Pohlédli jsme pravdě do očí

JUN: kolo 07  HC Junior Mělník vs. SK Sršni 9:3 (4:1, 2:0, 3:2)

Hrálo se: 26.10.2014

Byly nemilosrdné.

Jeli jsme na hříště nejlepšího týmu naší ligy. Je to pravda, je to nejlepší tým ligy (neznáme ale ještě letošní Kralupy). Byl to pro nás těžký direkt, ale naprosto zasloužený.

Mělník má zkušený a dostatečně vyzrálý tým. Má řadu individualit (mně nejvíce imponoval malý, ale drzý útočník Havel – skvělý plejer) a celkově hraje hokej, jaký by se mi z naší strany líbil. A dokonce bych řekl, že kdybychom hráli stejným stylem, byli bychom ještě lepší v kombinaci.

Od čtvrté minuty téměř se železnou pravidelností jsme v průměru po sedmi minutách dostávali docela v poklidu od Mělnických branky. Nebyli jsme ve své kůži. Docela doslovně – Michal Kurka v brance nastoupil po vleklejších týdeních žaludečních potížích a rozhodně ho známe v jiné pohodě, Aleš Sádlo s antibiotiky (proto nedohrál – nemá cenu riskovat), Martin Zika utrpěl zřejmě lehounký otřes mozku (???), Petr Švejda poprvé po měsíci bez pohybu… Ale byli jsme všichni. Takže výmluva jen malá.

Byli s námi někteří fotříci a po zápase říkali, že nás říznul rozhodčí a že spravedlivější výsledek by byl rozdíl tak o dva až tři góly. Musím s nimi nesouhlasit, ačkoli je to vůči nám doslova otcovský přístup. Já si myslím, že rozhodčí byl rozumný a rozhodně jsem nepociťoval nějaký zářez (je fakt, že předposlední gól asi nebyl – on tvrdil, že se odrazil z branky, Michal Kurka to rozhodně odmítl a já ho taky v brance neviděl…) a výsledek byl spravedlivý. Byl obrazem sil na ledě.

Co je fakt, měli jsme několik hezkých momentů, Honza Tvrdík jel sám na brankáře (2x) a když jsme moc nepřemýšleli a cpali se k nim dokázali jsme Mělník zavřít v jeho pásmu. Ale na rovinu – bylo to už v době, kdy měl bezpečný náskok. Využili jsme dvě přesilovky, což je statisticky dobře, ale popravdě – první, kterou jsme proměnili byla špičkově zahraná počínaje Pavlem Švejdou přes prvotřídní manévr Honzy Tvrdíka s obratem o 180° a bleskovou přihrávkou na Matouše, který kotouč ještě rychleji namířil přesně k tyčce bezmocného brankáře domácích. Druhou, kterou jsme  využili byla 5-3 a byla kostrbatější. Ale využili jsme ji.

Chtěl jsem na počátku utkání, abychom soupeři destruovali hru. Abychom ho nenechali dokončovat věci tak, jak by si přál. Asi to není nejlepší přístup k utkání. Asi je to moc sofistikované a možná to vede k určité pasivitě. A pasivita kutnohorským juniorům není vlastní. Už to neudělám. Budeme hrát od počátku každého příštího utkání jenom a jenom aktivně.

Honza Tvrdík se mě před utkáním zeptal: „Vyhrajeme?“ Přisámbůh, že jsem uvnitř neváhal ani vteřinu, ale moje ústa pronesla to přitakání že jo, že vyhrajeme, nahlas tak o tisíc let později, než jsem chtěl sám slyšet (a hlavně Honza). Hned mi taky odpověděl: „Ale zaváhal jste…“ Moc jsem se nevymlouval. Jedna věc byla na mělnickém výjezdu pozitivní – kluci makali, nevzdali to a hráli až do konce.

V úterý (dnes) hrajeme s posledním Rakovníkem, tak doufám, že jim neumožníme získat první body v sezóně. To by mě mrzelo.

Naše branky, jak šly za sebou – min. (asistence v závorce): 14. Jelínek Matouš (Tvrdík Jan), 48. Pipek Martin (Tvrdík Jan), 53. Jestříbek David (Kořistka Jan). Vyloučení: 5:7 (+10′ osobní za nesportovní chování). Využití: 3:2.

Sestava: Kurka Michal – Šváb Ladislav, Švejda Pavel, Marvan David, Kadlec Ondřej  – Sádlo Aleš, Tvrdík Jan, Jelínek Matouš – Jestříbek David, Ryšan Dominik, Pipek Martin – Kořistka Jan, Zika Martin „A“, Švejda Petr „C“.

Richard Bláha
(trenér JUN)