„Brečím lítostí, ne zklamáním.“

JUN: kolo 01  SK Sršni vs. HC Děčín 5:6 (2:2, 3:1, 0:3)

Hrálo se: 14.09.2014

Na středočeské svazové hokejové konferenci někdy v červnu jsem protestoval (z principu) proti účasti Děčína v naší skupině krajské ligy juniorů. Z principu, protože to je do Děčína 180 kilometrů a pojedeme tam tři hodiny autobusem. A protože máme smůlu, počítal jsem s tím, že v tříkolové soutěži tam just pojedeme dvakrát… Jinak mi to bylo jedno. Asi bylo ale moudře rozhodnuto tak, že jsme začali nový ročník soutěže právě se zbrusu novým soupeřem doma v Hoře. Pojedeme na sever  jenom jednou. Teď už je jasno, že tam musíme jet vyhrát. Po prvním utkání sezóny totiž pláču. Ne zklamáním nebo zlostí, ale lítostí. Děčín je asi dobrý oddíl, hrál se dobrý hokej a za první dvě třetiny bychom si zasloužili alespoň bod. Hráli jsme opravdu dobře.

Ty první dvě třetiny…

Sezónu jsme začali se staronovým kádrem, který byl ale prudce obohacen o dva hráče špičkové úrovně pro tuto soutěž. Z hostování v Hradci Králové se vrátil Jan Tvrdík a z Kolína bylo dovoleno přijít naopak na hostování Kutnohorákovi Martinu Pipkovi. Honza Tvrdík proti Děčínu nastoupil, ale na Martina „Pípu“ Pipka musíme počkat až na tenhle týden – nestačili mu v Praze na úřadě vyřídit hostování.

Hledal jsem na netu, co je Děčín zač. Na stránkách juniorky soupiska dlouhá jak týden (jen beků tam bylo dvanáct), výsledky a pokec žádný, tak jsem šel do loňských svazových statistik. Děčínský starší dorost hrál ligu. Sice neúspěšně, ale hrál. Většina kluků přešla do juniorky, a tak jim nezbylo, než hrát kraj. Alespoň jsem si to tak vydedukoval…

Už na rozbruslení bylo jasné, že to bude velmi těžký zápas. Od golmanů přes obránce až k poslednímu útočníkovi (15 hráčů v poli plus dva golmani) všichni téměř stejně dobří…

Utkání začalo docela opatrně (tak jsem to také chtěl, přece jen nejsme ještě pořádně rozjetí…), myslím ale, že bylo znát, že jejich tři pětky si dobře rozumí. V osmé minutě dali první branku.

Bylo dobře, že si kluci až tak moji strategii s „opatrností“ nevzali příliš k srdci. Za chvilku lítali po hřišti tak, jak je známe. Za minutu jsme vyrovnali, začali jsme na ně dorážet a dařilo se nám držet se u nich ve třetině. V první třetině jsme hráli dvě ze tří přesilovek (k tomu ještě úsek 2+2 za potyčku na obou stranách ve čtyřech…). A musím borce pochválit. Opravdu to byly herně přesilovky a opravdu jsme dokázali využít novou „hlubší“ útočnou třetinu. Za početního stavu 4-4 jsme dokázali vstřelit i druhou branku. Myslím, že v tu chvíli jsme už byli mnohem aktivnější než soupeř.

Co měl Děčín na velmi dobré úrovni byla hra 1-1. Hodně šikovní hráči, docela nás motali a dobře hráli i situace 2-1, případně po průniku před naši branku o sobě hodně věděli. Prakticky nikdy nešla střela přímo na branku, ale spíše na hráče vedle branky, který pak měl otevřený prostor před Michalem Kurkou. Ačkoli byl Michal posledních čtrnáct dnů nemocný (a pokračuje v nemoci i tento týden), nastoupil a „z voleje“ odehrál zápas jako „štraus“. V poslední minutě třetiny jsme dostali branku na 2:2 v oslabení za zdržování – za lob, který se dotknul střešní konstrukce(!).

Ve druhé třetině to vypadalo velmi podobně, ale pak se hra dvakrát obrátila. Ve třicáté minutě jsme začali hrát oslabení a za půl minuty jsme dostali druhý trest za vyhození kotouče mimo hříště. V oslabení 3-5 jsme dostali třetí branku. Paradoxně jsme tak dostali dvě rozhodující branky v oslabení za zdržování – neúmyslné a takové nehokejové…

Nevzdali jsme to a za necelé čtyři minuty (od 33. do 37. minuty) jsme dokázali vstřelit tři branky. Vypadalo to, jakobychom se definitivně zmocnili hry. Byly to vybojované a dobře zahrané branky, Děčínu jsme nedali ani metr zadarmo. Dobře to vypadalo.

Do kabiny jsme šli za stavu 5:3. Přesto jsem necítil klid.

Hlavně jsem nechtěl, abychom hned na počátku třetí třetiny dostali branku. Tak jsme ji, samozřejmě, dostali. Po šedesáti sedmi vteřinách.

A najednou bylo znát, že nehrajeme s takovým elánem jako v prvních dvou třetinách. Po utkání jsem řekl, že to bylo poprvé po dvou sezónách, kdy jsem cítil, že jsme na tom ve třetí třetině hůř než soupeř. Bylo to znát. Rozhodně jsme utkání nevypustili, snažili jsme se, ale nešlo to. Přesto jsme si dokázali vytvořit i šance, ze kterých jsme mohli utkání ještě zachránit. Ale nedokázali jsme to. Děčín v první půli třetí třetiny nejenže vyrovnal, ale dal i šestou branku. Opravdu byl o tu jednu branku lepší, i když si myslím, že za dvě první třetiny jsme si bod zasloužili. Měli jsme ještě jednu skorotutovku, když se Janek Kořistka krásně prosadil před branku přes obránce, ale neměl kotouč ideálně na čepeli a tak, ačkoli mířil správně, vyletěla taková rotující placka. Kdybychom dali tuhle šanci, bylo by to přesně ono – Janek by si branku zasloužil a my alespoň bodík (taky zaslouženě).

Z utkání jsem ale měl radost. Hráli jsme dobře, byl bych rád, kdyby si Aleš Sádlo uvědomil, že pokud bude hrát tak, jak při své prvotřídní brance (podél mantinelu z vlastní třetiny až do branky soupeře), určitě se dostane ke spoustě kotoučů nejen od obránců, ale i od Jendy Tvrdíka a bude dávat spoustu gólů. Je to střelec zabiják. O celohříšťovém pohybu Tvrdíka nemá cenu mluvit – všichni si ho pamatujete z poslední dorostenecké sezóny.

Až nastoupí Martin Pipek – budeme mít hodně silnou i druhou lajnu a na to se těším, protože Jestříbek dokáže sbírat a rozehrávat neuvěřitelné kotouče v neuvěřitelném klidu. Jeho fakt nic a nikdo nerozhází. Předpokládám, že Dominik Ryšan postupně využije kotoučů nejen od Jestřába, ale i od Pípy. Pípa se o sebe navíc postará sám. Je radost se dívat, jak mu lítá led od bruslí.

Martin Zika s Ondrou Kadlecem mají novou práci – jezdí celý den po Středních Čechách a nemají tolik času na tréninky… Přišli, Ziggy na rovinu řekl, že neví, jestli to zvládne, domluvili jsme se na zkoušce – a pak se uvidí. Tak se vidělo – zvládli to a byli hodně platní. Až s námi budou moci hrát kluci z dorostu (hlavně na Michala Švába čekáme…), mohli bychom dát dohromady dobrý tým se třemi útoky!

Samostatnou kapitolkou asi letos budou naši čtyři beci. Pokud Davidovi „Marwovi“ Marvanovi dovolí škola a bude s Petrem Švejdou na ledě, nemusíme se ničeho bát. Pavel Švejda ve dvojici s Láďou Švábem před sebou mají (alespoň si to myslím) hvězdnou sezónu.

Jenom doufám, že se borci neutaví v „áčku“. Hrát pravidelně utkání systémem pátek-sobota-neděle asi nevydrží. Ale to se teprve uvidí.

Branky, jak šly za sebou – min, (asistence v závorce): 9. Kadlec Ondřej (Zika Martin, Švejda Pavel), 17. Sádlo Aleš (Švejda Petr), 33. Švejda Pavel, 34. Tvrdík Jan, 37. Šváb Ladislav (Ryšan Dominik). Vyloučení: 6:5. Využití: 0:2.

Sestava a hodnocení: Kurka Michal – Šváb Ladislav, Švejda Pavel, Marvan David, Švejda Petr „C“ – Sádlo Aleš, Tvrdík Jan, Jelínek Matouš – , Kořistka Jan, Ryšan Dominik, Jestříbek David – Zika Martin „A“, Kadlec Ondřej.

Richard Bláha

(trenér JUN)