Ani dvě inkasované branky v úvodu neznamenaly prohru (dorost)

 Toto úterý 31.1.2012 v 18:00 hod. proběhla dohrávka velmi zajímavého utkání KLD, v němž nám byli soupeřem Rytíři z Vlašimi. Jistě se ptáte, co by mohlo být na tomto mači až tak zajímavého. Odpověď je velmi prostá a nastíní ji hlavně níže uvedená story.

   Zaprvé – derby mezi Sršni a Vlašimí přináší vždy urputnou bitvu o každý puk s dopředu nejistým výsledkem pro obě strany a toto utkání 15.kola nepředstavovalo v tomto ohledu vybočení z tradice. Zadruhé – vítězství by postrčilo Sršně zpět na první místo, na kterém letos tráví nebývale mnoho času. A bohužel zatřetí – sestava se nám v den zápasu sypala, jako sníh na silnice Vysočiny. Příčin bylo, zdá se několik. Někdo nemohl, někomu se nechtělo, ale především se nám po posledním zápase rozrostla marodka o Dominika a Láďu. Takže ve finále jsme odjeli s deseti statečnými, jedním gólmanem a vírou, že kvalita převýší kvantitu. Cesta proběhla v pohodě a lehký závan nervozity vneslo do šatny až nové složení druhé lajny. Nutno však dodat, že Mates svůj přesun do obrany přijal s absolutním nadhledem, neboť jak zdůraznil, hráč jeho kvalit se přece dokáže prosadit na jakémkoliv postu, určeném mu sestavou a následně se velice významně zahleděl na Davida (brankáře).

   Do zápasu vstoupila lépe podblanická družina. Běžela zhruba devátá minuta a už jsme byli v dvougólovém deficitu 2:0! Nutno však přiznat, že jsme byli od úvodu aktivnější a více brankových šancí se rodilo před brankářem Vlašimi. Ten ovšem rovnoměrně zatěžoval všechny části své výstroje, zatím co mi dvakrát poměrně snadno inkasovali. Přesto ale předváděná hra nenasvědčovala tomu, že bychom měli odjet z Vlašimi bez bodového zisku. Sršni se snažili hrát dál aktivně a gól doslova visel ve vzduchu. Když běžela dvanáctá minuta, přestalo to onen visící gól bavit a padl. V mumraji před brankou se po Jankově střele k dorážce dostal Jenda a úlevný výdech Sršňů byl jistě slyšet až na parkoviště – 2:1. Již za minutu se Janek prosadil i jako střelec, když dorazil Marwovo nahození od modré – 2:2 a s tímto skóre také odhoukala první třetina.

   Do druhé části jsme již naštěstí vstoupili správnou nohou a po několika šancích se ujali vedení 2:3. Aleš vybruslil z rohu před brankaře, ten zřejmě čekal nějakou kulišárnu, ale byla z toho nekompromisní střela mezi betony, která skončila za jeho zády. V čase 27.44 vystřelil od modré Pája a jeho dělu, těsně před brankařem, změnil trajektorii letu Dominik do levého vinglu – 2:4. Vlašimáci se však zdaleka nevzdávali a kontaktním gólem na 3:4 opět nahlodali naše sebevědomí. David vyjel správně proti puku směřujícímu k jeho brance, bohužel rozehrávka se mu podařila tak nešťastně, že trefil dojíždějícího útočníka domácích, pro kterého již nebyl problém trefit opuštěnou branku – 3:4. Pravdou však je, že David své zavání spoluhráčům, ve zbytku utkání, několika výbornými a důležitými zákroky dostatečně vynahradil. Ze strany Sršňů dál pokračoval více méně efektní ohňostroj ofenzívních nápadů, které ovšem často umíraly na krásu, takže skóre se ne a ne hnout. Nejhezčí okamžik prostřední části hry ovšem přišel v 37.min.. Sršni se prokombinovali až do situace 2 – 1, na jejímž závěru byla Martinova zadovka na Janka, a ten svoji poměrně dlouhou kličku do backhandu úspěšně proměnil 3:5!

   Místo drtivého nástupu do závěrečné třetiny ze strany Vlašimi přišla 45.minuta, kdy začal ve svém revíru úřadovat Marw. Nejdřív dostal od útočníků důvěru, s ní i puk na modrou čáru a nekompromisní ranou se postaral brankáři domácích o nepěkné noční můry – 3:6. Hned za minutu se v totožné situaci ujala další jeho střela, kterou však nevím, čím a jak tečoval do brány Janek – 3:7. Dál už bylo více či méně zřejmé, že dnes pojedeme z Vlašimi se všemi body, přesto je potřeba zmínit, že soupeř, ani za tohoto pro něj nepříznivého stavu, nerezignoval a snažil se dál hrát hokej. Nicméně sršní útoky obsahovaly stále více akcí, aspirujících na zlaté, stříbrné či minimálně bramborové helmy a kupodivu to mělo za následek i nějaké to gólové ovoce. Tak se podruhé mezi střelce tohoto zápasu ještě zapsal Dominik s Alešovou asistencí, a jak jsme začali, tak jsme i skončili. Což v překladu znamená 59.min. – střelec Jenda, nahrávač Janek – 3:9. Konec utkání se už jen dohrával za hlasitého skandování našich fans (kterých bylo tentokrát možná víc jak hráčů na ledě), a jimž touto cestou posílám poděkování za vytvoření téměř domácího prostředí. A celý report zakončím Láďovým zvoláním po poslední brance: „Hlasateli!!! Hlas ty góly trochu veseleji!!!“