MEMORIÁL LUDVÍKA KOŠKA

Nevím, jak to máte vy, ale – podobně jako houbaři, kteří mají svoje místečka plná krásných hřibů – já mám zase několik zimáků v různých koutech naší země, kde hraju moc rád. No a jedním z nich je i ten turnovský, kde jsme letos ukončili sportovní část sezóny na Memoriálu Ludvíka Koška – turnaji, který jsme dokázali přesně před rokem vyhrát. Pravdou ale je, že to tehdy bylo především s ročníkem 2007 a samozřejmě i jinými soupeři. Těmi letošními, mimo domácích turnovských Sršňů, byly týmy HK Lev Slaný a HC Jičín.

   Lvi ze Slaného byli pro nás velká neznámá, protože v této věkové kategorii jsme se ještě neutkali. Z minulosti ale vím, že zde byly vždy dobré týmy a poté, co začali i intenzivněji spolupracovat se svazem a šéftrenérem mládeže se zde stal naganský vítěz Martin Procházka, by o kvalitu neměla být nouze.

   První střídání jsme odehráli lehce přibrzdění, ale brzy jsme se rozkoukali a začali podávat svůj standardní výkon. A najednou jsme byli lepší na bruslích, na puku i v souhře. Zkrátka celkově hokejovější, ale tentokrát jsme to byli schopni i výrazněji přetavit v góly. V poslední části jsme už lehce polevili a především začali hrát nedisciplinovaně, jenže za takového rozhodnutého stavu jsme z toho nechtěli dělat zbytečně pakárnu a lehce to tolerovali. Nakonec z toho byla poměrně vysoká výhra a nutno říct, že i naprosto zasloužená.

   Po krátké přestávce na úpravu ledu jsme zkřížili svá žihadla s domácími Sršni. Což byl pro nás naopak již soupeř poměrně známý. Pravda – zatím jsme s nimi ještě neprohráli, ale pokaždé to byly mače vyrovnané a dramatické až do konce. No a ani tentokrát tomu nebylo jinak. V 1.třetině jsme měli jasně navrch a protivníka docela slušně přehrávali a zasypali i častými střeleckými pokusy. Byla to ale spíš taková jalová nahození zpovzdálí nebo neškodné šmudly bez síly a přesnosti, s nimiž neměl domácí brankář větší problémy. Přesto jsme v této části byli zřetelně lepší a zápas měli pod kontrolou. S druhou třetinou se ale bohužel dostavila opět ta hokejová anarchie, kdy si každý začal hrát sám, co chtěl. A tím to šlo všechno z kopce a začala dokonalá holomajzna, kdy jsme sledovali, kterak soupeře při rozehrávce atakuje kompletní útočné trio doplněné i jedním obráncem, a pak jen se zatajeným dechem doufali, že gólman nájezd soupeře ve třech na jednoho nějak vyřeší. Přesto i v této fázi tím, kdo měl navrch ve skóre, byl náš tým, kterému se podařilo nastřádat do závěrečné třetiny dvoubrankové vedení, ovšem nad vodou ho držel především výkon obou gólmanů. Bohužel rozštelovaný motor se nám nepodařilo ani o přestávce znovu nahodit, a tak jsme se i v závěrečné třetině neprezentovali ani omylem dobrým hokejem. K tomu jsme i vlastní minelou darovali soupeři kontaktní gól a najednou bylo z jasného zápasu drámo. A tak jsme se ke kýženému vítězství nakonec doslova protrápili, ale bolely z toho oči až běda a smutno bylo na duši… Inu pro někoho snad alespoň poučení pro příště, že hokej je zkrátka kolektivní hra, kde je výkon jednotlivců za účelem úspěchu týmu svazován taktikou, kde hráč svoji hru musí přizpůsobit dalším 4 hráčům na ledě a kde si jinými slovy nemůže jedinec dělat věci, jak chce a kdy chce. Tak to prostě je.

   Po dovednostních soutěžích a obědě jsme měli skoro hodinou pauzu před posledním zápasem, který se stal de facto finálem, protože se v něm střetly dva doposud neporažené celky v přímém souboji o první místo v turnaji. Přestávku všichni využili k relaxaci a bylo vidět, že ti zkušenější z loňska si přibalili do hokejové tašky i kolečkové brusle či pennyboard a plně tak využili in-line okruh se skateparkem. Teď už ale k samotnému utkání. Na některých hráčích byla již na rozcvičce znát určitá vyšťavenost (přeci jenom – třetí regulérní zápas v jednom dni), nicméně po proslovu v kabině vstoupili do utkání aktivně a s chutí. Samozřejmě k tomu patřily i občasné chyby, ale ty se dařilo překlenout úspěšnou odvahou útočit, a tak bylo jen otázkou času, kdy se naše herní převaha projeví i ve skóre. To naštěstí netrvalo příliš dlouho, a protože nám tentokrát chuť hrát vydržela a nesklouzla do jájínkování, tak jsme své vedení dál pravidelně navyšovali. Vydobytý náskok jsme si pohodlně udržovali i v dalších částech utkání, a i když jičínští dokázali dvakrát skórovat, jejich odstup byl tak velký, že nebylo o vítězi sebemenších pochyb. Po výborném výkonu, kterým jsme uzavřeli nejen tento turnaj, ale i celou letošní sezónu, jsme tak brali zcela zasloužené vítězství a zlato z turnaje. Parádní úspěch pro kluky i trenéry a radost převeliká pro rodiče a fanoušky.

   Na závěrečném vyhlášení jsme dostali na krk nejen krásné medaile, ale zvedli nad hlavu i veliký pohár. K tomu ještě moc pěkného individuálního ocenění dosáhl Matouš B., který se stal vítězem v rychlostní soutěži, Štěpán, který byl vyhlášen za nejužitečnějšího hráče našeho týmu a Pepa, jenž byl direktoriátem turnajem vybrán jako nejlepší hráč turnaje. Všem oceněným ještě jednou gratuluji a svou cenu si každý z nich nepochybně zasloužil, i když ani jeden z nich se v průběhu celého turnaje nevyhnul drobnému zaváhání či zkratu. Kdo ale podle mě podal v celém turnaji naprosto bezchybný výkon a dováděl střelce soupeřových týmů k šílenství, byli – oba naši gólmani. Honza vytvořil se Samem na tomto turnaji brankářskou dvojici, kterou nám mohli všichni závidět, a tak má imaginární cena směřuje právě k nim. Poděkování a pochvala pak ale úplně všem hráčům bez rozdílu, protože podívám-li se na poslední turnaj sezóny v celku – jsem moc spokojený. Dovednostně i herně jsme byli nejlepší a i přes drobné výpadky jsme hráli podle mého subjektivního vidění nejhezčí hokej s náznaky kombinací a správné herní spolupráce. Myslím, že jsme plně zúročili nabitých zkušeností ze zápasů proti fyzicky silnějším soupeřům z posledních turnajů a naše prvenství tak v Turnově bylo zcela suverénní, což potvrzuje i celkové skóre 17:4. A navíc je vždy příjemné vyhrát zlato na konci sezóny. Pro kluky ročníku 2008 se jednalo zároveň i o úplně poslední utkání v přípravce v jejich dosavadní hokejové kariéře a tedy i o rozlučku s touto mládežnickou kategorií a oslavu přechodu do žáků. Doufám, že si to všichni po té letošní náročné sezóně patřičně užili, protože každý takový úspěch se rodí spolu se schopností překonat překážky, těžké chvíle a složité situace. Pokud se ale hráč poučí z chyb, projeví charakter, víru ve vlastní sílu a vytrvalost jít i přes neúspěch dál, může si pak jednou takový vítězný pohár zvednout i nad svou hlavu.

Sestava: Jan Sadílek, Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Pavel Tvrdík, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Štěpán Jelínek, Matouš Klouček, Kryštof Lhoták, David Staško, Jakub Jelínek

branky: Josef Dvořák 7x, Pavel Tvrdík 4x, Matěj Mimra 2x, Štěpán Jelínek 1x, Tomáš Břinčil 1x, Matouš Bajer 1x, Kryštof Lhoták 1x,