Jednou jsi dole jednou nahoře

Tentokrát předem upozorňuji, že nebudou žádné srandičky, ale jen strohé ohlédnutí za dnešním utkáním. Nějak totiž nemám sílu psát něco bujarého o výkonu, který by mohl být samostatnou kapitolou v dějinách hokejových průserů, ovšem tenhle má potenciál stát se legendou. Doteď totiž pořádně nechápu, jak se to mohlo stát.

   Stačí si totiž v paměti připomenout nedělní zápas proti Kralupům a najdu tisíc rozdílů například v reakci po ztrátách puku, aktivitě při forčekinku, kvalitě rozehrávky, pohybu volných hráčů, důrazu před oběma brankami atd., atd…… Celý večer si kladu otázku: „Co se to stalo?“. Zopakuji, že nevím, anebo vím, ale nechápu. Začalo to nasazením při rozbruslení tak na 30% a výsledkem takového přístupu byla od začátku absence vůle, vzájemné komunikace, chuti zabojovat, herní chaos, lámání rekordů v pobytu na ledě při jednom střídání a v řadě případů absolutní nezájem o nějaké nasazení. K tomu přidám poměr inkasovaných gólů a střel na naší branku 18:39. Tak to se přesně stalo!!! Je to smutné, protože našim přístupem jsme si vymodelovali mnohem silnějšího soka, než proti nám nastoupil.

   Dnešní výkon už nebudu více připomínat, protože bych na něj rád co nejdřív zapomněl a každý moc dobře ví, kde měl ve své hře rezervy. Na příčiny se mě neptejte, na to ať si každý odpoví sám……