SK Sršni Kutná Hora

Vánoční období má svá neodmyslitelná a roztomilá specifika jako je zmatek, chaos, připálené cukroví; tápání, zda koupit partnerovi ponožky, jako minulý rok, anebo se rozšoupnout a koupit svetr; promrzlé prodejce kaprů, kteří konečně na pár dnů okusí ten slastný pocit bohatství a prosperity; děti trpící nedočkavostí, čadicího františka, zápolení s osvětlením stromečku, uvízlou kost v krku, litím olova propálený ubrus, obžerství, Mrazíka s Popelkou, společná setkání a pro nás od ledu i uzavírání hokejového roku pořádáním tradičního Vánočního turnaje. Ten náš letošní byl opět ve znamení sršního rojení, a to za účasti družstev: SK Sršni Kutná Hora, HC Sršni Turnov 1931, HC Sršni Sedlčany a HC Žihadla Moravské Budějovice. Po zatím úspěšném průběhu hokejové sezóny jsme tak měli možnost odpovědět si na otázky: „Jsou Sršni i turnajoví hráči? Dokážou vydržet celý den hrát zápasy naplno? Obhájí loňské vítězství a vyletí kutnohorský Sršeň opět nejvýš?“.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SRŠNI SEDLČANY 9:1 (2:0, 7:1)

V 9.00 se v úvodním utkání představili divákům domácí Sršni proti těm sedlčanským a na ledě se prvních dvacet minut odehrávala neslaná nemastná křápaná, kdy jsme zažívali muka z krkolomného dobývání soupeřovy branky. Plynulosti hry nepřispělo ani velké množství zbytečných faulů, díky nimž byly téměř permanentně zahřívány obě trestné lavice. Přesto jsme v půlce utkání i díky jednomu vlastenci, vedli 2:0. Od druhé části se již hra našich kluků zlepšila a soupeře jsme začali převyšovat v individuálních činnostech, byli jsme bruslivější a silnější na kotouči. Náš třetí gól pak přinutil trenéry hostů vzít si time-out a stáhnout sestavu na dvě lajny s cílem zápas ještě zdramatizovat. A dá se říct, že se jim to i na chvíli podařilo. Sedlčanští totiž rychle snížili na 3:1 a na několik střídání nás přišpendlili před vlastní branku. Leč to nejdůležitější bylo, že naši hráči tuto pasáž zvládli na jedničku, několika brankami zatli sedlčanskému týmu tipec a úvodní klání si v poklidu vítězně dohráli.

Sestava: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Jakub Komárek, David Staško, Matouš Klouček, Petr Malina.

branky: Jan Knížek 5x, Pavel Tvrdík 2x, Dominik Hruboš 1x, Josef Dvořák 1x.

asistence: Josef Dvořák 2x, Pavel Tvrdík 2x, Jakub Komárek 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC ŽIHADLA MOR. BUDĚJOVICE 12:1 (7:0, 5:1)

Náš druhý zápas nám postavil do cesty prozatím nepoznaného soupeře z Moravy, majícího ve znaku taktéž zástupce blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Hosté byli tělesně nejzdatnějším soupeřem celého turnaje a v sestavě disponovali několika věžemi, proti nimž řada našich hráčů působila jako žáčci ve školce. No a například takovému hráči č.16, se mohli podívat do očí jen s notně zakloněnou hlavou. Leč jak se záhy ukázalo, přerostlíci byli vesměs pomalí, neobratní a nic moc bruslaři. A přestože je naši kluci nepřevyšovali v centimetrech, tak herně, šikovností s pukem i na bruslích, uměním překonat soupeře v situacích 1-1, rozhodně ano. K tomu přidali navíc i několikrát moc pěknou spolupráci a takový útočný trojúhelník prvního útoku, byl jak z učebnice pro mladé hokejisty. No, a protože nás tentokrát netrápila ani efektivita v koncovce, tak do budějovické branky přibývalo gólů téměř strojovým tempem, až se ukazatel skóre nakonec zastavil na číslech 12:1 pro Kutnou Horu.

Sestava: Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Matěj Mimra, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Adam Němec, Martin Závůrka, Jiří Koubský.

branky: Jan Knížek 4x, Matěj Mimra 3x, Pavel Tvrdík 1x, Dominik Hruboš 1x, Josef Dvořák 1x, Tomáš Břinčil 1x, Štěpán Jelínek 1x.

asistence: Jan Knížek 3x, Dominik Hruboš 2x, Matěj Mimra 2x, Tomáš Břinčil 1x, Šimon Král 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SRŠNI TURNOV 1931 9:1 (3:0, 6:1)

Je všeobecně známo, že turnovští Sršni patří mezi naše tradiční a oblíbené turnajové soupeře. Mají totiž sympatický realizační tým, s kterým se vždy příjemně pokecá, ale především šikovné kluky, dohromady tvořící kvalitního soupeře. V minulosti to s nimi byly vždy vyrovnané bitvy do poslední minuty a i letošní vývoj turnaje nás svedl k přímému souboji o první místo. Do něho se naši Sršni pustili s vervou, bez respektu a poměrně rychle se ujali vedení 3:0. Opravdu výborný vstup našeho celku do zápasu tak určil ráz celého utkání, ve kterém jsme tentokrát prokázali více herní kvality a uštědřili turnovským největší debakl v historii našich vzájemných střetnutí. Ale na rovinu, když brzy prohráváte o tři fíky a cítíte, že soupeř hraje dnes o třídu líp, pak je to pro každého hodně těžké. Závěrečná dvacetiminutovka se tak proměnila doslova v exhibici našeho celku, kdy jsme se blýskli několika povedenými akcemi a pěknými ťukesy až do prázdné branky. Na střídačce v tu chvíli vládla neskutečně uvolněná a pohodová atmosféra, beci hráli v útoku, útočníci v obraně a v hlavách mnohých se slavilo turnajové vítězství, protože bylo zřejmé, že Turnov již s výsledkem nic nenadělá.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Ladislav Janeček, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Matouš Klouček.

branky: Jan Knížek 4x, Dominik Hruboš 2x, Pavel Tvrdík 1x, Tomáš Břinčil 1x, Štěpán Jelínek 1x.

asistence: Marie Hynková 3x, Josef Dvořák 2x, Dominik Hruboš 2x, Jan Knížek 1x, Tomáš Břinčil 1x.

DOVEDNOSTNÍ SOUTĚŽE

Součástí turnaje byly i tradiční dovednostní soutěže a i v těch se nám velmi dařilo a k týmovému úspěchu se nám podařilo připojit i dvě individuální ocenění, přičemž jsme měli ve čtyřech disciplínách z pěti zastoupení ve finále. A z toho dvě byla dokonce čistě naší záležitostí, čímž jsme se suma sumárum stali vítězi i této části turnaje. Konkrétně tedy:

Obratnostní bruslení: Vítězem se stal zástupce týmu HC Sršni Turnov 1931 – Holán Ondřej, kterému ve finále jen těsně podlehl náš Tomáš, ač měl po rozjížďkách nejrychlejší čas.

Bruslení s vedením kotouče: Zde se dostali do finále dva domácí zástupci Tomíto a Honza, jenž zajel bezkonkurenčně nejrychlejší první čas (o pět vteřin!!!) a byl tak velkým favoritem i finále. Jenže pokud aktualizuji epigram K. H. Borovského, mohu to shrnout slovy: „Nechoď, Honzo, s Tomem na led, mnohý příklad známe, že ty se v bogně smolně sklouzneš a Tomíto cenu shrábne“.

Samostatné nájezdy: Zde se stal vítězem „malý ale šikovný“ hráč HC Sršni Sedlčany – Sosnovec Kamil. Náš Dominik obsadil druhé místo, když měl o jediný úspěšný pokus míň a mohl tak litovat především nastřelené tyčky a posledních neúspěšných nájezdů, protože vstup do soutěže měl doslova famózní.

Soutěž gólmanů: I zde měl náš tým zastoupení až do finálových bojů. Honza se do nich probojoval pěti úspěšnými zásahy z šesti možných, ve finále ale zůstal těsně pod vrcholem a obhájil tak své loňské druhé místo. Vítězem se pak stal gólman týmu HC Žihadla Moravské Budějovice – Pospíchal Jakub.

Rychlostní bruslení: Tak tahle disciplína byla vyloženě naše, protože všechna bednová umístění obsadili jen Kutnohoráci, a to v pořadí 1. Pepa, 2. Štěpán L., 3. Matěj.

Pokud máte zájem nahlédnout do kompletních výsledků dovednostních soutěží – zde je prosím odkaz.

NEJUŽITEČNĚJŠÍ HRÁČI TÝMŮ

SK Sršni Kutná Hora – Jan Knížek. Tato volba byla zcela jednoznačná a naprosto zasloužená, protože Honza se svými 17 body (13+4) stal i nejúspěšnějším hráčem celého turnaje.

HC Sršni HC Turnov 1931 – Buček Jan

HC Žihadla Moravské Budějovice – Pospíchal Vojta

HC Sršni Sedlčany – Matěj Pešta

CELKOVÉ POŘADÍ

pořadí body skóre

SK Sršni Kutná Hora 6 30:3
HC Sršni HC Turnov 1931 4 14:13
HC Žihadla Moravské Budějovice 2 6:19
HC Sršni Sedlčany 0 6:21

A co říct závěrem? Zlato z turnaje a především pak domácího vždycky potěší. Chci ale poděkovat za výkon a svůj příspěvek k tomuto úspěchu i ostatním hráčům, než jen těm již výše jmenovaným, protože hokej je kolektivní hra a slovo kolektivní neznamená já! Statistika ze tří zápasů – šest bodů a skóre 30:3 – je rozhodně úctyhodná. To, že jsme se nepřizpůsobili hře našich soupeřů, kdy výrazné vedení často svádí k méně kolektivní hře a snahám dát si góla za každou cenu, je potěšující. Zahráli si úplně všichni, a tak to u Vánočního turnaje má být. Přiznejme si ale, že soupeři nás příliš neprověřili, nebo alespoň ne tak, jak jsme z nadstavby „A“ zvyklí. Dá se tedy říct, že jsme si vyzkoušeli, jak by asi vypadal zbytek sezóny, kdybychom bývali nepostoupili. Takže za mě fajn, moc jsem si to užil, ale již se těším na další parádní hokejové bitvy v naší soutěži, protože tyhle zápasy potřebujeme především hrát.

Rád bych ještě ocenil velmi přátelskou atmosféru, ve které celý turnaj probíhal a doufám, že po závěrečném ceremoniálu neodjížděl domu nikdo jako poražený. Všichni účastníci si totiž odnesli medaile, poháry i individuální ceny, které jim budou kutnohorské klání připomínat, a snad i spoustu příjemných zážitků.

Na závěr pak musím ještě poděkovat všem rodičům za doslova fantastickou VIP-ku v naší klubovně, která svou uvolněnou zábavou, decentním popíjením a vtipkováním s plnou pusou, získala i ocenění realizačních týmů našich soupeřů pověstným „kloboučkem“ a výborně tak podtrhla celkové vyznění turnaje. Speciální díky pak patří oběma Vítkům. Prvnímu za spoustu odvedené práce, což dokážu ocenit, neb z vlastní zkušenosti vím, co obnáší hladký průběh takové akce a druhému za naprosto luxusní catering. Jen společenské normy a pravděpodobnost mého označení za bulvárního pisálka mi brání v tom, abych jeho jídlo a především pak ovárek nazval gastronomickým orgasmem. Nicméně nesmím rozhodně zapomenout ani na všechny ostatní, kteří jim s tím pomohli a svým dílem přispěli – takže DÍKY VŠEM.

No, a pokud jste náhodou nedorazili na druhou část programu – poturnajový sedánek – vaše škoda. Při volné zábavě se semlelo všechno možné i nemožné a mimochodem jsme odhalili zásadní motivační faktor Tomášovi výkonnosti. Víc ale prozrazovat nebudu a ponechám to zahalené rouškou tajemství. Nicméně když jsem po nějakých čtrnácti hodinách v pozitivní náladě opouštěl zimák, měl jsem pocit, že jsme si to užili a utužili i kolektiv.

– P. Sirotek –