Kdo neviděl, neuvěří

   Kutnohorští dorostenci se v neděli utkali v dalším kole krajské ligy dorostu s týmem HK Kralupy nad Vltavou, a protože bodový stav obou týmů před zápasem byl téměř vyrovnaný, dal se očekávat pěkně dramatický thriller. V konečném výsledku se ale spíš jednalo o paralelu s westernovým filmem, a to nejen proto, že se začínalo „V pravé poledne“. Nechybělo totiž nic podstatné pro tento žánr: pomalejší rozjezd, padouši, pistolníci, přestřelka, sešup napřed na dno a pak těžká túra vzhůru, ale především dějové zvraty gradující divokým finále. Chyběli akorát krádeže koní, indiáni a farmářova dcera, ale to nejdůležitější se konalo – poslední scéna, kterak vítězně odcházíme do zapadajícího slunce. Ale zanechme filmových klišé a pojďme pěkně popořádku chronologickou strukturou tohoto infarktového zápasu!

   Dlouho jsem přemýšlel, jak popsat průběh první třetiny. Zkusím to takto: Představte si kužel. Takový ten oranžový, pruhovaný, který používáme při tréninku. Když jich dáte víc za sebe, dá se kolem nich krásně jezdit slalom.  A teď si představte pět kuželů nepravidelně rozmístěných na jedné polovině hřiště a mezi nimi pět kroužících soupeřů. Tak asi tak jste mi připadali a nebál bych se i říct, že i spermie ve zkumavce se pohybují organizovaněji než my v této části. Kralupští zkrátka nasadili od úvodu neskutečné tempo, kterému jsme podléhali nejen herně ale také výsledkově a do první přestávky navýšili skóre ve svůj prospěch na 0:3! Jejich nasazení srazilo na bod mrazu veškeré hokejové umění Sršňů předváděné v předešlých zápasech a vláčného pohybu, totální absence konstruktivní rozehrávky, kombinace ve středním pásmu i útočné třetině a především velikého rozdílu v rychlosti a důrazu si musel všimnout i náhodný kolemjdoucí.

   Nechci nikoho obviňovat z předčasného defétismu, ale myslím, že počet diváků, ochotných si vsadit po prvních dvaceti minutách na vítězství Sršňů, se limitně blížil nule. Osobně přiznávám, že si nepamatuji, kdy naposledy jsem byl takhle naštvaný a rozzuřený na své svěřence. A právě v tomto okamžiku ukázal tým nejen svou kvalitu ale i charakter. Druhé dějství se z naší strany rozběhlo opravdu skvěle, kdy k neskutečnému obratu zaveleli benjamínci týmu. Stačilo pouhých 29 vteřin, aby Brabčák odhodlaně zavezl puk do třetiny a po jeho střele se v brankovišti nejlépe zorientoval Michal – 1:3. Za čtyři minuty poslal Pavel dlouhou nahrávku na Matese, a ten svoji kličkovanou v trychtýři dvou obránců završil střelou v prapodivném polo-kleko-záklonu, čímž nedal brankáři šanci odhadnout její směr – 2:3. Pro někoho možná štěstí a haluz jakou svět neviděl, ale pro mě buldočí tah na branku a snaha zakončit v každé pozici. Ať tak či onak i takové góly se počítají a historie se neptá, jak se kdo stal hrdinou. Co je ale nepochybné, že po tomto zásahu padla na hokejky Sršňů daleko větší jistota, kterou korunovala dvojice Dominik-Mates, když prvně jmenovaný předvedl typickou akci Radka Dudy. Podnikl spanilou jízdu podél mantinelu až do útočné třetiny, natáhl na sebe obránce a pokračoval s kotoučem za branku. Všichni čekali, že jí objede, ale on starý lišák přihrál těsně kolem první tyče Matesovi – 3:3. Tento gól zapůsobil na naši hru, jako vitamínová infuze přímo do žil. Najednou jsme to byli my, kdo převzal otěže zápasu a naopak gólman Kralup, který si v první třetině v podstatě nesáhl na puk, teď nevěděl, kde mu hlava stojí. A to ještě nebylo všechno, protože další gólová navštívenka na sebe nechala čekat pouhých pět minut. Po zdařilé kombinaci v útočném pásmu, dokázal Mates krátkým švihem z hranice kruhu dokonat nevídaný obrat – 4:3!! Wou… a teď to jen v poslední třetině nepodělat.

   V závěrečném dějství se hrál zajímavý a relativně vyrovnaný hokej. Hodně bruslení, boj o každý kousek ledu a dostatek šancí. Přesto padly pouze dva góly. Za Sršně se blýsknul Pavel v čase 43.50 krásnou pumelicí od modré, za kterou by se nestyděli ani syrští povstalci v Libanonu – 5:3. Navýšil tak náskok na úroveň, která umožňovala dohrát zápas v poklidu a bez emocí, ale bohužel v čase 48.20 jsme nešťastným vlastencem dostali hosty opět do zápasu – 5:4. Obrana za pomoci poctivě se vracejících útočníků ovšem zvládala valící se útoky velmi jistě, a když bylo nejhůř, vytáhl David některý ze svých skvělých zákroků. Tu vymrštil svoji lapačku, tu nastavil letící dorážce svůj železobeton, a tu měl zkrátka jen štěstí… Cca 2 a půl minuty před koncem putoval za katr Mates a bylo zřejmé, že budeme dohrávat jako před týdnem v oslabení s jednobrankovým náskokem. Postavili jsme tedy na led aktuelní The best of Sršeň, ale mám pocit, že se s nimi v duchu spojila celá střídačka a s napětím sledovala rozhodující chvíle. První minutu jsme přestály bez větších problémů, ale pak se stalo něco, co není často vidět ani na kolbištích v severoamerické NHL. Situace: Láďa vybojoval puk u mantinelu, odehrál ho, ale smyslů zbavený soupeř si při krátkém epileptickém záchvatu spletl svoji hokejovou hůl s kyjem, ledovou plochu zřejmě s dobou ledovou a přetáhl Láďu po hlavě jak při popravě. Zbytek hráčů se sršněm na prsou se začal okamžitě sápat po čemkoliv, co mělo na sobě tmavý dres, aby to nakonec rozhodčí ukončil dvěma vzájemnými tresty a autor rány dostal téměř všechny tresty, co existují. Zápas pro něj skončil odebráním registračního průkazu, i když takový hráč by měl především uvažovat nad silnými sedativy, anebo jít dělat jiný sport. Každý chce samozřejmě vyhrát, dělá proto maximum a z velké zápasové intenzity a výsledkové frustrace občas vyplynou naprosto zbytečné fauly. Ovšem zdravý rozum a úcta ke zdraví soupeře je dle mého základní myšlenkou každého sportovního klání a věřím, že to drtivá většina borců má a bude mít na paměti.

   Abychom se ale dostali zpět k hokeji. V závěrečné minutě umocnili hosté svůj tlak i hrou v power-play, ale vyrovnat už nedokázali a závěrečný klakson definitivně potvrdil tři body za vítězství Sršňům.

   Nejlepšími hráči zápasu byli tentokrát určeni: David, Mates, Dominik – shodně každý po jednom hlasu. Jejich ocenění je jistě spravedlivé, protože každý svým specifickým dílem přispěl k včerejšímu výsledku. David kouzlil v brance jako bájný Merlin v artušovských dobách a opět se stal naší nepostradatelnou a spolehlivou oporou. Mates – srdcař z největších, potvrdil, že podává dlouhodobě standardní výkony bez větších výkyvů a svoji formu přetavil ve výborný střelecký fond a tři vstřelené branky. No a Dominik umí věci, které potřebují talent a nedají se naučit. To je hráč, který je schopen najít i netradiční recept na většinu soupeřů. Kreativní se smyslem pro kombinaci, neunavitelný tam i zpátky a přesto s neskutečně kvalitním ice-timem.

   Rub hokejové krásy a krutosti poznali tentokrát kluci z Kralup, obdobně jako my před týdnem v Rakovníku. Opět se potvrdilo, že nestačí být jasně lepším týmem pouze část utkání a poté podlehnout představě, že pohodově rozehrané utkání udržíme v hrsti bez 100% koncentrace a nasazení. I když na druhou stranu, v tom je přece lední hokej po sportovní stránce krásný a nemilosrdný zároveň. Výsledky jednotlivých třetin myslím odpovídají věrohodně dění na ledě a kopíruje je i střelecká statistika (2:17, 17:7, 18:14). Kluci opět ukázali, že když do hry dají srdce, kázeň a nasazení na hranici sebeobětování, mohou hrát s kýmkoliv. A právě takové zápasy jsou pravým požehnáním pro jejich hokejový i lidský rozvoj. K vítězství a úspěchu nevede nikdy snadná a pohodová cesta, ale pouze dřina a pot – ONLY EXIT.

brankaři: Jelínek David, Chalupa

obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný

útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Dytrych, Fišar, Červinka, Lederer

branky: Jelínek Mates 3x, Šváb Michal, Švejda

asistence: Jiráň 2x, Švejda 2x, Brabec, Jelínek Mates

– Pavel Sirotek –