Právě jsem ukrutně dožraný, protože jsem měl napsanou víc než půlku článku a pak to v Jáchymovi (přátelské oslovení mého PC) jen bliklo a bylo po ptákách. Netuším, proč, ale protože jsem netradičně neměl zazálohováno, kompletně celý text je v pytli. Takže jedeme ještě jednou, tentokrát už jen telegraficky a z jedné vody bez velkého přemýšlení.
Tradiční hokejový výjezd na kolech je minulostí a bez zardění odhazuji ze sebe omezující skořápku skromnosti a vykřikuji světu v ústrety, že letos se zúčastnil rekordní počet dětí a dospělých – 62 – slovy šedesát dva. Páni (anglicky čteno wau) – tohle jsem, spolu s Karlem Gottem, fakt nečekal a mám z toho opravdu velkou radost.
Ale abych to vzal alespoň trochu chronologicky. V neděli po desáté hodině vyrazila naše hokejová výprava směr Chotusice, kde byla naplánovaná první přestávka na hřišti. Den byl opět podle všech meteorologických pravidel letní. Slunce sálalo jako v půlce srpna a cestu nám zpestřil lajf start dvou gripenů přímo nad hlavami, čímž se vyplnilo Milanovo tajné přání. Z Chotusic je to jen, co by Bugár kamenem dohodil, na žehušickou pískovnu a zde proběhla druhá přestávka – tentokrát koupací. No a pak už se jelo na oběd do Rohozce, po kterém měla proběhnout pravidelná součást našich výjezdů – časovka. Jenže plány se plánují a blázni se radují, a tak v době našeho předem dohodnutého příjezdu se místo servírování poledního menu, začalo teprve vařit. Vzniklou časovou ztrátu jsem kompenzoval rozhodnutím – zrušit letos závody a pokračovat k domovu přes Třebešice. Zde však proběhla poslední, tentokrát neplánovaná, přestávka na hřišti, a protože někteří hoši se netajili svým zklamáním z odvolaných závodů, využili jsme možnost nabízející zdejší sportovní areál a zasoutěžili si v obratnostně silovém parkůru. Děti do závodů daly všechny své zbylé síly, předvedly nám neskutečné výkony a zaslouženě tak obdrželi při vyhlášení všichni medaile a tři nejrychlejší i poháry. Trajektorie závěrečné etapy sice trochu připomínala křivku zdravého srdečního rytmu. Nahoru a dolu a zase a znovu, přesto i poslední kilometry proběhly v klidu, nikomu se nic nestalo, žádný defekt nebyl a slunce pořád svítilo. Je tedy pravda, že jsme plánovaný čas návratu kolem 16.hodiny trochu přešlápli, za což se omlouvám a navrch ještě přidávám velké poděkování všem za příjemnou neděli s trochou sportu a hromadou vaší příjemné společnosti. Všem dobrou noc a zítra na tréninku na opětovnou viděnou.
P.S. Vzhledem k tomu, že jste mi všichni podepsali souhlas dle Nařízení EU, tak si můžete v naší fotogalerii ještě prohlédnout několik dokumentačních snímků.
http://sirahokej.rajce.idnes.cz/27.5.2018_Vyjezd_na_kolech/
http://sirahokej.rajce.idnes.cz/27.5.2018_Vyjezd_na_kolech/
-Pavel Sirotek-
Nejnovější komentáře