SK Sršni Kutná Hora

Pro tým Sršňů a Slavoj Zbraslav začala v neděli 10.11.2013, desátým kolem, druhá etapa soutěže KLD. Našim cílem bylo především odehrát odvetné utkání lépe a s lepším výsledkem, ovšem úvod zápasu se nám hrubě nevyvedl. Zbraslavští jednoznačně dominovali v pohybu, my propadali v obsazování hráčů bez kotouče a výsledkem bylo, že během osmi minut svítilo na tabuli hrozivé skóre 5:0. Ano čtete dobře. Zbraslavská inventura v naší obraně si vyžádala střídání gólmanů a předčasný time out, který nás probral z letargie a nezdravé skepse. Tento negativní vývoj Sršni vzápětí paralyzovali a v čase 14.23 se Michal svým nenapodobitelným způsobem protáhl mezi dvěma obránci a před brankářem nezaváhal. Klička do backhandu – 5:1. K naší škodě jsme si zlepšený obraz hry pokazili dvě minuty před sirénou, kdy jsme jako parta alibistů koukali po sobě a nechali Fífu řádně vymíchat a poslat na párek – 6:1.

Druhá perioda byla z naší strany jednoznačně nejvydařenější pasáží zápasu. Nejenom, že jsme jí vyhráli 1:2 po trefách Dýti (jeho gól tak trochu odporoval všem fyzikálním zákonům) a Fíši (výborně dobruslil Michalovu akci), ale dokázali jsme především zlepšit hru v naší obranné třetině a velmi dobře pracovali v útočném pásmu. Po 40 minutách tedy 7:3.

To vše nám dávalo naději, že se v posledním dějství ještě o něco pokusíme, ale byla to jen labutí píseň. Nelze sice hráčům upřít snahu o aktivní hru, ovšem často bez efektu finální střely. S postupujícím časem se tak čím dál víc projevoval rozdíl v počtu hráčů na obou střídačkách (18:11) a zatím co domácí stále bruslili s lehkostí vážky, z našich borců čišel unavený a mdlý dojem. Závěrečná siréna nás tak vysvobodila za stavu 10:3.

V nedělním zápase proti Slavoji Zbraslav jsme si nekladli myslím nijak přehnaný cíl, ale nedokázali jsme bohužel naplnit ani ten. Jakákoliv srovnání s prvním utkáním jsou ovšem lichá, protože domácí tým díky rozsáhlé základně hráčů dorosteneckého věku nastoupil k tomuto utkání s deseti novými hráči. Můžeme sice hovořit o těžším, soupeřem nastaveném zrcadle, ale nic to nemění na faktu, že Sršni naprosto fatálně chybovali v obranné hře, čímž sami vytvářeli šance pro hráče Zbraslavi, kteří jimi pohrdali jen málokdy. Bohužel hra v obranném pásmu je pro nás stále jak Rubikova kostka – tajemství, kde nemám být a být tam, kde bych měl být, nám stále uniká.Žádný herní systém ale nedokáže odstranit obrovské procento nepřesných přihrávek, to, že u mantinelu prohrajeme většinu soubojů, že v předbrankovém prostoru necháme bez povšimnutí elegantně bruslící soupeře, zatím co jsme tři za brankou, nebo čtyři u jednoho mantinelu.

Není samozřejmě těžké zaujmout negativní postoj, kritizovat a pak doufat ve světlejší zítřky. Nic to nestojí a jak je všeobecně známo, víra hory přenáší. Já ale na zázraky nevěřím, a pokud chceme zásadně zvednout úroveň našeho hokeje, musíme dál a pokud možno ještě lépe na sobě pracovat. Základem je změna přístupu k tréninku a zejména jeho pravidelnosti. Jestli budeme mít celý týden na tréninku pouze jediného obránce, nebo ani jednoho gólmana, věci se jen těžko pohnou vpřed.

Nakonec přeci jen jedna pochvala. Patří Fífovi v bráně, který nastupoval v nelehké situaci, přesto předvedl velmi dobrý a spolehlivý výkon. Zlikvidoval několik jasných šancí hostů a vysloužil si zaslouženě potlesk tribun.