Opět prošustrováno

   Na sklonku naší letošní hokejové sezóny jsme skoro jako v NHL nastoupili k druhému utkání během dvou dní. Po tom pátečním nám ani nestihly pořádně vyschnout ribana a chrániče a už tu byl další duel – tentokrát proti týmu HC Rakovník. Vzhledem k zraněním a absencím některých hráčů, mohla předzápasovou kabinou klidně foukat meluzína, ale díky výpomoci ze starších žáků jsme nakonec i tento zápas odehráli.

   Utkání začalo nečekaně ledovou sprchou, když jsme již po 27 vteřinách prohrávali 0:1. Ale z vlastní početné zkušenosti víme, že takto rychlé góly nerozhodují zápasy, a proto nebyl důvod se ještě znepokojovat. V 8.min. se Michalovi po přihrávce Fíši podařilo využít naší přesilovou hru a začínalo se znovu – 1:1. Bohužel ani reparát se nepovedl a již za další minutu byla na opačné straně situace 2-2, kdy Miloš pokrýval sice správného hráče, ale názorně předvedl, jak to dopadne, když se v předbrankovém prostoru nebrání natěsno a neeliminuje hůl soupeře – 1:2. Zbytek třetiny se odehrál ve vlažnějším tempu, které zřejmě reflektovalo přicházející jaro se svou tradiční únavou. Jakoby se hráčům po pátečním zápase nedostávaly síly a hokejová myšlenka.

   Kdo by čekal nějaký zásadní obrat v průběhu druhé části hry, musel být zklamán a již po 58 vteřinách soupeř využil přestávkou rozdělenou přesilovku – 1:3. Hra i nadále působila poněkud rozháraně, na obou stranách spíše vládl chaos a pěknou akci abys pohledal. Naše útočné snažení se často omezilo pouze ke strojovému nahazování puků do útočného pásma, kde nám scházel přímočařejší tah na branku s pohotovým a rychlým zakončením. Místo toho jsme se utápěli ve zbytečných zasekávačkách a kličkách, což bylo glosováno povzdechem i z protilehlé tribuny: „Ach bóže, střílej, střílej…“. Že by měl někdo převahu se vlastně ani říct nedá, prostě nuda nuda, šeď šeď, přesto po čtyřiceti minutách 2:5. Abych ale nezapomněl, musím zmínit Michalovo trestné střílení, kdy byl faulován po neohroženém průniku svou stranou. Provedení této standardní situace, bylo špičkové a jistě by si našlo svoje místo v učebnici pro mladé hokejisty.

   S nástupem do poslední třetiny se konečně podařilo zahřát motor Sršňů na pracovní teplotu. Jakoby trochu zanevřely na obrannou činnost, všechno vrhli do útočení a výsledkem byl téměř desetiminutový soustavný tlak, kdy se střídala šance za šancí a korekci stavu scházelo kolikrát jen to pověstné štěstíčko. Jako po Fíďově vydařené střele, kdy byla spojnice proti jeho zápisu do listiny střelců. Nicméně ve chvílích největšího náporu nepřišla tentokrát sprcha, ale přímo ledová káď v podobě dvou inkasovaných branek v rozmezí 13 vteřin. Byla to opravdu škoda, protože Fífa si v této části v podstatě nesáhl na puk. Z hráčů bylo i nadále cítit snahu dohrát poslední domácí utkání důstojně a se zdviženou hlavou, přesto už se ale nepodařilo oživit předcházející drtivý tlak. Na světelné tabuli tak po 60 minutách svítilo nelichotivých 2:7.

   V našich řadách tentokrát zaslouží speciální pochvalu celá druhá lajna, která i doplněná o starší žáky, se svou hrou častokrát vyrovnala té první. Na beku pak musím jmenovitě zmínit Pavla a Vojtu, kteří při hře 5na5 byli z inkasovaných branek pouze u jedné a své kolegy z první obranné dvojice výrazně zastínili. Pavel naplňuje nároky na moderního ofenzivního obránce, ale především je to neskutečně poctivý hráč, který si před sebe rád klade vysoké cíle, pro jejichž dosažení je ochoten na sobě pracovat i individuelně. Tentokrát prokazoval svou sílu v osobních soubojích, kde soupeře překonával díky své síle, vysoké akceleraci pohybu a inteligenci. Vojta pravděpodobně nikdy nebude brilantní v úrovni dovedností rukou s bruslením, ale svědomitě a zodpovědně plnil defenzivní úkoly, dokázal hráče odstavit od puku, a aniž by ho pak jen zbytečně odpaloval, rychle a efektivně jej dopravoval ven z obrané zóny.

   Nevím co napsat závěrem, abych se neopakoval a mělo to nějaký smysl. Opět jsme podali dobrý výkon pouze v části utkání, což už je pro nás tak trochu typické a bohužel je to špatně. Chápu, že opakující se porážky mají devastující dopad na motivaci, a i když v některých zápasech k nám byl hokejový manitou pěkně nefér, tento víkend byl spravedlivý. S předvedenou hrou a nasazením vždy jen v menší části zápasu jsme si nezasloužili víc. Porážky jsou součástí života a i z nich se dá mnohému naučit a pochopit. No, a jak řekl klasik: „Naše největší úspěchy jsou často vykoupeny odrazy ode dna“.