SK Sršni Kutná Hora

Soubojem 16.kola KLD s HK Kralupy nad Vltavou uzavřel v sobotu náš tým soutěžní část letošního roku. Základní otázka před zápasem byla o tom, zda Sršni, kteří v minulém kole dokázali vyhrát na ledě Vlašimi, navážou na dobré výkony z posledních tří utkání a okusí letos poprvé pocit dvou vyhraných zápasů v řadě. Již z nadpisu je ale patrné že ne.

Přesto začátek byl jak z říše snů. Uběhlo pouhých 24 vteřin úvodní části a Sršni již vedli 1:0 po důrazu Fíši před gólmanem. Jak se ale následně ukázalo, vedení přišlo příliš brzy a naše pušky se poté nadlouho odmlčely, takže branky začal střílet soupeř. Na konci 6.min. jsme nechali trestuhodně volného hráče na pravé straně a ten svoji přesnou trefou vyrovnal na 1:1. Během časově dlouhého intermezza smírového stavu jsme ještě několikrát provětrali soupeřovu obranu – Dýťův nájezd, při kterém ho dobruslujicí hráč přejel jak kamion srnku na silnici, nebo nahrávka Fíši volnému Michalovi, na kterého zívala poloprázdná branka. V rozhodujícím okamžiku jsme ale vždy selhali, což soupeř ne, a tak šel dvě minuty před sirénou do trháku 1:2.

Naše hra v první části nebyla tak špatná, aby byl obrat v zápase nad naše síly, ovšem vstup do druhé třetiny byl hodně rozpačitý. Soupeř trochu přitvrdil muziku a my se nebyli schopní dostat pořádně do tempa, jako by nám chyběla chuť do zápasu a elán. Nechávali jsme se lehce přehrávat v osobních soubojích i bruslařských dostizích, nebojovali jsme o volné puky a výsledkem takového přístupu bylo to, že jsme v polovině utkání v rozmezí dvou minut dvakrát inkasovali – 1:4. Bohužel ani to nás nenakoplo a i nadále jsme marně hledali nějakou mízu a impulz k lepšímu bruslení, agresivnější hře a hlavně nápad, jak překonat dobrého brankáře, kterému nechyběla ani ta pověstná hokejová fortuna a dobře postavené tyče.

Mdlý a jalový výkon našeho mužstva bohužel pokračoval i v posledním dějství. Soupeř, jakoby spokojen s výsledkem už tolik nebruslil a bylo tedy na nás, abychom začali tvořit hru. Vzhledem k tomu, že to není vyloženě naše parketa, jsme tedy byli více na puku a v třetině hostů, ale chyběl nám nápad, moment překvapení a finální střela. To se bohužel nedá říci o soupeři, a tak jak padaly další góly do naší sítě, přestávalo se nám chtít čím dál víc bruslit. Nezáživný a zcela do podprůměru nezájmových dorosteneckých představení zapadající zápas nakonec skončil výsledkem 2:7.

Nechce se mi už víc komentovat tento zápas, který jakoby reflektoval prázdninovou pohodu a blížíce se vánoční svátky. Jenom bych si přál, aby si všichni opravdu uvědomili, že nejsme týmem, který bude válcovat soupeře díky výškové a fyzické převaze, nebo výjimečným technickým dovednostem, ale důrazem, nasazením, bojovností a sebevědomím. Toho všeho se nám tentokrát ale nedostávalo.

Zápas měl pro nás ještě bohužel jednu poněkud nešťastnou příchuť, a to v podobě zranění Matěje. RTG naštěstí nepotvrdilo zlomeninu, a tak se aspoň nesádrovalo, ale Matěj má bandáž a na čtyři týdny po hokeji. Za celou kabinu ho pozdravuji s přáním brzkého uzdravení a návratem mezi nás.

I když to tentokrát rozhodně nebyl náš zápas, tak za hráče s nejlepším výkonem na ledě jsme vcelku jednomyslně vybrali kupodivu hned dva a ještě k tomu oba obránce. Fíďa a Červajz podali dobrý a sebevědomý výkon, a přestože se nevyvarovali několika chyb a nepřesností, hráli i za nepříznivého stavu s plným nasazením, ale především se čím dál víc přibližují mé představě konstruktivního a ofenzivního obránce.

Dobrou noc, dobrý den a lepší zítřky.