Jánošíci z Kutné Hory (DOR)

   Jak ten čas letí! Teprve nedávno jsme odhodili letní šortky a trika a již mnozí z nás shánějí poslední (já tedy první) vánoční dárky a chystají se na závěr letošního roku. Čas je ale spravedlivý a nikomu nestraní, jde nemilosrdně stále kupředu a nikoho se na nic neptá! To samé platí i o letošní KLD, jejíž los zavál do Kutné Hory na poslední mistrovský zápas roku 2012 tým černošických Tygrů. Jasným favoritem byli hosté, kteří se momentálně tetelí na druhé příčce tabulky, zatím co hokejisté z města pod Barborou ji na obdobném místě uzavírají.

   Prvních 10 minut zápasu však vůbec nekorespondovalo s rozdílným postavení v tabulce. Lehce a aktivně se pohybující Sršni se snadno dostávali do pásma a chlapci se znakem tygra na hrudi se občas jen tak tak bránili. I přes velký tlak a místy skoro kempování v obranné třetině černošických se nám ale nedařilo za jejich gólmana dopravit jediný puk. Ovšem jak praví mudrosloví: „Kdo je trpělivej, ten je odměněnej“, nebo taky: „Když je štěstí unavený, sedne i na Matese“. Ať tak, či onak, v čase 10.53 jsme se právě jeho zásluhou ujali vedení 1:0. Naše převaha pokračovala dál, ovšem na začátku 14.minuty soupeř ztrestal naše plýtvání šancemi, kdy smutným hrdinou byl jinak skvěle chytající David. Puk vystřelený od modré jen nešťastně brnkl o jeho lapačku a byl bohužel tam – 1:1. Tento stav ale trval pouhých 30 vteřin a Pavel nahrávkou, která měla opravdu mozek, našel našláplého Dominika, hrajícího tentokrát jako po výměně procesoru. Ten vymíchal hráče ve středním pásmu, periferním viděním vyhledal ideální místo pro střelu a pak magickým švihem trefil šibenici! Nádhera! Tak se to hraje! A netrvalo dlouho, přesněji 36 vteřin a prosadil se i útok s pořadovým číslem 2. Fíďa dostal ideální nahrávku od Dýti, a protože se zbytečně dlouho nemazlil s pukem, tak se třepetal v síti dřív, než se stačil gólman přesunout 3-1.

   Do druhé třetiny ale nastoupil úplně jiný soupeř. Po dopadu puku na led se kolotoč roztočil opravdu rychle a Tygři všem dokazovali, že jsou skutečné šelmy. Nepěkně nám zatápěli, mačkali nás, ale Sršňům se hra dozadu s vypětím všech sil dařila a co se nepovedlo ubránit, to pochytal David. Dopředu jsme se ale dostávali taky a Dominik s Tomášem dokonce pohořeli v 1000% šanci. Oslabení v 5.min., kdy se usadil na trestnou Dominik, bylo skutečným zátěžovým testem naší obrany, obzvláště když se asi dvacet vteřin prohánělo po ledě i šest hráčů hostů. Po návratu z trestného boxu, ale Dominik odčinit své dvě minuty nuceného odpočinku a asistencí se podílel na druhém Matesově gólu – 4:1. V dalším průběhu mače se hrál poměrně svižný a vyrovnaný hokej, ale v závěru třetiny už se opět začali více prosazovat kvalitní bruslaři hostů a Sršni se často měnili pouze v poziční plejery. V čase 36.33 se po mele před naší brankou černošičtí prosadili a snížili na 4:2. Skóre se do druhé sirény již nezměnilo, a to nám dávalo solidní startovací pozici do závěrečného dějství.

   Vstoupili jsme do něj ovšem nepochopitelně bázlivě a s nedostatečným pohybem. Naši pasivitu v soubojích, vlažné bruslení a nedostatečné bránění šikovných a technicky vyspělých Tygrů potrestal tento modrý tým již v čase 41.38. Velmi brzy 4:3 a drámo mohlo začít, protože obě mužstva si byla vědoma toho, že každá další branka v kterékoliv síti by mohla být rozhodující. V této fázi utkání nás jednoznačně podržel David, to když několikrát i s přispěním štěstěny, hasil nebezpečí na poslední chvíli. Mimochodem jméno David je z hebrejského (starožidovského) slova Dód, což znamená miláček, s čímž určitě ale nesouhlasí po sobotě útočníci soupeře. Ovšem zpět k hokeji. Bylo třeba se co nejdříve vzchopit a postavit se soupeři čelem a především aktivitou. První z našeho týmu to pochopil 1.útok a v čase 52.12 stál na konci jejich spolupráce Dominik. Na světelné tabuli utěšeně zazářily číslovky 5 domácí a 3 soupeř. No hezky se na to dívalo, škoda že jenom minutku než pruhované šelmy opět snížili na rozdíl jediné branky – 5:4. Ty řachy od spadlých brad z naší lavičky byly slyšet snad až nahoře na tribuně a drama jako vystřižené z filmu „7 minut před koncem“ mohlo začít. Těžko popsat, co všechno se seběhlo v tomto extrémně vypjatém závěru, protože z některých slovních projevů jsou publikovatelné snad pouze předložky a spojky. Hráčům rapidně docházely síly a v podstatě dohrávali jenom silou vůle. Zanedlouho už bylo černošické brankoviště prázdné a hosté hráli power–play, ovšem místo drtivého závěru se díky aktivnímu forčekingu nemohli dostat ani přes střední pásmo. A pak to přišlo. Tomáš, který ještě před chvílí sotva tahal nohy, nedal svým pohybem nejlepšímu obránci soupeře možnost založení útoku. K údivu všech ho přinutil jenom k zoufalému odpálení puku, který se od něj ovšem odrazil, nabral výšku a tenisovým lobem zapadl do branky. Góóóóóóóóól – 6:4. Do konce zápasu sice zbývalo ještě 59 sekund, ale ty poměrně rychle zmizely v propadlišti dějin. A potom už jen nečekaná úleva a radost všech. To jsme nečekali, ale za tohle to opravdu stálo!!!

   „Jako noc a den“ – tak jednoduše by se dalo nazvat porovnání našich dvou posledních výkonů, nebo taky Jánošíkovským mottem: „Bohatým brát a chudým dávat“. Možná překvapivý, ale naprosto zasloužený úspěch, za kterým je hodně práce a dřiny. Pozitivní věcí je poznání, že hráči jsou ochotní podstoupit tréninky s maximální pracovní intenzitou, kterou jsou potom schopni přenést do zápasu. Dalším rozhodujícím faktorem byla skutečnost, že hráli naprosto disciplinovaně a udrželi svoje emoce na uzdě. Neoslabili tým žádným zbytečným faulem a pouze dva malé tresty v takto vypjatém zápase je něco naprosto výjimečného. Dalším pozitivem je taky fakt, že byli schopni mnohem víc přenést do hry naše představy, jak bychom měli hrát. Opět se naplno ukázal charakter jednotlivých hráčů, vnitřní síla týmu a potvrdilo se, že pokud je základní kostra týmu pohromadě a podaří se splnit všechny předešlé podmínky, můžeme hrát s každým soupeřem. Výkon Sršňů hodnotím naprosto pozitivně, přestože to nebylo vždy 100% a oslnivé, ale vybojované a vydřené vítězství je mnohem cennější, nežli jednoznačná výhra o deset branek.

   Myslím, že diváci si museli přijít na své, neboť utkání mělo svoji kvalitu a nabídlo výborné individuelní i kombinační akce se spoustou šancí. Hrálo se rychle, patřičně tvrdě a přesto bez zákeřností a excesů. No a na nedostatek vzruchu či dramatičnosti si snad nikdo nemohl stěžovat. Doufám, že výsledek i předvedená hra Sršňů byla tou nejlepší pozvánkou na Vánoční turnaj, který Sršni odehraji na domácím ledě 26.12.2012.