SK Sršni Kutná Hora

Sršni Kutná Hora – TJ Jablonec nad Nisou 1 : 2 ( 1:1, 0:0, 0:1 )

Psal se 23.březen 2012 18:00 a na TV Prima začínal finálový souboj kulinářského pořadu „Prostřeno“. Mimo to byl také zahájen souboj mezi Sršni a Vlky z Jablonce, a když píšu souboj, myslím tím boj doslova a do písmene. Po čtvrtém kvalifikačním kole měli všichni soupeři stejně po čtyřech bodech, a tak bylo vše stále otevřené. Jako blesk z čistého nebe přišla po minulém víkendu zpráva o zranění klíčového hráče, kapitána Janka, který často vedl první útočné komando našeho týmu. Základní sestava byla dále ještě ořezána o obránce Láďu, a tak muselo dojít na neplánovanou rošádu, co se týče rozestavení jednotlivých hráčů.
Zápas na svém začátku rozhodně neměl strhující tempo a solidní akci aby člověk pohledal. Přesto se dá hovořit o tom, že soupeř měl poněkud více ze hry a sem tam i nějakou šanci. Viditelně jsme se potýkali s několika problémy. Pohybem bez puku, pohybem s pukem, dání přihrávky, přijetí přihrávky, hrou v obranném pásmu, hrou v útočném pásmu a v neposlední řadě i nasazením, chutí a nízkým sebevědomím. Je třeba přiznat, že jsme se prosazovali spíše díky individuálním akcím jednotlivcům a při jedné z nich, dostal v 8.min. střelec „par excelán“ Martin od Pavla důvěru, s ní i puk, aby se prosadil v souboji 1-1 a nekompromisní střelou pokořil hostujícího brankaře – 1:0 Vlna euforie však netrvala moc dlouho a přibližně za minutu udělal Petr v obranném pásmu populární, ale fatální chybu, když rozehrál přímo na hokejku soupeře mezi kruhy a ten z jeho minely profitoval – 1:1. Nutno dodat, že se nejednalo o chybu pod tlakem, ani vynucenou, neboť Petr měl na vše dost času a klidu. Do konce třetiny se již nic mimořádného nepřihodilo a stav 1:1 byl pro Sršně vzhledem k nepředváděné snaze zvítězit ještě lichotivý.
Druhá třetina měla podobný průběh jako ta první, jen s tím rozdílem, že nepadl žádný gól. Přesto se v jejím průběhu hra poměrně vyrovnala, což bylo způsobeno jak ubývajícími silami u protivníkových hráčů, tak i lehce zvýšeným pohybem z naší strany. Přesto, kdo byl na hokeji před týdnem, nemohl pochopit tu výraznou změnu v herním projevu a zarputilosti Sršňů. Působili jak ryba na suchu, tahali puky zbytečně zpátky, málo bruslili a chtěli hrát ve stoje. Chyběla snaha zabojovat o neutrální puky, rychlejší přístup k soupeři s kotoučem a především větší tlak do branky. I tak jsme ale v závěru této části získali mírnou převahu a vytvořili si víc brankových příležitostí. Marně pátrám v paměti, kdy byl stav zápasu po dvou třetinách 1:1, takže měly oba týmy před začátkem třetího dějství stejně blízko k vítězství a stačila jedna chyba, která mohla zápas rozhodnout.
Taktika do poslední třetiny byla jasná. Dát do toho konečně vše, co jsme zatím nepředvedli a mě hodně mrzí, že si to někteří nejsou schopni uvědomit bez důraznějšího proslovu v kabině. Soupeř se už v této fázi zápasu zaměřil především na bránění a nám tak nezbývalo, než bušit ve většině případů do plných. Sršňům se několikrát naskytla příležitost na vstřelení branky, odehráli několik moc dobrých střídání, ale trápila je neřest posledních zápasů – nízká produktivita. V brance stál hráč na svém místě, který vychytal Dominikovi i nařízené trestné střílení, a když byl již překonán, zazvonila ve třech případech do napjatého ticha haly tyč. 56 vteřin před koncem zápasu, když už to vypadalo na dělbu bodů, rozhodla stará pravda: nedáš-dostaneš. Jablonečtí v rychlém protiútoku vystřelili na Davida a vyražený kotouč dopravil dojíždějící hráč do odkryté části branky. Kdyby v tom okamžiku přiletěl na led ručník, nikdo by se nemohl divit. Místo toho přišel time-out a pokus o hru bez brankaře. Protože jsme však měli na změnu stavu jen necelou minutu, nevymysleli jsme absolutně nic, rychle padali na dno a naše bárka tak napodobila osud Titaniku – 1:2.
Na tenhle zápas se bude ještě dlouho v nedobrém vzpomínat. „Legendary fuck-up“, jak by řekl Američan. Soupeři, kterému jsme minule dali devět branek, jsme tentokrát vstřelili jedinou….. a na tu se velmi těžko vyhrává. Nutno podotknout, že nás provázela smůla a chybělo pověstné štěstíčko. Ale štěstíčku se musí jít naproti a nejčastěji ho člověk potká, když zamaká, což jsme dokázali pouze v poslední třetině. Výsledek je pro Sršně trochu krutý a pro Vlky tak trochu šťastný. Ale tak to někdy bývá…. Takový ten sport je. Musíte i taková utkání sehrát a nasbírat z nich zkušenosti, abyste příště, možná, třeba mohli vyhrát. Pro Sršně plyne ze zápasu poučení, že na ledě nestačí být od začátku jen tělem (i když ani to se některým často nedaří), ale i duchem a srdcem. Je zřejmé, že bez větší disciplíny, nasazení, obětavosti a zapálení do hry nemůžeme v rozhodujících zápasech uspět. A pouze dvacet minut takového výkonu z celkových šedesáti je moc málo.
Na tvářích hráčů bylo po zápase jasně číst hluboké zklamání a přiznání, že jsme si to prohráli sami. Což samozřejmě není nic příjemného, ale fakt, že neúspěch není hráčům šuma fuk a že je trápí, je dobrou zprávou pro budoucí zápasy a sezóny.

Sestava:
brankař: Jelínek David, Kůrka
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Jelínek Mates
útočníci: Tvrdík, Jiráň, Pipek, Sádlo, Tomčík, Ryšan, Jestříbek, Macháček

branky: Pipek
asistence: Švejda Pavel

– Pavel Sirotek –