SK Sršni Kutná Hora

V sobotu 22.3. se hráči ročníku 2005 zúčastnili kvalitně obsazeného turnaje v Chotěboři. Oproti předpokládané sestavě do haly dorazilo jen 8 hráčů do pole a gólman (chyběla Natka Brichová, Vojta Matějka a Roman Janek). Hrálo se pět zápasů na 2×15 minut.

Sestava:

G. Jan Koleček

Jan Kašpar – Josef Komárek – Denis Čížek – Nicolas Balvín

Matěj Šváb – Ondřej Veit – Vojtěch Hamsa – Petr Hrubý

Trenér: Michal Procházka

SK Sršni Kutná Hora : HC Chotěboř 2 : 8 (2:1; 0:7)

Branky: Veit (Hamsa), Kašpar

Začátek našeho prvního zápasu vůbec nenasvědčoval, že hrajeme s pozdějším vítězem celého turnaje. Už ve druhé minutě otevřel skóre Ondra Veit a hrálo se vyrovnané utkání. Tři minuty před přestávkou proměnil po faulu nájezd Honza Kašpar a přestože do přestávky soupeř snížil na 2 : 1, zdálo se, že máme našlápnuto na dobrý výsledek.

Druhá minuta druhé půle přinesla vyrovnání, o minutu později neproměnil Ondra nájezd a hned potom jsme dostali třetí gól. Ještě šest minut před koncem stále držel naději Jenda, který zlikvidoval nájezd soupeře. Pak ale přišlo pět minut hrůzy, kdy jsme každou minutu dostali gól a bylo po zápase.

SK Sršni Kutná Hora : HC Lvi Břeclav 1 : 5 (1:2; 0:3)

Branka: Komárek

Zápas, který se vyhrát dal. Díky nájezdu Pepína Komárka jsme šli do vedení, po první půlce byl stav 1 : 2. Po přestávce mohl vyrovnat z nájezdu Péťa Hrubý, ale těsně minul a soupeř vzápětí dvěma góly odskočil. Jenda opět zneškodnil nájezd, šance byly, ale chybělo zakončení. Nic na tom nezměnil ani nájezd Nicolase Balvína čtyři minuty před koncem.

SK Sršni Kutná Hora : HC Kobra Praha 2 : 11 (2:7; 0:4)

Branky: Komárek, Šváb

Třetí zápas byl celkem jasný, soupeř nám moc šancí nedal a skóre po první půli hovořilo jasně. Pepíno a Matěj pouze korigovali výsledek. Za zmínku stojí, že Jenda zneškodnil všechny tři samostatné nájezdy soupeře a zabránil tak ještě výraznějšímu rozdílu.

SK Sršni Kutná Hora : BK Mladá Boleslav 2 : 16 (2:4; 0:12)

Branky: Komárek, Šváb

Prvních patnáct minut čtvrtého utkání po gólech Pepína (z nájezdu) a Matěje nebylo z naší strany vůbec špatných, stále bylo o co hrát. Deset vteřin po zahájení druhé půle jsme dostali gól a na kluky jako by padla deka. V některých chvílích přestávali bruslit a naplno se projevila únava z předešlých zápasů. Jenda v bráně sice dělal, co mohl, ale skóre pravidelně narůstalo. Nejhůř bylo asi pět minut před koncem, kdy někteří kluci (popravdě ti nejvytíženější) leželi u střídačky na ledě a my nevěděli, koho poslat na další střídání. Závěrečná siréna byla vysvobozením.

SK Sršni Kutná Hora : HC Hradec Králové 4 : 3 (2:2; 2:1)

Branky: Veit (Šváb), Veit, 2xBalvín

Delší pauza před posledním zápasem pomohla k tomu, že jsme nastoupili odhodlaní dokázat. Že nějaké poslední místo pro nás není určeno. Sice stávkující časomíra ještě ani neběžela a už jsme prohrávali 0 : 1, ale najednou kluci začali bruslit a bojovat, Máťa našel Ondru a bylo vyrovnáno. Ondra viditelně ožil a za dvě minuty nás poslal do vedení. Hradec do přestávky stačil vyrovnat, ale hned v úvodu druhé půle začal úřadovat Nicolas – 3 : 2. Mohli jsme i výrazněji odskočit, ale Vojta svůj nájezd neproměnil. Na druhé straně Jenda nedopustil srovnání ze soupeřova trestného střílení a stále jsme bránili jednobrankový náskok. Čtyři minuty před koncem svůj tlak Hradec přece jenom dokázal proměnit ve vyrovnání a byla ve mně malá dušička. Nicolas byl ale opět proti a dvě minuty před koncem zavěsil podruhé. Konec zápasu už Jenda v bráně čaroval a kluci v poli ubojovali zasloužené vítězství.

Celkově jsme obsadili páté místo, nejlepším hráčem našeho týmu byl zaslouženě vyhlášen Jenda Koleček. Škoda, že jsme byli jediné mužstvo, které nemělo alespoň tři kompletní řady. Bylo znát, že první půle takřka všech zápasů byly vyrovnané, ale ke konci docházely síly. Největší „ice time“ měli Honza Kašpar a Máťa Šváb, ostatní chodili do hry většinou dvě ze tří střídání.

Poděkování patří pořadatelům za pěkný turnaj, rodičům za podporu a povzbuzování svých potomků, panu Šťastnému za perfektní zápis, ale hlavně klukům za bojovnost a předvedené výkony korunované alespoň jedním vítězným rituálem na konci (pro většinu) posledního zápasu sezóny. A tak můžeme říci – konec dobrý, všechno dobré.

PeHru