SK Sršni Kutná Hora

JUN: KLJ kolo 17 SK Sršni vs. Tatran Sedlčany 7:1 (2:0, 3:1, 2:0)

Hrálo se 25. ledna 2014

Mohl jsem vypadat jako panikář, ale já měl ze Sedlčan strach. Po našem minulém utkání, kdy jsme jim v Sedlčanech naložili desítku, se opravdu „Pepové“ zvedli. Nejenže porazili Mělník, ale začali dávat branky a trápit všechny soupeře, se kterými hráli. Prohrávali, ale vždy velmi těsně. Takže jsem měl opravdu obavy, aby nás nenachytali. Na druhou stranu cítím už naše herní sebevědomí a určitou standardizaci výkonů, takže jsem věřil, že nijak nevypadneme z rytmu. Jenže jsme byli nekompletní a všechny dvě naše řady musely být doplněny dorostenci. Znovu jsem si ověřil, že zejména David Jestříbek potřebuje hrát takováhle utkání – hrál podruhé za sebou (na přání spoluhráčů, čehož si vysoce cením) s Matoušem a Alešem a bylo znát, jak mu to prospívá. Jeho jistota na ledě se ihned zvyšuje. Pokud jsme „všichni“ – tedy přesně řečeno – pokud nás je „původních“ deset, hledáme Davidovi místo v týmu a to není dobře. Potřebuje mít svoji řadu a své místo v ní. Pravda ale je, že „původní“ desítka je nastoupená výjimečně…

Možná pod vlivem svých obav jsem před utkáním stanovil taktiku hned na ně vlítnout, nedat jim vydechnout a co možná nejdřívě jim dát jednu dvě branky.

Herně to tak vypadalo, ale první branku jsme dali v osmé minutě, což už byla hra plně stabilizovaná podle šablony – hrajeme u nich, u nás jen sporadicky.

A tak to bylo celé utkání.

Z našeho pohledu to bylo vynikající utkání – Sedlčany jenom bránily. Ve hře byly okamžiky, kdy při našem jediném oslabení (!!!) v utkání Pavel Švejda jako obránce nahrával z rohu ve třetině Sedlčan na volného Láďu Švába u tyčky sedlčnaksé branky! Asi to není zcela žádoucí okamžik pro žádného trenéra (v oslabení, oba beci na výletě ve třetině soupeře), ale je to přece důkaz herního sebevědomí. A to je dobře.

Velmi mile mě překvapil Ondra Kadlec – dostal k sobě Tomáše Fišara ml. a Michala Švába a dopředu jsem čekal žbrblání. Nejenže nebylo, ale Káďa hrál jako opravdový mazák. Nahrával, dobrusloval, řídil hru řady a nevypadlo z něj ani jedno slovo nějaké nespokojenosti. Pozitivní přístup k hokeji (nejen utkání, ale i tréninky, prostě pobyt na zimáku musí být jen pozitivní záležitost a radostné vyvrcholení dne – nabubřelá slova, ale myslím je opravdu vážně, možná je jen špatně vybírám…) zmůže všechno.

Tak, jako utkání se Sedlčany.

Ani si neškrtly.

A přitom když se podíváte na další kola naší ligy na webové stránky středočeského hokeje, zjistíte, že v posledním kole prohrály Sedlčany s Benátkami 4:5 a po dvou třetinách to bylo 3:3!

Náš výkon je opravdu potřeba brát v tomto světle.

Jeden luxus v myšlení jsem si dovolil – když bylo utkání za půlkou a vedli jsme 5:0, začal jsem myslet na první nulu na kontě Michala Kurky. A asi jsem mu to zakřikl. Dostali jsme branku, ale na naší převaze se nic nezměnilo.

Tohle utkání jsme odehráli s obrovskou převahou a přitom v ne zcela optimální sestavě. O to více mě to těšilo.

Dorostenci sehráli, podle mého, ještě lepší utkání než v pátek s Vlašimí. Vůbec nebylo znát, že patří o kategorii níž. Nechybovali a tlačili se dopředu.

Dobré utkání.

Branky, jak šly za sebou – min. Asistence v závorce: 08. Marvan David (Švejda Petr), 14. Sádlo Aleš (Jestříbek David), 28. Švejda Pavel (Jelínek Matouš), 35. Jelínek Matouš, 38. Jelínek Matouš (Sádlo Aleš), 45. Fišar Tomáš ml. (Kadlec Ondřej), 54. Jelínek Matouš (Švejda Pavel). Vyloučení: 1:3.

Sestava: Kurka Michal (Balham Šimon) – Šváb Ladislav, Švejda Pavel, Marvan David, Švejda Petr „C“ – Jestříbek David, Sádlo Aleš, Jelínek Matouš – Kadlec Ondřej, Fišar Tomáš ml., Šváb Michal – Vojtíšek Ondřej.

Richard Bláha

(trenér JUN)