SK Sršni Kutná Hora

V sobotu 1.2.2014 jsme odjeli do Mladé Boleslavi k dalšímu mistrovskému utkání s přáním navázat na dva vydařené a zejména odmakané zápasy. Místo utkání bylo určeno na hlavním kluzišti v hale, kde bylo pro diváky příjemných 13 st. C. Všichni přítomní po úvodních formalitách zaujali svá místa (realizační tým na střídačce spolu s hráči, rodiče v rolích diváků v příjemném prostředí haly v hledišti). To bylo, ale z naší strany to poslední co mohlo připomínat velice vzdáleně hokejové utkání a to ještě mistrovského původu. Po úvodní buly jsme se nestačili divit, co začalo na ledě dít. Naši chlapci si asi spletli datum, čas, ale zejména účel jejich pobytu na ledě. Nevím jak u ostatních, ale z mého pohledu to těsně před začátkem vypadalo, že jsem na hokejovém utkání. Sršni v černých dresech to však pomotali a mylně se domnívali, že jsme je vyvezli na veřejné bruslení. Věřte nebo ne, ale z této mylné domněnky je nevyvedla ani skutečnost, že měli na sobě výstroj, dres a v ruce drželi hokejovou hůl. Dokonce jako další indicie, že zde jde o hokejové utkání mohla sloužit vizuální informace, že se zde pohybují jiní bruslaři také stejně oblečeni ve výstroji a dresech ovšem odlišné barvy (asi zřejmě soupeř). Co se týče posledních indicií (které se na veřejném bruslení už vůbec nevyskytují) jako jsou branky ve kterých stojí maskovaní brankáři a puk, který okolo našich Sršníků sem tam projel, tak ty zůstaly absolutně nepovšimnuty. Trochu jsem situaci zlehčil, ale soupeř se na ledě musel bát, protože být tam tak osamělý a hrát proti nikomu to je snad nemohlo ani bavit. No přejděme zpět k utkání. První střídání vynechala Naty Brichová, která si pochroumala při rozcvičce nohu a rozbruslení jí nijak nepomohlo. Bohužel při svém prvním pobytu na ledě zjistila, že to prostě nepůjde a tak se nedobrovolně vydala do sprch. Pro nás to byla další ztráta, kdy chyběl již delší dobu nemocný Tom Knížek a na horách brouzdící svahy Šíma Pokorný. Mladoboleslaváci hned od počátku viděli zmar našich Sršňů a tak nám v čase 1:37 nabídli gentlemansky přesilovku za příliš hráčů na ledě. Tuto nejen, že jsme nevyužili, ale ani jsme si nevytvořili kloudnou příležitost. I přes špatný začátek jsme přece jen drželi stále stav 0:0. Vše se však změnilo v čase 4:41, kdy útočník soupeře ujel naší obraně a zakončil 1:0. Ihned po buly za 8 vteřin přišla střela od levého kruhu, kdy útočník BK měl tolik času, že mohl zamířit přesně do pravého horního rohu 2:0. V čase 7:21 hráči soupeře využili u naší branky až třetí dorážku a prakticky nikým neobtěžováni došťouchali puk do naší sítě. Poté jsme měli možnost další přesilovky, kdy za podražení na Máťu Hájka seděl na hanbě jeden z hráčů BK. Druhá přesilovka zase vůbec nic. V čase 12:55 přišla prudká přihrávka před naší branku, kdy útočník skvěle bekhendem z první zakončil k pravé tyči. V tuto chvíli bylo prakticky po nadějích. Jen jsme doufali, že se po první třetině něco stane a že náš účet malinko vylepšíme. Do druhé části naskočil do branky Tom Platonov za Jendu Kolečka, který utkání začal a vydržel v brance do konce první třetiny. V čase 16:23 předvedl co umí Ondra Veit. Probil se přes obránce soupeře do útočné třetiny a pokusil se zakončit. Na tuto kratochvíli mu už sice nezbyly síly, ale po slabém nahození na branku místo střely a chybě gólmana skončil puk v síti domácího mužstva 5:1. Říkal jsem si teď zabereme a odjedem možná poraženi, ale se ctí. Toto zbožné přání se však nekonalo. Náš vyjukaný výkon pokračoval a skóre uctivě narůstalo a to zcela lineárně tzn. ve druhé třetině opět obdržených 5 branek. 10:1 po dvou třetinách bylo sice strašné zjištění, ale když jsem si k tomu přehrál náš výkon, nemohl jsem se ubránit dojmu, že pojedem domů poníženi a zneuctěni. Do třetí třetiny naskočil do branky opět Tom. Ten stačil ještě jednou inkasovat, aby přepustil 6 minut před koncem pozici opět Jendovi. Ten už sice neinkasoval, ale výsledek, který se zastavil na cifře 11:1 byl hrozivý. Je pravda, že jsem to po dvou třetinách čekal ještě horší, ale to neznamená, že konečné skóre bylo mohlo být třeba jen trochu lichotivé. Co k tomuto utkání dodat. Jen to, že soupeř nehrál špatně, ale nějaký super výkon to taky nebyl. I přes toto zjištění je skóre takové, jaké je. Dovolím si tvrdit, že nikdo z našich Sršňů nepodal alespoň standardní výkon. Výkon všech byl těžce pod průměrem jejich možností. Původně jsem chtěl v rozboru utkání jmenovitě rozepsat, kdo podal jaký výkon, protože myslím, že doba hájení i těch mladších již skončila. Budou to právě oni, kdo převezmou tíhu odpovědnosti za výsledky čtvrťáků v příští sezóně a právě proto musí brát i vyšší díl uvedené odpovědnosti i na svá bedra již teď na konci sezóny. Článek jsem však začal sepisovat v době, kdy emoce již odezněly, a proto budu jemnější a vynechám jmenovitý rozbor. O výkonu starších hráčů nemá cenu mluvit, protože právě oni měli na sebe vzít největší díl tíhy za úspěšné vystoupení, což se bohužel nestalo. Jen doufám, že si každý sáhne do svého svědomí a že se již toto hokejové utrpení nebude opakovat. Každý se má nad čím zamyslet, protože všichni z mužstva a to bez vyjímky, jsou za výsledek mužstva zodpovědní. Bohužel ani jeden hráč si nemůže říct „Jó bylo celkem dobré“. V celém průběhu utkání jsme vypadali jako parta Somálců, kterým nasadili brusle a vystrčili ze střídačky směrem do středu kluziště. S konstatováním Sportu zdar vyzývám všechny zúčastněné nad důsledným zamyšlením se vůči své osobnosti a přístupu k tomuto sportovnímu odvětví.