Nešťastná třináctka

   Hokej bez zábran, tak by se dal asi nazvat náš vstup do utkání a již v čase 0.19 propálil Červajz od modré vše co stálo v cestě – 0:1. Čas moc neposkočil a další zářez přidal za tři minuty Michal po ukázkovém tlaku do brány celé 1.lajny – 0:2. Zdánlivě uklidňující vedení vneslo do našich řad uspokojení a asi i díky jemu jsme se bohužel nedokázali vyvarovat několika chyb při zakládání útoku, čímž jsme domácím věnovali srovnání na 2:2. Za několik okamžiků bylo ale domácím opět horko a do konce první třetiny se po dalších dvou Michalových trefách skóre znovu zhouplo na naší stranu – 2:4.

   Přestávkou půlená přesilová hra domácích připomněla naší nepohodu v disciplíně zvané „vstup do třetiny“ a v čase 20.53 sedlčanští snížili na 3:4. Protože však branek na obou stranách tentokrát padalo jako listopadového listí, tak již za minutu byl stav 3:5, to když Michal dorazil puk po průniku Dýti. Poté se ale gólové dostihy přeci jen zvolnily a nás může jen mrzet několik neproměněných tutovek, které jsme si v této části vypracovali. Místo toho domácí v čase 35.48 opět snížili na 4:5 akcí, která byla jak přes kopírák jejich předešlé branky. Situace 2-1, nahrávka, střela do protipohybu brankaře a kuriozitou budiž i fakt, že všichni aktéři situace byli zase ti samí. Ovšem pro další vývoj utkání bylo mnohem zásadnější, že soupeř v této části přidal více na důrazu a zásahy jejich kolen postupně velmi citlivě pocítili naši klíčoví hráči Michal a Fíša. Přestože oba díky své vůli a odhodlání utkání dohráli, jejich výkon a především pak Fíši to v poslední části evidentně limitovalo.

   No, a když už jsem se tímto oslím můstkem dostal až do poslední třetiny, musím jen napsat – to byl tedy opět vstup. Veledůležitý vyrovnávací gól, který vidím jako klíčový celého zápasu, padl již po 9 vteřinách. No, a jak tak čučím na led, čelist mi padá čím dál tím níž a hlava se začíná samovolně vrtět, protože za minutu již prohráváme po střele, která sice od modré sotva doletěla k brance, ale v tu nejméně vhodnou chvíli zřejmě změnila o něčí brusli směr. Najednou to bylo 5:6 a my jsme se dlouho omráčení pokoušeli zvednout a vzpamatovat. Síly evidentně docházely, zranění bolela, ale naše snaha přinesla ovoce v polovině třetiny, kdy Dýťa srovnal na 6:6. Nejsem nijak pověrčivý, ale vyrovnaný zápas 13.kola mezi Sršni měla zřejmě osudově rozhodnout i 13.branka zápasu. Ta bohužel v čase 53.52 padla do naší sítě – 7:6. Přestože jsme po zbytek zápasu bojovali a mnohokrát zabušili na sedlčanskou branku, ta už se neotevřela, a to ani při závěrečné přesilovce 5na3.

   I přes soupeřovo uznání, že to byl výborný zápas, se v nás pochopitelně mísí pocity z dobré hry a špatného výsledku. Sršni nepůsobili tentokrát ani bojácnějším, slabším nebo méně sebevědomějším dojmem. 40 minut předváděli velmi dobrou hru, spolupracovali, kombinovali, hodně bruslili, stříleli a nevyhýbali se ani kontaktní hře do těla. Posledních dvacet minut se nám již i díky zmiňovaným okolnostem zdaleka tolik nepovedlo. Přesto, i když přidám na misky vah chyby, kterých jsme se dopustili, tak z mého pohledu u Vás dlouho nepamatuji takový výkon a dokonce se nebojím tvrdit, že to byl jeden z nejlepších hokejů, co jste letos hráli.

   Stěžejní otázkou teď ale zůstává, jestli jste i přes nepříznivý závěrečný výsledek pochopili, že tohle je ta správná a jediná cesta, kterou musíme jít. Zda se s touto bolavou a fyzicky náročnou variantou dokážeme popasovat vícekrát a zda se nám na tento výkon podaří navázat i v následujících utkáních.

   Pochvala dnes patří bez pardonu úplně všem, mám-li ale vybrat nějaké ústřední postavy, které výrazněji ovlivnili zápas, tak musím určitě zmínit Michala. Byl ho opět plný led a je jen škoda, že jeho bodově i výkonnostně plodné vystoupení zpacifikovalo zranění ve druhé třetině. Jinak jsem rád, že zde nyní můžu zmínit i dvě nová jména. Prvním je Dýťa – velmi agilní a kreativní hráč. Ukázal opět velmi dobrou práci rukama v kombinaci s herním viděním, citem pro hru a dovednostmi, které se nebál využívat i při kontaktní hře s mnohem vyššími protihráči. No a velkým pozitivním překvapením pro mě byl Červajz, který je typem nebojácného hráče. Tentokrát byl ale i ohromně při chuti, snažil se hrát, tvořit hru, zakládat útoky a aktivně podporoval útok. Je pravdou, že po jeho chybě padl onen důležitý vyrovnávací gól na 5:5, ale upřímně, a to platí pro Vás všechny, budu raději, když občas uděláte nějakou tu chybu z toho, že se budete snažit hrát hokej a něco zkusíte, než když budete pouze alibisticky odpalovat puk někam hodně daleko od vás, abyste to náhodou nebyli vy, kteří něco pokazili. Já se totiž snažím vychovávat hokejisty a ne odpalovače.

   Michael Jordan, jeden z nejlepších, ne-li úplně nejlepší, hráč v historii NBA, kdysi řekl: „Chyboval jsem a chybuju celý svůj život. To je ovšem důvod, proč jsem úspěšný.”