Popovický Kozel v roli sparring partnera (dorost)

   V dohrávce 15. kola soutěže KLD nás v neděli čekal tým Slavoje Velké Popovice ze spodních pater tabulky. Jasným favoritem byli hokejisté z města pod Barborou a dny, kdy Sršni jen koukali, jak jim hráči s Kozlem na prsou sází jeden gól za druhým, se mohou zdát být sečteny. Pravdou však zůstává, že tento tým patří letos k nejmladším v soutěži, ale pro roky příští s ním bude opět potřeba počítat v boji o přední příčky.

   V podstatě není moc o čem psát a titulek tak nějak vystihuje, co se v zápase mezi Sršni a Kozli odehrálo. Nicméně pár drobností bych přece jen zmínit mohl. Opět se potvrdilo, jak je pro vývoj zápasu rozhodující dát včas první gól soupeři, který je papírově slabší. Již v 2.minutě jsme vedli 2:0 brankami Janka a Martina, které od sebe dělilo jen 35 vteřin. Sršňům se evidentně ulevilo a četnost jejich ofenzívních manévrů postupně stoupala. Stav 5:1 po dvou dalších zásazích Matese a jednom Dominika, stanovil skóre první třetiny, která v podstatě rozhodla o celém zápase.

   Zbytek utkání se pak dohrával ve vlažném tempu, které reflektovalo mrazy, které minulý týden udeřily a obě mužstva vycítila, že pro dnešek je již rozhodnuto. Sršni se jednoduchým přechodem modré čáry usazovali v útočném pásmu, kde motali soupeře jak na řetízkáči. Často stříleli a především se snadno prosazovali v předbrankovém prostoru. Ze zápasu se postupně stával nevinný přátelák a poměrně jednoznačná záležitost. Z celkového počtu deseti vstřelených branek mi v paměti zůstala především ta úvodní druhé třetiny, kdy Aleš s Jankem ukázkově a rychle sehráli přečíslení 2-1 a druhý jmenovaný je ozdobil velmi efektně vypadajícím zakončení z jedničky. A podobně si zmínku zaslouží branka z úvodu posledního dějství. Jenda zavezl puk do třetiny, objel dva protihráče a vytáhl z rukávu svého ribana stříbrný podnos, na něj položil krásnou nahrávku a Martinovi už zbývalo jen trefit prázdnou branku.

   Osobně se přiznám, že jsem byl po závěrečné siréně šťastný, že už je konec a můžu jít do tepla. Celkové skóre 10:3 je jistě příjemné a budí spokojenost, ale jedna strana mince  našeho vystoupení je konečný výsledek a druhou stranou pak naše hra, náš herní projev. A tam by se již dali nalézt jisté nedostatky. Především v dovednostech jednotlivců projevujících se nepřesnými nahrávkami, problémy se zpracováním, zbytečnými ztrátami puku atd.. Pravdou však je, že v tomto zápase koncentrace hráčů a nasazení nedosahovalo vrcholu a soupeř je svou hrou k němu ani nepřinutil. Takže jak jsem psal minule – vypustit tento zápas z hlavy a do dalšího utkání, které bude o něčem jiném, opět poctivě a naplno!!!

   Z jednotlivců dnes musím zmínit Janka, který si zaslouží v tomto článku samostatný odstavec, jelikož takový výkon, jaký předvedl v posledních zápasech, se jen tak nevidí. Tři hattricky v řadě za sebou ho vyšvihly na vrchol tabulky střelců mezi Sršni a momentálně odsunul za sebe i Jendu. Doufám, že z této mini bitvy o Krále „Top shooter“ bude profitovat celé mužstvo a nebudeme svědky zbytečného sólování a hráčské hamižnosti. Protože výsledek týmu je důležitější než statistky jednotlivce.