Junioři drží neporazitelnost

SK SRŠNI Kutná Hora – HC Rytíři Vlašim 6:3 (3:1,1:1,2:1)

Výkon týmu, ale pořád není dobrý. Umíme víc, ale nedokážeme to předvést v zápasech.

 Vlašimáci jsou pro nás jedním z nejbližších týmů geograficky i herně. Zejména ročníky 96 a 97 spolu už zažili mnohé, dokonce někteří naši hráči hráli v dresech Vlašimi na turnajích, i mimo ČR.
Oba týmy měly vždycky vysokou kvalitu, proto jsme se setkávali za stavu, kdy byly oba týmy na čele tabulky, podobně je to i letos. To všechno vytváří pokaždé přátelskou atmosféru, na ledě si ovšem hráči nedarují ani centimetr místa a přes nadstandardní vztahy hráčů i vedení týmů jsou to jiskřivé zápasy.

 V tomto zápase se dají považovat za velmi pěkné a dobře sehrané všechny naše  gólové akce + několik dalších, které gólem neskončili. Z toho plyne, že když se pětka vrhá do střídání s cílem dát gól, dokáže účelně kombinovat, hrát dobře pozičně a vyhrávat osobní souboje, když na ně dojde.
Otázkou ovšem je, proč to jde jen občas…

Gólově otevřel zápas David Jestříbek, který se prosadil u brankoviště po nahrávce Matesa Jelínka z levého rohu. Následovali góly, po finální spolupráci Jendy Tvrdíka a Matesa Jelínka, u jednoho si připsal gólovou nahrávku Miloš Konečný.
Bodově se prosadili, ve druhém zápase po sobě, jen 4 hráči. I v tom vidím pokles naší aktivity. Neočekávám, že budou vždycky bodovat všichni, očekávám ovšem prosazení se dalších hráčů, kteří umí připravit přesně časované nahrávky pro hráče, kteří se dokáží prosadit z těsné blízkosti brány svou šikovností nebo střelou z kruhů nebo od útočné modré. Máme takové hráče, proto musí být v každém střídání aktivní a do každého jít s cílem a chutí vstřelit gól. A pokud nás soupeř přehrává, pak s cílem držet ho jednoduchou hrou před naší obrannou modrou a nevypustit jediný souboj.

Přesilovky.
Po minulém zápasu se Žebrákem jsem vyzdvihl jednu z přesilovek a stojím si za její kvalitou. Gól z ní ovšem nepadl. S Vlašimí jsme měli k dispozici 8 přesilovek a z toho jsme využili 3, tzn. 37% úspěšnost. Přestože jsme je tentokrát nesehráli „na oko“ tak pěkně, sehráli jsme je efektivně. V tom vidím jádro pudla.
Naši hráči se často snaží vymýšlet geniální nahrávky, geniální kličky a jiné „geniality“, ale často za cenu velkého rizika. Takové akce se stávají neúspěšnými tím, že ztratíme puk a umožníme útočit soupeři.
Hledejme proto cestu v účelnosti. Nahrávka nemůže směrovat na hráče, který je schovaný za protihráči, kličkovat před útočnou modrou je zhovadilost, která přináší buď ofsajd, ztrátu puku a proti útok, nebo si hráč naskočí na strom soupeřova beka. A přitom řešení je snadné a všichni ho znají – nahodit puk do třetiny. Zbavíme se tím na chvíli soupeře, hra se bude odehrávat na jejich půlce, což automaticky znamená, že není ohrožována naše brána. A když jsme na půlce soupeře, tak proto, abychom dali gól. Proto je nutná střelba a ne nesmyslné množství nahrávek, kdy s každou další riskujeme ztrátu puku i pásma a tím zase ohrožujeme vlastní bránu.
Nejedná se o objevení Ameriky, ale o základní princip, který je třeba si uvědomit.
Musíme se dostat rychle, tzn. nekomplikovaně na soupeřovu polovinu a aktivní hrou držet soupeře dostatečně daleko od naší poloviny hřiště. Geniální nahrávky a jiné geniální prvky využívejme jako koření, ne jako základní kámen naší hry.
K realizaci jsou třeba už „jen“ zcela základní prvky, které provází každého hráče od přípravky, a které musí být schopen dělat automaticky, aniž by ztrácel čas nad jejich přemýšlením
– kvalita bruslení
– přehled o hře, tzn. spoluhráčích i soupeři
– zvednutá hlava při hře a s tím spojená přesná nahrávka
– střela všemi způsoby
To všechno podtrženo věčným opakováním při trénincích, a fyzičkou.

 Dnešní článek jsem pojal trochu jinak, důvod pramení z mého přesvědčení, že většina našich hráčů má větší dovednosti, odhodlání vyhrávat a fyzičku, než v posledních zápasech ukazují. A proto nefunguje tým, jak by mohl a měl.
Když se nebude střelecky dařit dvěma našim nejvíce bodujícím hráčům, co se bude dít? Kdo další bude aktivní v útočení, kdo další bude dávat góly? Nebo pak začneme prohrávat? To přece nechce nikdo z nás.
Tenhle tým má hodně individuálně šikovných hráčů v útoku i obraně a hlavně umí a chce vyhrávat. Protože umí hrát celých 60 minut.
Hrajme proto právě tak a komplikujme život naší aktivitou a našimi výhrami soupeřům, a ne sobě svým uvolněným výkonem.

Sestava:  Kunášek Michal
Marvan David, Šváb Ladislav, Švejda Petr, Konečný Miloš
Böhm Tomáš, Hríbik Vojtěch, Jelínek Matouš, Jestříbek David, Sádlo Aleš, Šváb Michal, Tvrdík Jan

Branky:              Jestříbek, Tvrdík 3x, Jelínek 2x
Asistence:          Konečný, Jelínek 4x
Vyloučení:          10 minut : 16 minut

-Zdeněk Jelínek-