Hráli jsme tužku, soupeř dvě, takže jsme si nakreslili výsledek 9:3 a šli domu (dorost)

Sršni Kutná Hora – HK Kralupy nad Vlt. 9 : 3 ( 6:3, 3:0, 0:0 )

   V kabině před zápasem jsme si zopakovali několik tradičních frází, jak musíme být aktivní, bruslit, bránit i útočit v pěti lidech……a šli na led. Jak jsme si řekli, tak jsme taky neudělali. Začátek zápasu byl velmi ospalý, hra na obou stranách poněkud rozháraná a plná nepřesností. Situaci neulehčovaly ani nepochopitelné nářky soupeře, který si neustále stěžoval, jak je mu křivděno – vskutku, takhle rozzuřeného trenéra od první minuty, jsem dlouho neviděl. A tak jako první přepsal nulu na světelné tabuli v čase 5.08 Pája a do dvoubrankového náskoku nás za chvíli poslal Martin. Vedli jsme, ale stále hráli ve stoje a jakoby bez chuti. No, a jak jsem tak čučel na led, čelist mi padala čím dál tím níž a hlava se začínala samovolně vrtět, Jenda, snahou o křížnou nahrávku, ideálně namazal soupeři do brejku a rázem to bylo 2:1. V 15.min. si vzal slovo jeden z nejlepších střelců mezi Sršni Janek a svými dvěma zásahy v rozmezí 14 vteřin nás dostal do trháku 4:1. Za tři minuty se podařilo do detailu zopakovat situaci, která předcházela první inkasované brance, s tím že asistentem soupeřovi byl tentokrát Petr. Po dalším našem zaváhání hosté snížili dokonce na 4:3, což nás zamrazilo, protože jsme měli utkání plně ve svých rukách, ale jak to v hokeji bývá, v tomto sportu pravidla zákonitosti neplatí a vše může být rázem jinak. Tyto obavy ale rozehnala nevídaná gólová smršť v poslední minutě, kterou ukončil až rolbař, který nás vyhnal z kluziště za stavu 6:3. Nejprve nabral rychlost Jenda, po pár tempech již byl sám před brankařem a nezaváhal. No a naděje hostů v čase 19.59 uzemnil k ledu kutnohorského stadionu Mates.