Dárek v podobě tří bodů

Začátek třetí etapy letošního ročníku KLD byl ve znamení odvetného zápasu s týmem Slavoje Zbraslav. Po papírově slabším soupeři nás opět čekal tým těžší kubatury a kalibru, přesto přiznám, že jsem k tomuhle zápasu přistupoval s pečlivě skrývanou nadějí, že už by se TO mohlo konečně podařit a my mohli okusit pocit dvou vítězství v řadě za sebou. Podařilo se a tento zápis napíšu opravdu rád.

   Zbraslav měla od začátku optickou i střeleckou převahu, zatím co forma našeho hokeje se dala spíše označit za vyčkávací. V čase 12.31 jsme po buly v obranné třetině nechali zbraslavskému útočníkovi příliš mnoho volného prostoru a času před Honzou, aby si z něj stačil udělat dobrý den – 0:1. O tom, že přesilovky budou v tomto zápase hrát velký prim, jsme přesvědčili již za tři minuty, když se Michal svou důrazností prosadil ve skrumáži před brankou – 1:1. Jepičí radost ovšem netrvala dlouho a v 19.min. i hosté využili svou početní výhodu, když potrestali naše špatné střídání, jež jim umožnilo přečíslení 3-1. První třetina tak skončila nepříznivým stavem 1:2 a našemu upachtěnému snažení scházela především jiskra, jakoby hráči neměli tu správnou chuť do hokeje.

   Přestávka tak především znamenala poradu, jak změnit rozestavení hráčů a nastartovat je k lepšímu výkonu, což ovšem přerušil Mates přáním předat mi dárek (moc krásný), který mě již plnohodnotně zařadil mezi hokejové dědky. Mates, ještě jednou moc a upřímně děkuji a omlouvám se za příliš strohý projev radosti, ale v duchu se mi již rovnaly nespisovné a pro tu chvíli i nepublikovatelné výrazy určené mým svěřencům v kabině.

   Po přestávkové bouři ale nastoupilo do druhé třetiny zcela jiné mužstvo, které jakoby dostalo energetickou injekci. Hned v první minutě této části vyhrál v naší třetině David buly, Michal okamžitě vyvezl puk po své straně a krásným pasem našel najíždějícího Dýťu, který se nemýlil – 2:2. Jednoduchá, rychlá kombinace, ale především vše bravurně a přesně udělané!!! To byl ten pověstný vítr do plachet, který jsme potřebovali, chytit se nějakou povedenou akcí. Zanedlouho se prosadil i náš nenápadný kombajn v obraně Fíďa. Našlápl k velkému sólu přes celé kluziště, zbavil se bekčekujícího útočníka, předjel oba obránce a propasíroval puk do branky mezi betony gólmana – 3:2. V těchto chvílích se pravděpodobně začal lámat osud celého střetnutí. Ujali jsme se vedení a střídačka pookřála. Miloš ovšem natolik, že se nechal hned dvakrát po sobě vyloučit. Jak se ovšem zvedalo tempo zápasu, narůstala i hladina testosteronů některých borců, a tak se čím dál více zbytečně jiskřilo, vylučovalo, popichovalo, nadávalo, oplácelo a výsledkem byla permanentně zahřívaná a obsazená trestná lavice i světelná tabule. Nemohu si ale odpustit výtku na adresu rozhodčích, že občas posílali hráče do hokejového vězení i za zákroky mírně řečeno sporné a takové věci jako zakázané uvolnění mnohokrát ani nezaregistrovali. Co chci ale zdůraznit je fakt, že pískali otřesně na obě strany. No nic zpět ke hře. V čase 35.58 Fíša při obranném zákroku vyrazil puk z hole soupeře, vlétl do útočné třetiny po levém křídle a přesně mířenou střelou švihem k tyči nedal brankáři šanci – 4:2. Dvě minuty před odchodem do kabin ještě ztvrdil naše vedení Michal brankou, pro jejíž popis bych mohl použít ctrl+c, ctrl+v s jeho první brankou – přesilovka, tlak do branky, stabilita, síla, pohotovost na hranici brankoviště – 5:2.

   Závěrečná perioda se již odehrávala převážně v naší režii, kdy jsme aktivním forčekinkem udržovali soupeře často sevřeného ve vlastní třetině, přesto počet střel i vstřelených branek byl férově 50 na 50. V čase 47.38 se prezentoval Michal svou typickou individuální akcí, ovšem netypicky z pravé strany – 6:2. Za dvě minuty hosté při přesilovce odpověděli gólem alias Dárius Rusnák (pamětníci určitě vědí, jak zpoza brány ničil soupeře) – 6:3. Skóre se následně ještě dvakrát pohnulo. Na 7:3 zvyšoval Ondra opět prosazením v předbrankovém prostoru, aby poslední a konečnou podobu výsledku dal zbraslavský hráč během další (již třetí využité) přesilové hry, když z kruhu prostřelil hráz těl před brankou – 7:4. Nic zásadního se již víc neudálo, a protože blížící se závěr utkání dával našemu vítězství stále jasnější obrysy, tak se jeho konec odehrál v poklidu a bez zranění, což lze s ohledem na početní stav našeho týmu považovat taky za důležité.

   Tak se to konečně podařilo a dvě výhry v řadě jsou každopádně velmi milé, přestože naše bezzubá hra v 1.třetině nenasvědčovala výraznější změnu k lepšímu, natož k tak bravurnímu obratu ve skóre. Nechce se mi ale tentokrát kritizovat a udělovat pomyslné palce dolů, a tak chválím především za výkon ve druhé a třetí třetině. Chválím a myslím, že tentokrát naprosto zaslouženě. Jen je důležité dál a dál poctivě trénovat, zůstat nohami na zemi a zachovat si chladnou hlavu, protože některé slabší povahy můžou mít i z malého úspěchu snadno a rychle závratě.

   Utkání se podle realizačního teamu tentokrát nejvíce povedlo Fíďovi, který před nadcházejícím reprezentačním srazem zřejmě zamotal hlavu Aloisovi Hadamčikovi. V úvodu utkání prostřídal úplně všechny posty, aby definitivně zakotvil v obraně, což už mu ale asi nikdo neodpáře. Opět se prezentoval spolehlivou hrou dozadu a smělými akcemi dopředu, při kterých dokázal využít svého dobrého bruslení a dlouhého dosahu k tomu, aby si bezpečně pokryl puk. Jeho jistým protipólem je další oceněný hráč – Dýťa. Chytrý, rychlý, nevypočitatelný, u kterého musí každý obdivovat jeho skvělou hru na malém prostoru. A posledním je Michal, který tentokrát nebyl tolik vidět v individuelních akcích, ale o to víc se prosadil a zorientoval v nepřehledných situacích před brankou.

   Po závěrečném hvizdu za mnou přijel na střídačku právě náš naposledy jmenovaný kapitán, potřásl mi pravičkou a s přáním všeho nejlepšího mi předal puk, s tím, že tohle vítězství mám k narozeninám. Děkuji všem, za krásný zážitek, ale to vítězství je především VAŠE. K ničemu jsou všechny řeči, sebelepší teorie, taktické plány, rady a strategie, když VY zato prostě poctivě a z gruntu nevezmete. A věřte, že vydřené body jsou vždycky ty nejsladší….

Sršni Kutná Hora – Slavoj Zbraslav 7 : 4 ( 1:2, 4:0, 2:2 )

brankaři: Chalupa Jan, Wagenknecht Filip

obránci: Fišar Tomáš st., Červinka Jan, Jelínková Johanka, Konečný Miloš

útočníci: Šváb Michal, Dytrych Vojta, Jestříbek David, Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej, Brabec Pavel

branky: Šváb Michal 3x, Dytrych Vojta, Fišar Tomáš st., Fišar Tomáš ml., Macháček Ondřej

asistence: Jelínková Johanka 2x, Jestříbek David 2x, Červinka Jan, Fišar Tomáš st., Fišar Tomáš ml., Dytrych Vojta, Šváb Michal

Trenér: Pavel Sirotek

-PaS-