Na dotek bodovému zisku

Vánoce a jejich věrný souputník Silvestr pominuly a tým kutnohorských Sršňů se plynule vrátil do kolotoče KLD utkáním 17. kola proti týmu Rakovníka. Snad každý z nás měl ještě v živé paměti památný debakl 5:18 s tímto soupeřem v prvním zápase, a tak možná vinou onoho vznášejícího se přízraku, či vidinou čtyř hodin strávených v autobuse, nebyl z řad fandícího příbuzenstva o tento match obvyklý zájem. Chápu to a zcela upřímně, ani mě se, po loučení se vzlykající dcerou, která mě chtěla pro sebe a představou jak kvůli hokeji přicházím o večerní koncert Adama v Český, moc nechtělo. Ale nakonec jsem nelitoval, i když…..

Ovlivněn minulým výsledkem, pohledem na soupisku soupeře se sedmi hráči roč.97 a díky své připo.ránkovanosti jsem hráče nabádal k disciplinované hře, založené na poctivé obraně a trpělivém čekání na své příležitosti. A tak kdyby se dalo v sázkové kanceláři vsadit na styl námi předváděné hry v úvodu utkání, byl by u tipu „opatrný“ kurs kolem 1,05. Ovšem to by se bookmakeři jednou pěkně zmýlili!!! Hráči jakoby chtěli hned od začátku víc útočit, než bránit, což se jim ovšem stalo osudným. Hra se sice odbývala především v třetině domácích, z které ale tu a tam jak asteroidy vylétaly dlouhé přihrávky mířící na brejkové hráče. Naši produkci šancí vychytal spolehlivě i s potřebných štěstí, gólman domácích, zatímco jeho spoluhráči se zoči voči Fífovi nemýlili. Takže po dvaceti minutách 2:0.
Ve druhé části se obraz hry moc nezměnil a kladné momenty z naší nátlakové hry byly vždy zastíněny rychlým protiútokem. Mimo 30 min., kdy se prosadil Hríba v předbrankovém prostoru, ale zůstalo na naší straně oproti soupeři pouze u šancí, což mělo za následek hrozivě vyhlížející skóre na konci druhé třetiny 6:1.
Kdo si již přečetl konečný výsledek (7:6), jistě teď nabyl dojmu, že v kabině muselo být o přestávce řádně dusno a po pořádné porci čočkovky hráči v poslední třetině konečně zabrali a zdramatizovali tak alespoň závěr utkání. Osobně si myslím, že kromě toho posledního sdělení tomu tak nebylo. Klukům jsme pouze zdůrazňovali, ať hrají stále aktivně jako doteď a že střelecká smůla se může prolomit, jen když to budou zkoušet dál a dál. No a obráncům jsme kladli na srdce, důsledné pohlídání hráčů najíždějících na brejkové nahrávky. Úkol zněl jasně: „Vyhrát aspoň tuhle třetinu!“ a zásahy dva, tři, čtyři, pět, šest to zařídily. Je samozřejmě velká škoda, že jsme obrat nedotáhli až do konce, ale vidět, jak staršího a početnějšího soupeře přinutíme bát se o výsledek, což po zápase přiznali i sami trenéři a bránit ho vyhazováním puků na zakázané uvolnění, mě potěšil. Zato ta cesta stála, i když jsme si připsaly jen další prohru o gól se silným soupeřem.