Jak jsem to dokoukal z tribuny

JUN: kolo 17 TJ Tatran Sedlčany vs. SK Sršni 6:7 SN (1:2, 2:1, 3:3 – 0:1 SN) (hrálo se 02.02.2013) 

O půl deváté večer v pátek (01.02.2013) jsme skončili předehrávku se Zbraslaví a hned v sobotu ráno jsme v osm hodin odjížděli do Zbraslavi. Body jsme s nimi letos ztratili celkem zbytečně, odehráli jsme proti nim z naší strany dobrá utkání. Nejeli jsme tam prohrát, ale bylo nás tak tak a dorostenci hráli jen o hodinu později, takže posila žádná.

Domácím chytal Karda (fakt dobrý), měli v poli pět dalších „devěttrojek“ a celkem jich bylo na nás devatenáct. Hráli o možnost dostat se z posledního místa tabulky. Nečekala nás sobotní dopolední procházka, aby nám chutnal oběd.

Když jsme jeli z utkání proti Zbraslavi, oznámil jsem Michalovi Kurkovi, že bude v Sedlčanech chytat. A on mi říká: „Trenére, ale Šimon dneska chytal hodně dobře, nebylo by rozumnější, aby šel do brány zítra zase on?“ Tak jsem mu řekl, že je to jejich volba. Ale že z hlediska psychologie by asi bylo opravdu lepší, aby zase chytal Šimon, aby si mohl trochu zafixovat do vědomí dobrý výkon, dobrou formu. Večer jsem Šimonovi zavolal a řekl jsem mu to. Vzal to ochotně (do telefonu mi to tak připadalo).

Třináct prvních minut bylo opatrných, ale cítil jsem, že se nás asi bojí o trochu víc, než my jich. Navíc nevěděli, že Jirkovi Tvrdíkovi drží koleno na dobré slovo. Navíc jsem měl ještě hrůzu z domácího gólmana Kardy (to je ten, co nám v Hoře ukradl všechny body), protože to začalo vypadat, že se situace bude opakovat – bušili jsme do něj a nic z toho.

Přesto anebo právě proto jsme dostali první branku. Naštěstí netrvalo dlouho a Jirka Tvrdík Kardovi vymetl šibenici  a ani ne za minutu nahrál Otovi na druhou branku.

Po první přestávce, když už se šlo na led, za mnou přijel Šimon Balham a oznámil mi, že by chtěl, aby to od půlky utkání dochytal Michal, protože ho bolí po včerejšku nohy.

Selhal jsem.

Neseřval jsem ho a nenařídil jsem mu, že to bez řečí dochytá. Ujistil jsem se, že to tak opravdu chce a pokrčil jsem rameny. Michalovi jsem to řekl, ten zůstal koukat jako péro z gauče a já viděl, že mu to ani Šimon neřekl sám. Se Šimonem jsem se ještě domluvil, že bude normálně chytat a že se uvidí. Spoléhal jsem na to, že na „únavu“ zapomene a dochytá to.

Když jsme (MY ne, ale Jirka Tvrdík) dali navíc třetí gól, už jsem začínal mít pocit, že bychom to mohli v klidu dohrát.

Jenže v polovině utkání opravdu Šimon vystřídal a na led šel zmrzlý Michal. Martin Zíka na mě nevěřícně vyjel, co je to ZASE za blbost, když Šimon chytá perfektně??? Necítil jsem se nijak přesvědčivě, když jsem mu řekl, že Šimon sám o to požádal, že po včerejšku už nemá sílu…

Nebudu to dál zbytečně natahovat: Michal vlezl na led, za dvě minuty dostal první branku (dobře trefená po zemi…), za další dvě minuty druhou a do konce druhé třetiny to bylo rázem 3:3.

Kromě toho začal zase úřadovat rozhodčí (bez ohledu na moji trenérskou chybu) – hned od počátku druhé třetiny nás začal vylučovat (za třetinu pět vyloučených z celkových devíti a Káďa k tomu trest ve hře a šel se svléknout). Nutno říci, že Káďův zásah byl absolutně zbytečný. Postavili se proti sobě s protihráčem a Káďa mu dal hlavičku přílbou. Začal on, to bezpochyby, ale soupeř mu tu hlavičku vrátil. Jenže na dvě minuty a do konce šel jenom Káďa…

To už jsem na střídačce pěkně hulákal (ale nebyl jsem nijak osobní ani sprostý, jen jsem prostě spíše bezmocně řval). Rozhodčí mě vyhodil ze střídačky a musel jsem jít buďto na protější tribunu nebo ze zimáku pryč… Do konce třetiny jsem jen nevěřícně koukal, co se na ledě děje…

Co se nestalo o přestávce – Šimon Balham se sám ochotně začal převlékat do hráčských věcí… Udiveně jsem mu připomněl, že už nemohl, že ho bolely strašně nohy… A zase jsem mu nedokázal říct: NE!!! Vedla mě k tomu snaha nezpůsobit v týmu větší rozruch, protože už byl dostatečně velký.

Netušil jsem, že všechno, co se kolem nás děje, má asi vyšší smysl.

Sotva zahájila třetí třetina, rozhodčí přijel k naší střídačce a něco tam domlouval. Ukázalo se, že Šimon NESMÍ začít hrát (protože je brankář) uprostřed utkání jako hráč v poli. Šel se do kabiny svléknout a na ledě pokračoval masakr. Než se Šimon oblékl zpátky do golmanského (ta prozřetelnost!!!) dostal nevinný Michal další tři branky a bylo to najednou 3:6 v náš neprospěch. Stál jsem na tribuně a utkání nám utíkalo skrz prsty.

Co nás zachránilo: naštěstí Martin Zíka bojoval jako lev o každý kotouč a najednou docela nenápadně po jednom takhle vybojovaném kotouči a po hodně chytré přihrávce Jirky Tvrdíka (byl úplně u všech branek – 4 branky, 3 přihrávky, bylo to jeho utkání) dokázal vstřelit naši čtvrtou branku. Čas: 46:49. O vteřinu později se vrátil Šimon do branky a nepustil už za záda ani jeden kotouč!!!

Stál jsem takhle coby trenér na tribuně poprvé a musím říci, že je to trochu jiné, než z roviny ledu. A viděl jsem nádherné představení svého týmu. Bylo to 4:6 a najednou nic nebylo ztraceno. Chodili jsme za každým kotoučem, rvali jsme se o jejich branku. Fyzicky jsem si uvědomil strach a ochromení domácích. Báli se každého kotouče, všechno vyhzovali, protože si mysleli, že náskok uhájí.

A rozhodčí, jakoby měl strach dál vylučovat stejným systémem jako dosud, najednou přestal být vidět a hrálo se zcela v pohodě.

V pětapadesáté minutě Jirka Tvrdík stáhnul skóre na 5:6. Mně už to bylo v tu chvíli jedno, protože pro mě už kluci ten zápas vyhráli. Ale jim to nestačilo. Martin Zíka v 59. minutě vyrovnal. Sedlčany byly na kolenou a málem jsme dokázali vyhrát v normální době.

Jely se nájezdy, které, pokud mě paměť neklame, jsme za mého působení v Hoře nikdy nevyhráli. Šimon nepustil ani jeden. Jirka Tvrdík ten poslední zcela bravurně proměnil – dostal Kardu do pohybu na bekhendovou stranu, stáhl kotouč na svůj forhend a pak ho relativně snadno prostřelil.

Zápas odehráli všichni skvěle. Finis Coronat Opus. Konec korunuje dílo aneb konec dobrý všechno dobré…

Já chtěl, aby šel na poslední třetinu hlavně Hynek Macháček do beka, aby nahradil Káďu a chtěl jsem po Martinovi Zíkovi, aby hrál taky dozadu a Tomáš Pavlíček aby šel dopředu. Borci si to vyřešili sami – dozadu šel Jirka Tvrdík (stejně pak hrál libera) a Martin Zíka šel za každým kotoučem do třetiny Sedlčan. Fakt neuvěřitelné. Kdybychom takhle uměli hrát pokaždé! Hynek Macháček má problémy s kondicí, pořád hlásí, že už nemůže. V tu chvíli jezdí po ledě jako „šafář“. V Sedlčanech taky „nemohl“, přesto (anebo právě proto?) najednou vytáhl možná rozhodující zákrok utkání. Byli jsme u nich ve třetině – všichni směrem k brance. Hynais jako poslední hráč v jednom okamžiku neměl šanci udržet kotouč ve třetině, už k němu sjížděl jeden Sedlčanský a druhý pochodoval na ose za ním sám na Šimona. Kdyby to dopadlo, jeli by dva sami na gól. Jenže Hynais, jak už „nemohl“, najednou vytáhl zákrok, který bych do něj neřekl. Skočil po hlavě na led a hokejkou čistě odpálil kotouč k brance domácích. Tam jsme se ho zmocnili a dali gól my (myslím, že to byla branka na 5:6). Takový to byl zápas.

Zásahy brankářů:

1. třetina: SED 12, SKS 7

2. třetina: SED 7, SKS 17

3. třetina: SED 10, SKS 15

Sestava, branky, subjektivní bodování a +/- statistika (součet účastí na ledě při obdržených a vstřelených brankách).

Branky (v pořadí jak padaly za sebou) a Asistence (v závorce): Tvrdík (Zíka),  Hynek (Tvrdík), Tvrdík (Zíka), Zíka (Tvrdík), Tvrdík (Hynek), Zíka (Tvrdík), Tvrdík (rozhodující SN). Vyloučení: 8 (+TS):9 (Kadlec OK).

Sestava (v závorce +/- body): Balham, Kurka (30. – 47. min.) –  Pavlíček (-2), Kadlec (-3) – Marvan (+2), Švejda Petr (+2) – Hynek (+1), Tvrdík (+1), Zíka (+2) – Macháček (-1), Sádlo (-1), Vojtíšek (-3).

Richard Bláha