Nomen Omen

Nomen Omen

(http://latinska-uslovi.latinsky.cz/latinska-uslovi-po-n.html)

 JUN: kolo 09  HK Kralupy n. Vltavou vs. SK Sršni 5:3 (2:0, 1:3, 2:0)

Hrálo se: 02.11.2014

 Motto:

„Jmenuji se Bláha a myslel jsem, že budeme honit mladé kluky z Kralup a ne staré dědky z Příbrami.“

10: Bitva u Kraluph

Bylo nás deset (a brankář, samozřejmě) a jeli jsme do Kralup. V mezititulku to spojení písmen „ph“ má navodit podobnost s antickou bitvou u řeckých Thermopyl – jde tedy čistě o pokus o nejapný žert. V Kralupech jsme za „moje“ odehrané čtyři ročníky nikdy s juniorkou nevyhráli a nikdy jsme nebyli v přímém porovnání lepší než domácí. Těšil jsem se letos na to utkání, protože jsem si myslel… Člověk nemá asi moc dopředu myslet. Ziggy Zika kvůli kolenu z utkání s Rakovníkem nemohl hrát, Janek Kořistka se omluvil vynuceným odjezdem do školy a Diferente Pípa Pipek měl něco se zády (nebyl ani na sobotním utkání „A“ týmu) .  V brance nastoupil zase Denis Herrman, protože Michal Kurka ještě dokončuje rekonvalescenci po zdravotních potížích uplynulých čtrnácti dnů. Michal ale jel přesto s námi (dělal statistiku střelby), protože Kralupy považuje taky za zatracený tým. Jako my všichni. Doufám.

Už neřešíme žádnou složitou taktiku a ani ji nikdy už řešit nebudeme. Prostě musíme na led vlétnout a snažit se být po celé utkání aktivnější.

Bylo jich na nás sedmnáct hráčů do pole, ale vůbec nic to neznamenalo. Od počátku jsme byli lepší a Kralupští se jen s obtížemi bránili. Jenže se stalo to, co už nás potkalo (třeba s Benátkami). Vytváříme si jednu šanci za druhou, cpeme se před branku, střílíme, ale branku nedáme. Dílem je to pro to, že se dostáváme až příliš blízko k brankáři a jemu stačí se modlit, abychom mu to narvali do břicha. Taky to tak dopadá, protože z té blízkosti to ani snad jinak udělat nelze. Neodstoupíme trochu od branky a nezkusíme alespoň jednu malou přihrávčičku „vedle“, abychom v té kombinaci vyřadili golmana ze hry. A když to takhle trvá deset minut, je pro nás už zákonité, že a) dostaneme sami branku z náhodné akce a b) že toho jinak nejistého golmana nějak rozchytáme a navíc spustíme další antickou hrůzu: „Deus Ex Machina“  (http://latinska-uslovi.latinsky.cz/latinska-uslovi-po-d.html). Tak se nám to podařilo. Kralupští jsou bezesporu šikovní hráči (ocenil jsem jejich stahovačky – dali nám vždycky čuchnout ke kotouči a najednou frrr a byli v prachu), ale herně na nás neměli ani náhodou.

Vývoj utkání

První třetina byla tedy ve znamení naší převahy, ale také naší neschopnosti potvrdit tu převahu brankami. Na druhou stranu z ojedinělých dvou útoků Kralup jsme dostali dvě branky.

Druhá třetina se začala vyvíjet podobně – dali jsme na 1:2, ale Kralupy zase odskočily na 3:1. Pak jsme se usadili v Kralupech a doslova jsme dobývali branku. Podařilo se nám to, měli jsme i několik samostatných nájezdů, ze kterých jsme buď netrefili branku, nebo to golman vyrazil maskou nebo nezapískali jasné podražení v samostatném úniku. Nakonec jsme ale dokázali vyrovnat a ještě v této třetině to vypadalo, že půjdeme i do vedení. Ale nešli jsme.

Třetí třetina byla prakticky shodná s první. Byl jsem si jistý, že my dáme jako první čtvrtou branku a dotáhneme to. Poprvé jsme byli v Kralupech herně lepší a musel to uznat každý. Jenže to dopadlo jako v první třetině (v první třetině jsme dostali dvě branky za 28 vteřin) – rozhodující dvě branky ve třetí třetině jsme dostali za 24 vteřin. Už jsme s tím nedokázali nic udělat a v úplném závěru už bylo trochu cítit zmar.

Dvě půlminuty ze šedesáti minut znamenaly naši ztrátu v Kralupech.

Beseda u hranatého stolu

Byl jsem opravdu rozladěný. Měli jsme i při nevýhodné výchozí konstelalci okolností šanci v Kralupech uspět. Darovali jsme ale vítězství domácím.

Nakonec mě ani tak nemrzelo to, že jsme nedokázali dát víc gólů, ale to, jakým způsobem jsme branky dostali. A jedou v tom rovným dílem beci i útočníci. Myslel jsem, že už jsme se těch zmatků dokázali jakžtakž zbavit. Nedokázali.

Šel jsem rovnou na ochoz zimáku na „kafe“ a začali jsme s našimi věrnými fanoušky-otci hodnotit zápas. Vytáhl jsem do debaty okolnosti našich současných tréninků (víkendová zátěž dvou utkání pro naši první pětku, účast na trénincích „A“ týmu a společný trénink v pátek…), kombinaci herních dnů „A“ týmu, juniorky a dorostu.

„Doc“ Marvan sr. vynesl do hry kartu konkurence v týmu. Naprosto s ním souhlasím v tom, že pokud má trenér možnost volit na jedno místo v sestavě ze dvou či dokonce více hráčů, asi to opravdu znamená tlak na hráče. Asi potom opravdu bez řečí chodí na každý trénink a makají. Určitě to je pravda hlavně v klubech, kde „A“ týmy hrají profesionální soutěže a mladí hráči mají automaticky motivaci dostat se do profesionálního týmu. Na druhou stranu je fakt, že v takových týmech většinou (neříkám, že vždy a všude) absentují studenti vysokých škol se záměrem studia prestižních oborů jako své životní priority.

Můj byl pak argument ten, že si myslím, že pokud hráče hokej baví, na tréninky chodí bez donucení a rád bez ohledu na konkurenci. Ať je to, kde je to. Zejména, pokud to má na zimák půlhodinu pěšky a přerušení nějaké jiné bohulibé činnosti na půltřetí hoďku není zničující. Zdenek Jelínek mi v argumentaci nevědomky pomohl tím, že poukázal na borce v týmu, kteří absolvují úplně celý klubový program, i když by s ohledem na „konkurenční doložku“ ani nemuseli. To je argument nejtěžšího kalibru.

Postupně jsem se uvnitř „zahříval“ a stoupal ve mně vztek na mančaft. Pak už jsem neřekl ani slovo a fakt jsem cítil jen vztek. Na všechno a na všechny.

V noci mě naráz probudil sen (asi), ve kterém jsem formuloval věty do webového „referátu“ z utkání. A najednou jsem si uvědomil, že nás bylo deset, že jsme byli lepší, že Kralupští to museli uvnitř uznat (pokud nejsou slepí), že kluci makali po celý zápas naplno a že by ode mne nebylo spravedlivé je hodnotit příliš příkře. Jo, chyby jsme udělali a dělali. Mohl bych je rozebírat individuálně… Ale jako výsledek toho všeho je jedna skutečnost: MY jsme to všechno odehráli, MY jsme nedali dostatečný počet branek, MY jsme od nikoho nic nedostali, ale MY jsme naopak darovali domácím ty dvě půlminuty, které si ani nezasloužili. Fakt je, že jsme prohráli. Tak to je a asi jsme si hodně podřízli větev. Benátky prohrály s Rakovníkem (???) a my jsme se mohli držet v popředí tabulky. Nestalo se tak.

Už ale nebudu říkat, že teď musíme všechno vyhrát. To už je pryč.

Naše branky, jak šly za sebou – min. (asistence v závorce): 25. Tvrdík Jan (Švejda Petr), 27. Jestříbek David (Tvrdík Jan), 38. Tvrdík Jan (Jelínek Matouš, Švejda Pavel). Vyloučení: 4:4. Využití: 0:0.

Sestava: Hermann Denis – Šváb Ladislav, Švejda Pavel, Marvan David, Švejda Petr „C“  – Jestříbek David, Tvrdík Jan, Jelínek Matouš – Ryšan Dominik, Sádlo Aleš, Kadlec Ondřej.

Richard Bláha

(trenér JUN)