Obrazové ohlédnutí za letním soustředěním…

2 comments

1. 

   Kolis

   8.9.2015 na 20.47 (UTC 0) Link to this comment

   Nedá mi to a musím navázat na Pavla a poděkovat Oldovi za super dokument. Myslím, že spojením fotek a videí ze soustředění vytvořil ucelený obraz týdenního společného života trenérů, vedoucích mužstev, zdravotníka (v tomto případě zdravotnice) a celého mládežnického hráčského ansámblu. Ještě jednou Oldo díky je to profesionální práce, stejně jakou jsi odvedl v průběhu soustředění, kdy jsi musel z večera oželet naší milou přítomnost a v patře v koutku jsi z každého dne vytvořil z fotek video, které následně putovalo přes Facebook k rodičům a příbuzným dětí. Dále bych však chtěl také poděkovat a tím se připojit, ještě k diskuzi u předešlého článku všem zúčastněným trenérům, kteří se nejen tohoto letošního soustředění zúčastnili. Byl jsem letos počtvrté a opět stejně jako předešlé ročníky skvělá parta tzv. vůdců soustředění. Myslím, že pozitivní nálada mezi námi, se během týdne přenášela i mezi děti, což byl velice pozitivní jev. Tohle celoklubové soustředění prostě nemá chybu (a nevím o nikom, kdo by to takhle praktikoval), protože si zde k sobě najdou cestu dorostenci přes SŽ, MŽ, 3.-4. třídu až po ty nejmenší z přípravky. Znají se jmény, znají se osobně, komunikují spolu. K tomu napomáhá i olympiáda, která je kořením každého soustředění a v dokumentu je myslím hezky vypíchnutá. V tomto směru díky zejména Pavlovi, který prokazuje svou kreativitu v každé disciplíně, i když někdy kvůli inspiraci zřejmě vystavuje svůj ztepilý zevnějšek dlouhotrvajícímu slunečnímu záření a to až do chvíle, než přijde opravdová myšlenka. Teď ale vážně Pavle dík, máš super nápady, které jsi prokázal i letos a to v prakticky neznámém prostředí, kdy jsi musel hodně improvizovat.
   Abych tady nenapsal román tak na závěr opravdu díky všem zúčastněným vedoucím, trenérům a předsedovi (myslím, že jmenovat není třeba, stačí se podívat na foto) za super partu, protože se tam nenašel podle mě ani jeden slabý článek, který by pohodu narušil. Ještě bych v krátkosti rád zmínil a také poděkoval těm, kteří sice na soustředění nebyli, ale přijeli se podívat, neodolatelný klan Jelínkovců, sekretář Jirka Tvrdík a trenér „A“ týmu mužů p.Bednář. Pokud jsem na někoho zapomněl tak se omlouvám, ale všem kdo se alepsoň na krátkou chvilku na soustředění objevili, nebo se i minimem přičinili o jeho zdárný chod, tak díky jste super lidi.

2. 

   Síra

   8.9.2015 na 18.30 (UTC 0) Link to this comment

   Oldo, co napsat? Jako vždy hezké. Jen se obávám, že jsi svým dokumentem prolomil informační embargo a všichni teď již ví, že soustředění není žádnou procházkou růžovým sadem za květnového jitra. A pokud snad ano, tak jedině bez jedné nohy a uprostřed minového pole. Ale abych nebyl tak úplně nespravedlivý a neupřímný, tak soustředění má samozřejmě i pěkné chvilky. Já bych to tak nějak kulantně shrnul, že hezké chvilky jsou, když Síra spí a ty nehezké, když je vzhůru a vymýšlí ty své soutěže. A jak by jistě podepsali někteří kapitáni i vlastní krví, ty méně hezké chvilky jsou natolik méně hezké, že v jejich průběhu mívají stavy, kdy jim na čele praskají žilky, jsou nevrlí a v očích mají čistou nenávist. Jestli to takhle půjde dál, je zde vysoká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že příští soustředění přijedou pánové v bílých pláštích a Síra s nimi pojede pápá do vypolstrované místnosti. Jak totiž s téměř železnou pravidelností říkal Libor: „Ty jsi při vymýšlení téhle soutěže musel sedět hodně dlouho na slunku!!“ Jo, jo, kdyby se dávala medaile za to, jak znechutit trenérům soustředění, jsem na bedně, protože pro některé kapitány byl olympijský turnaj skutečně první fázi jejich cesty „Zemřít mladý“. A tak bylo Liborovi ještě dvě hodiny po „blbárně“ (štafetový běh s obíháním kolíku) špatně, odmítal cokoliv pozřít a vůbec nejevil známky blaženosti a fascinace touto hrou. Michal, Tomáš a Jarda byli po pádu svého týmu v soutěži „nošení trenérů“ zamáčknuti vahou svých svěřenců do země, jak Drápalík ve filmu Vesničko má středisková, když ho přejela turkova vejtřaska. A po závěrečném hokejovém biatlonu Libor s nepřítomným výrazem ležel v trávě a jakoby ze setrvačnosti mu stříkal z uší laktát a adrenalin zaplavoval natržený sval. No a k pasování, jehož absolvování je jedním z milníků každého Sršně, je možné pouze podotknou – Woodstock hadr. Zde bych měl, ovšem Oldo jednu výtku za ponechanou původní zvukovou stopu, protože můj hlas zní jakoby přifouknutý héliem.
   Abych to ale tak nějak seriozně a kulantně uzavřel, rád bych poděkoval všem účastníkům letošního soustředění. Hráčům za super výkony a bezproblémové, kamarádské chování napříč všemi kategoriemi. Trenérům za jejich péči a čas, který věnovali svým svěřencům a nasazení v soutěžích, jež bylo tím nejlepším příkladem toho, jak se maká nadoraz. Martinovi za jeho důkladnost a pracovitost, díky níž proběhla organizace letošní soustředění bez větších zádrhelů. Monice za její péči o zraněné a především slova, kterými dokázala pohladit každé z dětí. No a jak příliš často nechválím, tak bych ve finále ještě vypíchl práci našeho multimediálního dokumentaristy Oldy, takže bych ho touto cestou chtěl tak nějak…, však on ví….., no nic půjdeme dál…