Kostrbatá cesta k vítězství

Víkend co víkend se snaží Sršni bojovat na svazových turnajích a v sobotu 26.11. se dle rozpisu vydali směr popovické hvozdy, kde na ně čekal ještě další soupeř z Benešova.

   Každý zápas je jako nový ještě nepopsaný list papíru, který čeká, čím ho zaplníme. Tentokrát ovšem jakoby ten list při zápase s Popovicemi nasáknul inkoust, nebo v něm zůstaly vyryty čáry z předchozí kresby utkání s Benešovem. Tudíž nebudu plýtvat časem, využiju akční nabídku dva v jednom a popíšu současně oba zápasy.

   První třetinu jsme odehráli pod své možnosti, kdy našim hráčům chyběl především rychlejší start na puk, dravost a chladnokrevnost při zakončení. Proto jsme po patnácti minutách s Benešovem prohrávali 4:5 a s Popovicemi 3:5. Naši kluci se sice pomaleji rozjížděli, ale již druhá třetina ukázala, že na tom nejsou dovednostně hůř a pokud přidají i větší chuť do hry, nemusí zbytečně tahat za kratší chlupy. Druhá perioda tak smírných 3:3 a 1:1. Vše tedy rozhodla poslední třetina, která přinesla pěkně vřelý finiš. Hlavy kutnohorských konečně opustil spasitelský syndrom a opřeli se do toho naplno. Hodně bruslení, aktivita v soubojích o puk, tlak do brány a výsledkem bylo nejen přesvědčivé vítězství v posledním dějství ale i v celém zápase. S výhrou 14:11 a 10:7 pochopitelně spokojenost, k předvedenému výkonu bych měl určité výtky, ale ty si nechám až na hodnocení jednotlivců, ovšem nepříjemné zjištění, že pro některé hráče není tím největším motivátorem soupeř, souboj o puk, snaha dát gól, prostě hra, ale povykující trenér.

   Tak a teď jednotlivě po kouscích. Sam se tentokrát vyznamenal a předvedl několik skutečně parádních zákroků. Bohužel jeho výkony jsou jak na houpačce a slabším náturám by se z těch extrémních zážitků mohlo udělat šoufl. Proto nyní by to chtělo udržet se raději nahoře. Ovšem to víte, Sam je kluk jako každý jiný, snad jen trochu víc praštěnější, s čímž se ale u gólmanů trochu počítá. Kdo zcela normální by se totiž postavil do brány a nechal do sebe střílet cca 170-ti gramové touše z vulkanizované pryže. Jinak dva „terminátoři“ v našem dresu Honza a Dominik opět táhli naší ofenzívu a hlavně díky jejich trefám jsme se dobojovali k vítězné tečce. Oběma to šlo velmi dobře s pukem i bez puku, s hokejkou i na bruslích. Nicméně i oni občas potřebovali probrat z úsporného režimu, kdy startovali na puk tempem, při kterém by jim ujel i osobák a párkrát měli chuť si opět přihrávat ve stoje, což nepasovalo do mého krámu. Tomíto, ten tradičně nevypustil jediné střídání a odvedl spoustu poctivé práce v každém souboji. Mimo to byl na tom velmi slušně s věděním, co se kolem něj děje, jak na to reagovat a kam si správně najet na přihrávku. Problémem ovšem byla finální střela, ale to si vyžádá ještě nějaký čas a především silnější ruce. Apropo, kdyby Popelka náhodou hrála hokej, tak má určitě jeho brusle. Druhé lajně Pavel, Pepa, Štěpán to tentokrát moc kombinačně nefungovalo, protože se kluci moc neviděli a při hře málo komunikovali. Pavel, ten byl příliš často na zadku než na bruslích a jeho schovka za soupeři, když chtěl přihrávku, spíš připomínala známou hru o medaile „Koho celé střídání neuvidím“. Nicméně hodně aktivní, v osobních soubojích ostrý, bohužel několikrát až za hranicí pravidel a k tomu slušná a efektivní koncovka. Pepa si příliš často vybíral to naprosto nejsložitější řešení herní situace, a místo aby se po získání puku otočil do hry a mazal s ním do brány soupeře, tak se zbytečně vracel a několikrát i nebezpečně kličkoval před vlastním gólmanem. Přesto pochvala za snahu hrát s pukem a neodpalovat ho jen tak a rozhodně za jednu hokejovou parádu, kdy v plné rychlosti udělal soupeřům dvě dlouhé kličky bez zbytečné zasekávačky a jako třešničku poslal i gólmana na párek, to byla laskomina. Štěpán si tentokrát bohužel branku nedal, ale i tak byl svým nasazením a herní inteligencí velmi platným přínosem pro tuto lajnu a celý tým. No, a pokud udělal i něco špatně, jako když se snažil rozehrávat středem, kde bylo zaručeně nejvíc hráčů a soupeřů, místo do strany roztáhnout hru, stačilo ho na to upozornit a už se to neopakovalo. K výkonu Tomáše a Marušky, zejména v obranné fázi, jsem měl v sobotu asi nejvíc výhrad. Tomášova hra byla velmi alibistická, kdy se při napadání i dobruslování soupeře vyhýbal kontaktům. No a Marušky byla, zdá se, že i je, ale doufám, že v budoucnu nebude největší slabina bojovnost směrem dozadu, na které však budeme důsledně pracovat. Druhý zápas pak oba odehráli v béčku, kde měli přeci jen větší možnost dostat se víc na puk a svou premiéru v áčku si naopak odbyl Matouš K. a Šimon. Vzhledem k tomu, že hodnotím hráče zásadně podle jejich momentální výkonnosti a toho, co na jejím základě od nich očekávám, tak musím říct, že to nebyl žádný levný komparz a svoje si odehráli, i když Šimona jsem musel přeci jen víc popohánět k výraznější aktivitě a bojovnosti. To Matouš mě nejdřív velice potěšil šikovným průjezdem až před gólmana hostů, když ale po střele zakroužil pro mě nepochopitelně do rohu a přestal úplně hrát, zbytečně to pokazil.

   Tak a to by bylo asi všechno. I přes zmíněné nedostatky za týmem míří pochvala a doufám, že výkony budou mít i nadále stoupající tendenci! Vám děkuji za pozornost, a pokud jste v článku nenašli to, co jste hledali, nebo jak jste to viděli vy, tak se omlouvám.

   Vzhledem k nepřítomnosti Pepy byl tentokrát u béčka náš vedoucí mužstva Víťa, a tudíž byl i pověřen sepsání pamětí z tohoto vystoupení.

   První utkání s naším již tradičním soupeřem z Benešova začalo naším již tradičním způsobem. Pomalé přistupování k soupeři, laxní bruslení a neschopnost střelby z nás dělalo komparz  benešovákům. Po první třetině 1:7.

   Druhé dějství již tak jednoznačné nebylo, zlepšili jsme napadání soupeře, zrychlili bruslení a sem tam z našich holí vylétl „projektil“ ohrožující soupeřovu branku. Se stavem druhé třetiny bychom mohli být i spokojeni 1:3.

   Kdyby ovšem nepřišla poslední část zápasu, kdy jsme opět trochu polevili. I tak výsledek části třetí nebyl až tak zdrcující a se stavem 0:4 jsme odcházeli do kabin načerpat sil na domácí mužstvo. O nám vstřelené branky se všechny tři útoky podělili zhruba stejným dílem, kdy první i druhá lajna inkasovala čtyřikrát a třetí šestkrát. Oba gólmani předvedli tentokrát dobrý, vyrovnaný a soustředěný výkon, kdy Honza svým haškovským stylem chytání z patnácti střel inkasoval devětkrát a Michal se svým stoickým klidem propustil do naší svatyně z jedenácti střel pět kousků. Nutno ještě podotknout, že jim chlapci z pole moc nepomohli a góly padali především z dorážek.

   Do druhého utkání proti domácím Popovicím jsme nastoupili s odhodláním porvat se o výsledek, k čemuž nám měla pomoci změna sestavy. První třetina byla více než vyrovnaná bez výraznějších šancí na obou stranách. Tým nastoupil bez respektu, s chutí hrát hokej a podle toho to na hřišti i vypadalo. Hrálo se nahoru dolů a hra měla spád. Po prvním dějství 0:0.

   Druhá část utkání se nesla v podobném duchu, až jsme si říkali co se s těmi chlapci a děvčaty stalo. Bojovnost, úsilí, chuť a naděje na dobrý výsledek byli na hráčích vidět. Bohužel i přesto jsme neudrželi čisté konto. Ve druhé třetině 0:2.

   Ve třetině č.3 už byla patrná únava na většině hráčů, jelikož oba zápasy dělila od sebe pouze úprava ledu, jež se zdála být pekelně rychlá. Údy hráčů již ztrácely potřebnou hbitost, ale i přesto jsme byli schopni skóre zredukovat a vstřelit branku. Nutno podotknout, že střelba se v tomto zápase podstatně zlepšila, hokejovost se nám vrátila a o krásné akce plné nahrávek nebyla nouze. Bohužel popovický gólman byl až na jeden zákrok absolutně neprostupný, čímž nás přiváděl k šílenství. Třetí třetina 1:4.

 Tentokrát počet obdržených branek vyšel na každou lajnu stejně, po dvou gólech. Honza téměř bezchybný, ze sedmi střel nechal proklouznout za svá záda pouze jednu jedinou! Michal opět „klidným“ výkonem a padesáti procentní úspěšností bohužel z deseti střel, nelapil pět. Ani tak nemohu ani na jednoho z gólmanů žehrat, protože opět většina gólů padla po dorážkách, nebo po individuálních akcích soupeře, kdy je to buď a nebo.

   Některým hráčům bohužel chybí disciplína, některým pozornost, některým schopnost naslouchat a některým fyzička, tak na tom bando zamakáme.

sestava „A“ týmu: Sam Nevole, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Tomáš Hájek, Štěpán Jelínek, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Marie Hynková, Tomáš Břinčil/ Matouš Klouček, Šimon Král

branky: Jan Knížek 11x, Pavel Tvrdík 5x, Dominik Hruboš 5x, Josef Dvořák 2x, Tomáš Hájek 1x

asistence: Jan Knížek 3x, Dominik Hruboš 3x, Josef Dvořák 2x

sestava „B“ týmu: Michal Zvěřina, Jan Sadílek, Matouš Bajer, Alex Horáček, Štěpán Blahník, Jiří Koubský, Jakub Komárek, Martin Zavůrka, David Staško, Matouš Klouček, Šimon Král/ Marie Hynková, Tomáš Břinčil,

branky: Tomáš Břinčil 1x, Alex Horáček 1x, Štěpán Blahník 1x

asistence: David Staško 1x

-Síra-