týmu s Bernardem na dresech a zřejmě pod vlivem úvodního úspěchu tak nějak počítali, že to půjde stejně, ale především samo. Jenže v životě ani v hokeji to tak nefunguje. První třetinu jsme odehráli bez herního zápalu a tak jsme zaslouženě prohrávali 1:3. Od druhého dějství jsme přidali trochu víc na obrátkách a tlačili se za případným snížením. Soupeř ovšem produkoval nepříliš pohledného „zaňďoura“, a přestože urputně bránil v pěti hráčích, tak po 30 minutách byl již stav 3:3. V závěrečné třetině jsme podali asi nejkompaktnější výkon z celého zápasu a myslím, že jsme byli hladovější po vítězství než soupeř. Celý tým žil a hráči se konečně dostali do stavu, kde bychom je během zápasů chtěli mít. Vytvořili jsme si hodně příležitostí, kdy jsme mohli vedení definitivně strhnout na svou stranu, ale osud tomu chtěl, aby se vše rozhodlo až v závěru utkání, kdy jsme slepili tři branky do několika minut a možná až u pekárny byly slyšet kameny, padající ze sršních srdcí. Vítězství 6:3 asi zasloužené, ale nespokojenost s menším nasazením, bojovností a herní pasivitou v úvodu zápasu.

   Po obědě byly na programu dovednostní soutěže a začínalo se obratnostním bruslením. S nejlepším časem z rozjížděk postoupil do finále náš Dominik Hruboš. V něm ovšem chyboval vynecháním objetí jednoho kužele, a tak vítězství patřilo Filipu Bendovi z Humpolce.

   Pokračovalo se disciplínou „bruslení s vedením kotouče“, která se ovšem vzhledem ke kvalitě ledu mohla spíš přejmenovat na „tlačení kotouče na hrable“. Kdo totiž zkusil zadriblovat, nebo si v oblouku přeložit hokejku, nechal okamžitě puk přilepený k ledu za sebou. S touto hokejovou anomálií se naši hráči nedokázali bohužel popasovat a vítězem se tak stal Vojta Karásek z Turnova.

   Další soutěží byly samostatné nájezdy, kde byl nejlepším exekutorem s šesti zářezy na hokejce z osmi možných kutnohorský Štěpán Jelínek. Úspěšně zvládal různé variace zakončení ale především jeho backhandová klička byla výstavní zboží. Mezi gólmany vyhrál humpolecký Albert Ždimera se sedmi úspěšnými zákroky z osmi nájezdů. Musím ale zmínit a pochválit i našeho Michala Zvěřinu, který skončil na druhém místě pouze o jediný bod.

   Závěr dovednostních disciplín patřil rychlosti, kde se utkali všichni zatím nesoutěžící hráči. Do finále s nejlepšími časy postoupili domácí Honza Knížek a humpolecká Alice Mokrá. A přestože je všeobecně známo, že na Vysočině se rodí rychlobruslařky světového formátu, tak tento vyrovnaný a strhující souboj vyhrál náš Honza, čímž byl scénář dovednosteních soutěží vyčerpán. Kdo by rád věděl, jak se dařilo i ostatním soutěžícím, tak kompletní výsledkový servis je na tomto odkaze.

   V posledním zápase zažili kutnohorští sršni začátek snů, když hned první návštěvu v útočné třetině proměnili v gól. I nadále pak pokračovali v aktivní hře a vytvořili si množství šancí, ale bez brankového efektu. To všechno měly být góly a nebylo co řešit. Bohužel nebyly, a tak zápas opět sklouzl v nekonečné dobývání statečně bráněné tvrze všemi trutnovskými sršni, ze které vyráželi do občasných, ale o to nebezpečnějších rychlých protiútoků. V utkání jsme měli herní i dovednostní převahu, ale chyběl větší tlak do branky a efektivita.

   Celodenní maraton byl ukončen před sedmnáctou hodinou slavnostním vyhlášením, na které přišli předat hráčům ceny Martin Janata jako zástupce a člen výkonného výboru našeho oddílu a Jenda Tvrdík – hráč našeho seniorského týmu. Mimo již zmíněných vítězů dovednostních soutěží byli odměněni i nejužitečnější hráči jednotlivých týmů:

Sršni HC Turnov 1931 – Filip Vérteši

HC Skuteč – Dominik Elis

TJ Jiskra Humpolec – Hugo Ryvola

SK Sršni Kutná Hora – Dominik Hruboš, kterého byl v zápasech doslova a do písmene plný led. Skoro nikdo ho v soubojích nepřetlačil, málokdo přebruslil a s 10 brankami byl i nejúspěšnější střelec celého turnaje.

   No a poté již byl čas vyhlásit konečné pořadí týmů, předat poháry a zavěsit všem hráčům na krk zasloužené medaile. Za zvuku nejslavnější písně vítězů všech dob „We are The Champions…“, která se snad nikdy neomrzí – zvláště těm, kteří mají dobrý důvod si ji poslechnout, si pak pro tu svou zlatou došli i kutnohorští Sršni. Tradiční závěrečné společné foto, převlíknout, uklidit a pak již konečně domu.

   Aby se duše statistika a chronického matematikofila necítila ošizena, přikládám samozřejmě konečnou tabulku i s dalšími údaji:

pořadí týmů                                 body           skóre        věkový průměr

1. SK Sršni Kutná Hora                    6               23:9                 8,36 let

2. TJ Jiskra Humpolec                      4               17:11               8,75 let

3. HC Skuteč                                    2               11:23               8,29 let

4. Sršni HC Turnov 1931                  0                7:15                8,54 let

   Celkově turnaj nelze zhodnotit jinak, než že to byla pro kutnohorskou 3.-4.třídu akce úspěšná po všech stránkách. Odvedený sportovní výkon byl korunován vítězstvím v celém turnaji. Na každém hráči bylo vidět, jestli nějakou zkušenost s velkým hřištěm už má nebo nikoliv, ale i ti méně zkušení se postupem času na větším prostoru cítili lépe a lépe. A o to nám šlo především.

   Realizačnímu týmu (včetně rodičů) je nutno poděkovat za bezproblémově zvládnutou organizaci celého turnaje. Soukolí by se nemohlo pohybovat bez dobré spolupráce pořadatelů, ledaře, časomíry, zdravotnice a rozhodčích (poděkování Katce a oběma Tomášům). A ta středeční, říkejte si, kdo co chcete, byla naprosto bezproblémová a příkladná.

   A pak ještě jedno a poslední poděkování všem rodičů, kteří donesli občerstvení a podíleli se na výborném fungování naší VIPky. Specielně pak babičce Veselé, Monice Bajerové a Víťovi Dvořákovi, jehož ovar byla krmě, před níž se pomodlí i ateista.

   Tak a to je asi vše. Doufám, že jste si úspěch svých dětí řádně užili, protože jsem přesvědčený, že každý podobný zážitek dodává energii do další náročné práce, která je před námi. Musíme ale zůstat nohama na zemi, protože s úspěchem to bývá obecně všelijaké a sláva je ženština povětrná, která své milce ráda střídá.

P.S. Na tomto odkaze najdete konglomerát fotek, které se mi podařilo získat od Vás rodičů. A zde ještě odkaz na úložiště Pepových fotek, ze kterého si je můžete stáhnout ve větší kvalitě než z rajčete.

sestava: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Sebastien Macháček, Matouš Bajer, Josef Dvořák, Jakub Komárek, Tomáš Břinčil,

Štěpán Jelínek, Alex Horáček, Štěpán Blahník, Martin Zavůrka, David Staško, Matěj Mimra, Jiří Koubský, Šimon Král, Dan Dostal, Petr Žák, Ladislav Janeček

branky: Dominik Hruboš 10x, Jan Knížek 6x, Josef Dvořák 2x, Štěpán Blahník 2x, Marie Hynková 2x, Tomáš Břinčil 1x

asistence: Matouš Bajer 2x, Marie Hynková 2x, Sebastien Macháček 2x, Dominik Hruboš 1x, Jan Knížek 1x, David Staško 1x, Jakub Komárek 1x