Kdo bojuje, může prohrát. Kdo nebojuje, už prohrál.

Takže buďto sem se dostal do nějakého paralelního světa, kde Síra ve snu rodí, policie má současně dva ředitele, Zeman padá na kolena za střízliva a půlmistrovská Vlašim ve 14.kole KLD prohraje s hovnošťouchačema a nebo se svět dočista zbláznil. Ten kdo ale zná bájnou legendu o rytířích Kruhového stolu, Artušovi, Excaliburu a jejich vznešeném boji se nediví. A taky určitě ví, že do této party patří i obávaný a mocný čaroděj, kouzelník a rádce krále Artuše jménem Merlin. Tento vousatý chlápek s klackem v ruce vždy vytasil nějaké to kouzlo či zázrak, když už viděl, že Artušova parta v bitvě prohrává nebo je výsledek bitvy na vážkách, zamával tím klackem a šup – bylo po bitvě. Artuš vyhrál a celá družina vesele trajdala zpět na Kamelot. A světe div se, on tentokrát dorazil přes Blaník až do Vlašimi, prošel bránou a 6 minut před koncem zakvedlal tou svojí palicí (Bauer nebo Reebok) a strhnul vítězství na naši stranu!! Ale o tom až později, teď pěkně popořádku.

   Takže v úvodu jsem to hlavní již prozradil a teď to jen ještě trochu okecám. Tento předvánoční zápas s nábojem atraktivity a derby začal přesně podle očekávání podpořených diametrálně rozdílným postavením obou soupeřů v tabulce. Domácí byli od prvního hvizdu hokejově lepší, a to co s námi prováděli, se nedá vystihnout slovem kolotoč, spíš to připomínalo tu centrifugu, kde trénují kosmonauti. Ovšem Honza měl včera svůj den a skvěle nás podržel, celé mužstvo poctivě a zodpovědně bránilo a trpělivě čekalo na své šance. Ve 12.min. během vlastního oslabení vystihl Dýťa příhru při zakládání útoku domácích, oloupal tři jejich hráče, naservírovat Michalovi zpoza branky a ten vstřelil veledůležitý a troufám si říci, že i impulzní gól – 0:1.

   Jak skončila úvodní dvacetiminutovka, začala i ta druhá. I nadále se hrál poněkud urputný hokej, přičemž jsme větší hokejovost Rytířů doháněli zvýšenou zarputilostí a bojovností. Domácí byli stále více na puku, ale naší hráči s nimi dokázali bruslit, obránci již tolik nechybovali a co prošlo, pochytal někdy i s přispěním několika vánočních andělů Honza. V čase 24.07 jsme dostali aktivním forčekinkem domácí pod tlak, vyhazovaný puk doputoval až na modré k Červajzovi a Michal ideální tečí v předbrankovém prostoru, změnil směr jeho střely – 0:2.

   Cestou do kabiny po této části jsem vyslechl plodnou debatu domácích Rytířů, obsahující hodnocení dosavadního průběhu, kterému by však porozuměl pouze zainteresovaný člověk. Jako namátkový příklad uvádím větičku, která je po velmi drobné úpravě vhodná i pro takové to rodinné soutěžení s dětmi. „Do p.dele, ty č.raku, takovýhle hovnošťouchači a my s nimi hrajeme úplnou p.ču“! V úpravě pro děti zhruba následující překlad. „, Saprlote, milý spoluhráči, ty naši kamarádi z Kutné Hory dnes nejsou tak dobří, ale mi je nějak nedokážeme porazit“. Nicméně bylo před námi ještě dvacet minut, a že se do toho domácí pořádně obujou, bylo naprosto jasné. Jejich pressing nabíral na obrátkách, ale když jsem viděl, že honí puk většinou po mantinelech, od kterých je jen málokdy pustíme, a například takový Ondra udrží o hlavu vyššího soupeře přišpendleného na prknech skoro 10 vteřin, začínal jsem věřit, že dnes by to šlo. Ovšem v čase 47.16 udeřilo během naší přesilovky ze situace, která nebyla v tomto zápase příliš častá. Rychlý protiútok, akce 2-1, nahrávka a ideální zakončení pod víko – 1:2. Domácí euforie neznala mezí, což jenom dokazovalo, jak jim o vítězství nad námi opravdu šlo a což teprve za dalších pět minut, když srovnali na 2:2 během své přesilovky. Sršni tuhle situaci z posledních zápasů již moc dobře znali a snad i proto je to tentokrát tolik nerozhodilo. No a pak v čase 53:43 se to stalo. Všechny jepičí naděje vlašimských na obrat zahnal dlouhý pas Miloše, který vyslal Dýťu de brejku, následovala nezištná nahrávka Michalovi, který bekhendem rozpoutal sršní šílenství a posunul celý tým k vysněné výhře 2:3! Cesta se ale ještě zkomplikovala v čase 56.07, kdy za vyhození puku mimo hrací plochu zamířil Fíďa do hokejového vězení. Jak jsme se ale po zápase dozvěděli, jednalo se o justiční omyl, protože na vině prý byl nakřivo postavený zimák a k tomu ještě z kopce. Ale zpět na ledovou plochu, kde střely na bránu nebraly konce a čtveřice sršňů odolávala jen s vypětím sil. Početní výhodu si domácí prodloužili ještě power-play, ale ta vzala za své půl minuty před konce, když byl vlašimský hráč vyloučen za podražení a my si své cenné vítězství již s přehledem uhlídali!

   Uuufff! Včera jsme se ve Vlašimi konečně chytili a dokázali do třetice všeho dobrého neprohrát zase ve finiši o gól, i když by se slušelo říct: naštěstí. Kdo čekal krásný hokej podepřený nádhernými akcemi, musel být poněkud zklamán. Kdo čekal urputný boj o každý centimetr ledu, fyzicky nesmírně náročný a dramatický hokej do poslední vteřiny, byl potěšen. Individuální kvalita soupeře byla značná a nebudeme si nalhávat, že lepší než naše. Pozitivem ale zůstává, že jsme fyzicky neodpadli a svým aktivním bruslením a obětavou hrou eliminovali soupeřovi přednosti. Útočníci po ztrátě puku sprintovali zpět a dojížděli útočníky soupeře, čímž usnadňovali obráncům práci a obránci snížili počet zbytečných chyb. Hráli jsme trpělivě a způsobem, který je pro soupeře vždy nepříjemný. No, a samozřejmě jsme byli moc rádi, jak od nás Rytíři dostali lekci v efektivitě. Vystřelili jsme na jejich bránu 13 krát a byly z toho tři branky. Soupeř vystřelil 44 střel a jenom 2 zásahy.

   Utkání rozhodl svým hattrickem Michal, který si po zápase zaslouženě posbíral čepice z ledu za tři góly, ale první hvězdou zápasu tentokrát jury určila Honzu, který svou svatyni okupoval s urputností sumce Holdegróna, co zabral jičínský rybník a impozantně s výborným pohybem řešil složité situace před ní. A jestli po přečtení statistik nabudete dojmu, že jsme hráli jen na jednu lajnu, poněvadž tam nenajdete zmínku o Ondrovi, Vojtovi, Kubovi, Matějovi, Fíďovi a Milošovi, tak byli na ledě taky. Do statistik se sice neprosadili, ale práce, kterou odvedli, byla skvělá a nesmí zůstat bez povšimnutí.

   Na led vedoucího týmu (tedy do tohoto zápasu) jsme vyráželi jako předposlední tým KLD a vydřená výhra potvrdila, že pokud se naše squadra vypne k heroickému výkonu, dokáže sehrát vyrovnané utkání prakticky s každým týmem KLD a dokonce je připravit i o body. Dalo by se říct – from zero to hero, ale já říkám – vydržať!!!

HC Rytíři Vlašim – Sršni Kutná Hora  2 : 3 ( 0:1, 0:1, 2:1 )

brankaři: Wagenknecht Filip, Chalupa Jan

obránci: Konečný Miloš, Fišar Tomáš st., Jelínková Johanka, Červinka Jan

útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Hríbik Vojta, Koubský Jakub, Procházka Matěj

branky: Šváb Michal 3x

asistence: Dytrych Vojta 2x, Červinka Jan, Konečný Miloš