Kompletní hodnocení sezóny – DOROST

   Nejdřív se ale pojďme trochu vrátit v čase, a to do pondělí 8.4.2013, kdy se poprvé sešel nový tým dorostu, aby zahájil svou jarní přípravu. Popravdě, všem nám bylo zřejmé, že nepůjde vůbec o jednoduchou sezónu a že to nebude zrovna procházka jabloňovým sadem za květnového jitra. Tým se početně pohyboval těsně nad hranicí hratelnosti a věkovým složením aspiroval na pozici nejmladšího v soutěži. Z toho plynulo jediné, že o každý eventuelní bodík a úspěch se budeme muset skutečně hodně porvat. Abych se ale vrátil zpět k jarní přípravě. I přes tradiční neoblíbenost této fáze přípravy jsme se scházeli v solidním počtu a hráče musím pochválit za přístup a nasazení, které povětšinu času projevovali. Nejlepší účast na trénincích měl Tomáš Fišar st., Johanka Jelínková a Tomáš Fišar ml.. Na opačném pólu se pak nacházeli řádně omluvení – Honza Červinka, Matěj Procházka, Michal Šváb a bohužel neomluvení Honza Chalupa a Miloš Konečný. Co se týče výkonnostních testů, nebyl to výsledkově žádný masakr, ale popravdě se jednalo o nejslabší výsledky za poslední roky, kdy pouze 7 hráčů překročilo hranici 17 bodů, ale ani jeden 19, což popravdě vůbec nepamatuji.

   Příprava po měsíční prázdninové pauze pokračovala tréninky v srpnu a vyvrcholila tradičním soustředěním v Úsvitu u Telče. Účast byla velmi dobrá (chyběl pouze Jakub Koubský, Michal Šváb a Honza Červinka) a za sebe mohu říct, že jsem byl s prací svých svěřenců spokojen. Jednoznačným lídrem a bezkonkurenčním vítězem sportovního víceboje se stal Pavel Brabec, který svým přístupen a především pak nepolevením v jediném cvičení či běhu, mohl být ostatním skutečným příkladem.

   No a teď už se dostávám konečně na led. První zápas letošního ročníku jsme začali neúspěšně doma, a to 15.záři 2013 proti Slavoji Zbraslav (5:8) a poslední duel náš výběr odehrál 7. března 2014 v Hořovicích proti Spartaku Žebrák (5:10) – což je úctyhodných 26 kalendářních týdnů. Z celkového počtu 27 zápasů jsme dokázali 7 zápasů vyhrát a 20 jich skončilo naší prohrou, čímž jsme v konečném součtu získali 20 bodů se záporným skóre 130:179 a tento počin stačil pouze na celkové deváté (předposlední) místo v tabulce!

   Podařilo se nám vsítit dohromady 130 branek – průměr 4,81 na zápas, což je téměř totožné s loňskou sezónou. Ale!!!, a to je podstatné, dostali jsme 179 branek – průměr 6,63 na zápas, což je přibližně o dvě víc. Mimochodem, v počtu vstřelených branek jsme skončili na šestém místě a můžeme se klidně srovnávat s většinou ostatních týmů soutěže. Bohužel to samé ale neplatí o inkasovaných brankách, jejichž počet nás řadí na neuspokojivé deváté místo.

   Kdyby mi někdo na startovní čáře soutěže řekl, že skončíme právě takhle, bral bych to asi jako realistický odhad našich možností vzhledem k věkové a výkonnostní skladbě týmu a možná bych byl i rád, že jsme aspoň nedopadli jako ti bezbodoví otloukánci – Žebrák či vloni Benešov. Teď jsem ale popravdě přesvědčený, že bylo na víc, než jsme předvedli a dokázali. Bohužel tomu ale vždycky něco chybělo. Stará pravda říká: „Můžeš mít výsledky nebo výmluvy, obojí mít nemůžeš“, takže v čem byl asi ten největší problém?

   Často vzpomínám na první přátelské utkání, které jsme ještě v rámci přípravy sehráli s Novým Bydžovem. To jakoby předznamenalo problémy a nedostatky, které nás později provázely celou sezónou. Většinu utkání jsme nebyli herně horším týmem, přesto jsme v posledních minutách zápas a vedení nepochopitelně ztratili. Scénář, který se později v různých obměnách opakoval i v několika mistrovských utkáních. Nevím zcela přesně, čím to bylo dáno, že jsme nedokázali odehrát koncentrovaně a naplno celá utkání a především pak jejich klíčové momenty. Ale jednoznačným důkazem tohoto tvrzení je 6 proher o jediný gól a z toho v pěti případech jsme dokonce v průběhu zápasu, nebo ještě v závěrečné třetině vedli. Jedním z faktorů může být slabší fyzická kondice, výkonnost některých hráčů, která ještě neodpovídá dorosteneckému věku, malá soustředěnost na výkon, nedostatečné nasazení, či chybějící zkušenosti.

   Podle řeči čísel a i z celkového pohledu byla naše největší slabina v obranné hře, kdy jsme skutečně příliš mnoho inkasovali a v podstatě nebyl zápas, bez hloupého a zbytečného gólu v naší brance. V několika případech tak byl udán tón zápasu dokonce i hned v jeho prvních minutách. Rozhodně tím ale nechci říct, že obránci hráli hůř než útočníci, nebo že všemu na vině jsou brankaři. Moje motto zní: „V pěti hráčích útočíme a v pěti bráníme“. Chci, aby obránci aktivně podporovali útok a aby se útočníci poctivě vraceli, což se ale ne vždy dařilo naplňovat.

   Přesto přezevšechno musím říct, že se mi s Vámi pracovalo velmi dobře a budu rád vzpomínat na tento tým. A přestože výsledkově tato sezóna nebyla tak úspěšná jako ty minulé, rozhodně byla v mnohém poučná a přínosná. Jak praví klasika: „Nechybuje ten, kdo činí“. Rozhodně si ale nemůžu stěžovat na tréninkovou docházku a přístup většiny hráčů k tréninku. Srovnám-li si výkonnost na začátku a konci sezóny určitě je tady zlepšení a určitě jsme se posunuli dopředu, i když ten posun není u každého tak velký, jak bych si přál. Budiž připsáno k dobru této sezóny i to, že se podařilo zabudovat do sestavy všechny nováčky bez ztráty kytičky a také, že své první ostruhy v dorostu získali i někteří starší žáci. Vzhledem k tomu, že v příští sezóně bude tým dorostu početně a především věkově mnohem lépe složen, věřím, že naše letošní práce své ovoce teprve přinese.

   Pánové a dámo, patří Vám mé velké poděkování za některé odvedené výkony, ochotu pracovat, týmového ducha a srdce na pravém místě! Bylo mi potěšením Vás trénovat a ať už Vás hokejový osud zavane v letech příštích kamkoliv, budu na všechny z Vás vždycky rád vzpomínat. Přeji jenom to nejlepší a hlavně štěstí na dobré lidi, kteří udělají pro Vás to nejlepší možné.

P.S. V dalších příspěvcích očekávejte, statistické okénko, hodnocení jednotlivců a především pak pozvánku na rozlučku.

Statistické okénko

   Tak a je to tu. Poslední slibovaná část hodnocení sezóny s letopočtem 2013/14. Byla to náročná a obtížná pouť, kde se na konečném výsledku podíleli společnými silami všichni Sršni. Žádný se během té strastiplné cesty nevyhnul poklesům formy, či pochybením nebo naopak zlepšením a výborným výkonům. Tady je tedy hodnocení jednotlivých hráčů našeho kádru dle poznatků a postřehů jak to viděli oči trenéra.

   Tentokrát při mém představování zabrousím nejdříve do modrého půlkruhu a podívám se trochu pod dráty masky naším maskovaným hochům. Starším, v dorostu zkušenějším a podle těchto kritérií i zřejmý aspirant na post jedničky mezi tyčemi byl Honza Chalupa (882 odchytaných minut, 96 obdržených branek s ø na zápas 6,5, úspěšných zásahů 377 s ø na zápas 25,6 a 2 trestné minuty). Jak už ale i statistky prozrazují, tento předpoklad nepotvrdil, protože jeho mladší kolega Filip Wagenknecht (856 odchytaných minut, 98 obdržených branek s ø na zápas 6,9, úspěšných zásahů 375 s ø na zápas 26,3) má téměř identické. Oba někdy dokázali pochytat nemožné (například Honza ve Vlašimi), ale mnohokrát dostali i neskutečně laciné góly. Jejich společným rysem je málo pohybu v brance, minimální vybruslování hráčů s pukem a tím snižování střeleckého úhlu. Oba také chodí při střele zbytečně brzy dolů do rozkleku. Honza díky své robusnější postavě pokryje v brance víc prostoru, ale Filip je zase pohyblivější. Oproti tomu Filip si je málo jistý a sebejistý, což ovšem neplatí o Honzovi. Jedno hokejové moudro říká, že gólman je jediný hráč, který nemůže odpočívat a já doplňuji, že ani při tréninku. Pokud v tréninku budete nekoncentrovaní, nepřipravení a neochotní podávat maximální výkon, nezažijete si potřebný dril a tyto zlozvyky si pak přenášíte i do utkání. A věřte mi, že forma a výkonnost není jako startér auta, kde stačí otočit klíčkem a ono to samo okamžitě naskočí.

   To už dnes ale raději stačí a příště se podíváme do našich obranných řad. Abych ale nekončil tak moralisticky tak na odlehčení jeden brankařský vtip.

otázka: „Proč mají gólmani na hlavě masku?“

odpověď: „Aby si je fanoušci po zápase nenašli.“